Sezona jako na horské dráze, nemám pravdu?
Krásné a jednoduché hodnocení. A vidím to úplně stejně, je to tak. Sezona jako taková byla velice nevyvážená, právě konzistence byla jednou z věcí, které mi letos hodně scházely. Ale na druhou stranu jsem si před sezonou stanovil cíl v podobě setrvání v elitní stovce žebříčku, což se až na výjimky dařilo po celý rok. Takže ve finále bude určitě převažovat spokojenost. 

Bylo to letos více o radostech, nebo spíše trápení?
Možná na chvíli opomenu svou psychickou stránku a zmíním, že to byla sezona plná zkušeností. Byl to můj první rok mezi úplnou elitou, poznal jsem zcela nové prostředí, začal čelit diametrálně odlišným výzvám, takže to bylo zejména o zvyku a aklimatizaci na úplně jiné podmínky.

Barbora Krejčíková opouští francouzský grandslam hned v prvním kole
Mladé naděje, ale i výrazné trápení. Český tenis zažil nepovedený ročník

A podařilo se naskočit do rozjetého vlaku?
Troufám si říct, že ano. Nebylo to vůbec jednoduché, samozřejmě to chtělo chvíli čas, než se člověk rozkouká, ale jsem moc rád, že si to nakonec sedlo a já se mohl postupně posouvat dál. Byly tam dobré i špatné momenty, ovšem to patří k životu každého z nás. 

Navíc se vás pevně drželo i zdraví. To bylo v této specifické sezoně možná úplně klíčové.
Stoprocentně. Ale nutno říct, že veškerý kredit patří mému kondičnímu trenérovi Radku Štěpánkovi a fyzioterapeutovi Petru Sedláčkovi, kteří se mnou odvedli neskutečnou práci a já jsem jim za to nesmírně vděčný. Jak po stránce kondiční přípravy, tak po té regenerační jsem byl připraven opravdu kvalitně, a i díky tomu jsem se po celou dobu až na výjimku dvou nemocí udržel fit. Ale ještě to nechci zakřiknout, znáte to. (smích)

Český talent Jiří Lehečka na turnaji ve Stockholmu.Český talent Jiří Lehečka na turnaji ve Stockholmu.Zdroj: ČTK / AP / Peter Dejong

Když jsme spolu mluvili naposled, říkal jste, že cílem do zbytku sezony bude se co nejvíce přiblížit k aktuální špičce. To se povedlo?
Musím být na sebe přísný, takže si myslím, že to mohlo dopadnout ještě mnohem lépe. Po slibném rozjezdu sezony jsem k tomu měl dobře nakročeno, dařilo se mi udržet stabilní výsledky, a nebýt toho nepříliš povedeného závěru ročníku na betonu, tak to umístění by bylo ještě krásnější. Nicméně z dlouhodobého hlediska se to dá určitě považovat za splněný cíl. 

Stejně tak jako účast na všech čtyřech grandslamech v jednom ročníku. To je přeci úspěch jako prase, ne?
Když myslíte. (smích) Ne, zcela vážně. Tohle pro mě znamená strašně moc. Každý malý kluk, který hraje tento sport již od těch nejútlejších let, sní o tom, že si jednou zahraje na takových turnajích. A pro mě se tento dětský sen stal letos realitou. Je to úžasné, jen těžko se to popisuje. 

Ani na jednom se vám však nakonec nepodařilo projít přes první kolo. Mrzí to, nebo jste to celou dobu bral jako velkou školu života?
Těžká, velice těžká otázka. Na jednu stranu jsem to samozřejmě bral jako velkou školu, přeci jen šlo o mou první účast a žádné velké naděje do mě vkládány rozhodně nebyly, nicméně i přesto si troufám tvrdit, že těch šancí na postup do druhého kola bylo poměrně dost. Zkušenosti k nezaplacení, to zajisté, ale příští rok už budu jednoznačně cílit na vyšší umístění. 

Na kterém z turnajů velké čtyřky jste byl tomu vysněnému postupu nejblíže?
Nejblíže? Asi řeknu Wimbledon, tam jsem šel ve čtvrtém setu podávat na vítězství, k postupu mi tak v podstatě chybělo pár balónků. První dva grandslamy byly téměř bez šance, vyfasoval jsem těžké soupeře, navíc hrající ve skvělé formě, takže tam jsem se s brzkým koncem smířil. Každopádně dodnes mě mrzí také první kolo v New Yorku, kde jsem byl favoritem, ale ten zápas se mi vůbec nepovedl.

Český tenista Jiří Lehečka semifinále turnaje v Rotterdamu.Český tenista Jiří Lehečka semifinále turnaje v Rotterdamu.Zdroj: ČTK/AP/Peter Dejong

Jak je na tom vaše mladá psychika, trpí, nebo si naopak tyto těžké momenty užívá?
(smích) Tak půl napůl. Často se mi ještě stává, že některé stavy zkrátka nedávám a emočně vybouchnu. Na druhou stranu se mi letos povedlo vyhrát několik psychicky náročných zápasů, kde jsem musel mnohdy bojovat sám se sebou. Věřím, že je to všechno na dobré cestě, nicméně i jakási větší konzistence v hlavě bude jedním z cílů do další sezony. 

A co rodina, ta má také někdy nervy na pochodu?
No, ani se neptejte, někdy je to doma pořádný cirkus. (smích) Rodiče jsou hrozní nerváci, takže když se u televize sejdou oni s babičkou a dědečkem, tak se v některých chvílích dokonce odchází od televize. Ale jinak, ať už je to přítelkyně nebo ostatní přátelé, mám kolem sebe lidi s obrovským nadhledem, kteří mi aktivně fandí a když se zrovna nedaří, tak se jim nehroutí svět. To člověku hodně pomůže. 

Tsitsipas, Kyrgios, Dimitrov a řada dalších hvězd tenisové současnosti. Přátelské pozdravy s takovými osobnostmi už s vámi nic nedělají?
Dříve ano, dnes už to člověk vnímá malinko jinak, když se v této společnosti malinko otrká. Samozřejmě tam z mé strany přetrvává obrovský respekt, ale postupem času, jak jsme se začali vídat stále častěji, jsem si na všechny tyto hvězdy zvykl a beru je jako sobě rovné parťáky. Občas mi dokonce sami napíšou, že by si šli zatrénovat, to mi vždycky udělá velkou radost. 

Už jste si zažádal o nějaký autogram, nebo jste spíše příznivcem společných fotek na památku?
Autogramy vůbec nejedu. (smích) A přiznám se, že nejsem ani vášnivým sběratelem fotek, snad jedinou, kterou mám, je z letošního léta po boku Novaka Djokoviče, to jsem si musel zdokumentovat. Ale samozřejmě sem tam nějaká společná fotka proběhne, třeba po tréninku nebo na společné přípravě. To k tomu patří.

Novak Djokovič ve finále Wimbledonu 2022.
Vyhoštění, zákazy i ztráta bodů. Aneb jak Djokovič přišel o královskou korunu

Malinko jste mi vzal vítr z plachet. Chtěl jsem se zeptat na ten trénink s Djokovičem ve Wimbledonu. Zážitek na celý život, že?
Jednoznačně. Tohle byl skutečně jeden z nejkrásnějších momentů v mé dosavadní kariéře, na tom tréninku jsem si užíval doslova každou vteřinu. Novak je obrovská persona, která udělala pro náš všechny a celý tenis obecně strašně moc, takových příležitostí se člověku nedostává příliš často. A když jste po jeho boku, hned si uvědomíte několik důležitých věcí. 

Povídejte.
Když jsem ho druhý den po společném tréninku potkal v rozcvičovací zóně, sám od sebe za mnou přišel, pozdravil a ptal se na různé věci. Říkal jsem si, jestli to spíš nemělo být naopak. A přesně v těchto okamžicích vám dojde, jaké jsou to osobnosti, jak obrovský mají nadhled a proč se jim vlastně říká gentlemani tenisu.

Jiří Lehečka se stihl před startem turnaje během tréninku vyfotit i s Novakem DjokovičemJiří Lehečka se stihl před startem turnaje během tréninku vyfotit i s Novakem DjokovičemZdroj: Archiv Jiřího Lehečky

A pro vás zároveň obrovská motivace do budoucna.
To je přesně o tom vlivu, jak jsem říkal, že tito lidé udělali obrovské množství nejen pro tenis, ale i pro nás hráče mladší generace, kteří k nim odmalička vzhlížíme. 

Pojďme ale ještě k největší události roku. Mohu použít toto slovní spojení?
Těžko říct, ale když nad tím teď přemýšlím, tak asi ano. Je to obrovská a prestižní událost, nicméně ten unikátní formát turnaje mírně zavání až exhibicí, navíc za to nejsou žádné body, které by se mi nyní doopravdy hodily. (smích) Ale to samozřejmě přeháním. Pro mě je to velké zadostiučinění za celou sezonu, přeci jen dostat se mezi osm nejlepších hráčů do 21 let už něco znamená. A o to víc si toho vážím.

Next Gen Finals, turnaj mladé nastupující generace, to se poslouchá velice pěkně, že?
Poslouchá, jak říkám, je to taková sladká odměna za tu roční dřinu. A zároveň i velká motivace to jednou dotáhnout i na dospělý Turnaj mistrů, kde už se hraje i o ty zmiňované body do žebříčku. Spousta lidí mi říkala, že se jedná o skutečně krásnou akci, takže si to rozhodně pojedu naplno užít.

Dánský talent Holger Rune slaví vítězství na halovém turnaji v Paříži, kde ve finále přemohl slavného Srba Novaka Djokoviče.
Spratek, nebo mladý génius? Neoblíbený talent Rune míří mezi tenisovou smetánku

S jakými očekáváními odcestujete do italského Milána?
Není se třeba za nic schovávat, jednoznačně si jedu pro co nejlepší výsledek. Vím, že když předvedu své maximum, tak mohu klidně vystoupat až na vrchol. Je to krátký turnaj, navíc v lecčem velice specifický, vyhrát může opravdu každý. Takže určitě odcestuji s pokorou a respektem, ale v hlavě si věřím na ty nejvyšší mety. 

Navíc i ta finanční odměna musí být velmi příjemným lákadlem.
Určitě, další příjemná motivace. Odměny jako takové jsou opravdu velké, což člověka ještě více nahlodá k lepším výkonům v zápasech. A to si vezměte, že na dospělém Turnaji mistrů jsou ty sumy ještě několikrát vyšší. Zkrátka úplná šílenost. Ale jak říkáte, rozhodně bude o co hrát. (úsměv)