Když jste s českým týmem odlétal do Valencie, jaké scénáře se vám nejčastěji rýsovaly v hlavě?
Věděl jsem, že je před námi opravdu náročný týden a jedna z nejtěžších skupin. Vítězství nad Jižní Koreou se od nás nejspíš očekávalo, nicméně ve zbývajících dvou duelech jsme žádnými favority rozhodně nebyli. I přesto jsme ale věřili, že ve Španělsku můžeme uspět. A povedlo se. 

Tři vítězství v řadě bez ztráty jediného zápasu však v plánech asi úplně nebyly, viďte?
To rozhodně ne. Celý týden a všechno to, co se poté ve Valencii odehrálo, už je úplně jiný a krásný příběh. Nikdo jsme to nečekali, ale o to více si takového významného úspěchu vážíme. Porazit v rámci jednoho týdne Srbsko a domácí Španělsko, týmy, které i bez svých největších hvězd disponovaly obrovskou sílou, navíc si poradit rovněž s nevyzpytatelnou Koreu, to je opravdu skvělý výsledek.

Pomohla vám absence domácí jedničky Carlose Alcaraze se s klukama v šatně malinko uvolnit?
Řekl bych, že určitě. Když jsme se to dozvěděli, tak celému týmu okamžitě naběhla jiskra v očích a začali jsme si ještě více věřit. Uvědomili jsme si, že ten postup nakonec nemusí být úplně nereálný. 

A také že nebyl. Už jste si v hlavě vyhodnotil své výkony v reprezentačním dresu?
Samozřejmě existuje více pohledů, jak si danou událost vyhodnotit. Pokud se na to podíváme z týmového hlediska, tak jsme se všichni shodli na tom, že to byl veleúspěšný týden, který nám všem otevřel oči a jenom potvrdil, že tato parta může společně dokázat velké věci. Máme mladé a šikovné hráče, stejně tak i deblového specialistu Adama Pavláska, jehož přítomnost v týmu je neuvěřitelně důležitá. Spokojenost pak panuje i z osobních výkonů, odehrál jsem tři kvalitní zápasy, všechny podle svých představ. Takže hodnocení v hlavě bylo určitě pozitivní. 

Sešla se zdravá sestava, všechno to krásně zapadlo dohromady. Nebo co vlastně postavilo tak skvěle připravený tým?
Troufám si říct, že to postavila nepřetržitá práce nás všech. Stejně tak i fakt, že jsme si všichni v Davis Cupu prošli už několika těžkými momenty, které z nás postupně udělaly mnohem silnější a zkušenější hráče. Každopádně to nebylo jenom o nás. Ve Valencii nám to zkrátka sedlo po všech stránkách.

Vysloužil si pochvalu i váš osobní kouč Michal, syn daviscupového kapitána Jaroslava Navrátila?
(úsměv) Ano, vysloužil. Byli se svým tátou v každodenním kontaktu, sledoval všechny zápasy, takže měl o celém dění velký přehled. I já jsem s ním pravidelně komunikoval, snažili jsme se společně ladit taktiku a po zápase zase vyhodnocovat jednotlivé výkony. A musím říct, že mi tato spolupráce parádně vyhovuje. 

Nedávno jsem narazil na rozhovor s Adamem Pavláskem, který prozradil, že tím hlavním lídrem v šatně jste právě vy. Jaké to je dohlížet na starší a zkušenější kolegy?
Poslouchá se to samozřejmě moc hezky, ale je důležité zmínit, že já se do tohoto týmu snažím přinést zejména pohodu a dobré výsledky. A to je zároveň to hlavní, čím mohu přispět k našemu úspěchu. Samozřejmě pokud dokážu jako týmová jednička pravidelně přinášet do kabiny důležité body, tak si určitý respekt a velké slovo u kluků získám, ale tohle není u nás žádné velké téma. Ostatně kapitána máme jenom jednoho. A ten sedí na lavičce.  

Proběhla po návratu ze Španělska nějaká zasloužená oslavička?
Bohužel k ničemu nedošlo. Já jsem ještě v den závěrečného zápasu se Srbskem odlétal pozdě večer domů, jelikož jsem nechtěl čekat celý další den na nadcházející letadlo. V tu chvíli mě to možná malinko mrzelo, ale nakonec se to ukázalo jako dobrá volba. Doma jsem získal více času na regeneraci i oslavu s rodinou. A den volna navíc byl v tom nabitém kalendáři nesmírně vzácný. 

Nemusel jste pak kolegům posílat nějaké vysvětlení?
Nakonec ne, protože i ostatní kluci využili této možnosti a prvními letadly odcestovali domů. Ale jsem naprosto přesvědčený, že čas na oslavu brzy přijde.

Absence hvězdného dua Alcaraz-Djokovič se nakonec ukázala jako téměř klíčová. I přesto, nezastesklo se vám malinko, že si nestřihnete na závěr sezony takové zápasy?
Přiznám se, že jsem tak trochu čekal, že minimálně jeden z nich na Davis Cup nedorazí. Trochu mě ale překvapilo, že to byl nakonec Alcaraz, který to měl doma ve Španělsku. Nicméně v ten moment není žádný stesk na místě. Možná tedy až v tom závěrečném utkání se Srbskem, kdy už jsme měli jistý postup, mě trochu zamrzelo, že nenastoupím do dvouhry proti Djokovičovi. To by bylo podle mě krásné završení celého týdne. 

Prohodili jste alespoň s Novakem pár slov?
Jenom jsme si vyměnili pár slov, jelikož tam nebylo příliš mnoho času na žádné větší konverzování. Každý z nás měl své povinnosti, ale kdykoliv šel Novak kolem, tak nás všechny pozdravil.

close Český tenista Jiří Lehečka. info Zdroj: Profimedia zoom_in Český tenista Jiří Lehečka

Čtyřiadvacet grandslamů a mnoho dalších nejspíše na cestě. Hledáte své výzvy právě u něho, nebo spíše pokukujete po mladé konkurenci?
Pokud se bavíme o celkové motivaci a pohledu na úspěch, tak neexistuje větší výzva než Novak Djokovič. Ale pro mě osobně je mnohem větším hnacím motorem vidět ty mladé kluky v mém věku, jak už dokážou i na těch obřích turnajích dosahovat skvělých výsledků. To mi dává to největší sebevědomí. Když to zvládnou oni, tak proč bych to jednou nemohl dokázat i já?

Do čtvrtfinále jste si vylosovali nepříjemnou Austrálii. Los mohl být o něco přívětivější, že?
Máte pravdu, nečeká nás vůbec jednoduchý zápas. Na druhou stranu jsme v konkurenci osmi nejlepších týmů na světě, takže člověk si moc nevybere. Australané mají tým plný skvělých hráčů, ať už zmíníme třeba jedničku Alexe De Minaura či sehraný deblový pár Ebden-Purcell, který minulý rok dokonce ovládl Wimbledon. Bude to opravdu velká výzva, ale to stejné jsme si říkali i před Valencií.

Závěr sezony bude ještě poměrně nabitý. Dostane tak nyní ještě více prostoru regenerace?
Jak už jste zmínil, ta tenisová sezona je skutečně dlouhá, takže regenerace probíhá v podstatě nonstop. Ale určitě souhlasím s tím, že teď bude potřeba dvojnásob. Tělo musí být v pořádku, ale už to není tak jednoduché. Bude rozhodovat to, jak se kdo dokáže kousnout a nachystat se na těch pár posledních týdnů. Věřím, že já budu připravený. 

Co nějaká vysněná dovolená po listopadovém Davis Cupu, bude na pořadu dne?
Mám také obavy, že nebude. Samozřejmě odpočinek přijde, ten v plánu mám. Ale nějaká větší dovolená by připadala v úvahu, pokud bychom s českým týmem nepostoupili. Takhle je ten kalendář ještě nabitější, takže vás asi zklamu. (smích) Ale zatím tomu nechávám volný průběh. 

Měl jste už čas si společně s týmem vyhodnotit letošní grandslamovou sezonu?
Určitě jsme se o tom bavili. Troufám si říct, že oproti loňské sezoně se podařilo udělat velký progres po všech stránkách. Hned na začátku se mi obrovsky vydařil grandslam v Austrálii, velice slušně jsem zahrál také v Paříži a Wimbledonu. Jedinou kaňkou tak zůstává US Open, které mi i navzdory kvalitní přípravě vůbec nevyšlo podle představ. Z celkového hlediska to však byla úspěšná grandslamová sezona, na kterou se doufejme podaří navázat i v příštím roce. 

Nosíte si nadále některé své oblíbené zápasy v boční kapsičce vašeho bagu?
Rozhodně mi pomáhají a mám je pořád u sebe. Těch oblíbených zápasů je samozřejmě více, ale jsou to přesně ty momenty, na které jsem sám velice pyšný. Rád na ně vzpomínám, když si chci zrovna vybavit, jak jsem dokázal hrát dobře i v těch těžších okamžicích. A zároveň jsou pro mě nenahraditelnou zkušeností i s výhledem do další grandslamové sezony.

close Jiří Lehečka se raduje z životního postupu do čtvrtfinále grandslamu. info Zdroj: Profimedia zoom_in Jiří Lehečka se raduje z životního postupu do čtvrtfinále grandslamu

Zmínil jste progres po všech stránkách. Kde však cítíte ten největší posun?
Jsem rád, že jsem dokázal být ve většině svých utkání mnohem více konzistentní. V tom jsem chtěl letos udělat velký posun. Je pravdou, že z hlediska výsledků ta vyrovnanost mohla být ještě lepší, ale už se mi povedlo odehrát několik zápasů na stejné vlně a bez větších výkonnostních výkyvů, což je určitě pozitivní feedback. 

Takže už žádné roztřískané rakety?
(smích) No, tohle je takové vtipné téma. Ono to sice nevypadá vůbec pěkně a rozhodně to není žádná chlouba, ale někdy to paradoxně může pomoct k lepšímu. A to mluvím ze svých vlastních zkušeností. Nicméně já ani nevím, kolik přesně raket jsem v průběhu sezony roztřískal, rozhodně jich však nebylo mnoho. A to je pro mě důležité.