Už jen samotná kvalifikace na závěrečný Turnaj mistrů pro hráče do 21 let byla pro mužský tenis výjimečným milníkem. Mladoboleslavský rodák se totiž stal historicky prvním českým zástupcem, který se dokázal probojovat mezi elitu nastupující generace.

Od samého začátku své kariéry platí za nesmírně pokorného chlapíka, přesto se nebál nahlas promluvit o tom, že v Miláně může klidně dokráčet až na ty nejvyšší mety. „Je to krátký turnaj, navíc v lecčem velmi specifický, takže vyhrát může opravdu každý,“ řekl před odletem do Itálie. 

Jiří Lehečka s trofeji pro poraženého finalistu Turnaje mistrů pro tenisty do 21 let v Miláně
Zase ten Nakashima. Lehečka na Turnaji mistrů pro mladé tenisty titul nezískal

To ovšem ještě netušil, že tyto troufalé plány, které měl bezpečně uschované ve své hlavě, zanedlouho promění v realitu. Přitom mu nikdo příliš nevěřil. Na setkání mladých klenotů měli dominovat jiní. Domácí naděje Lorenzo Musetti nebo třeba Brit Jack Draper.

Napomohla i absence hvězd 

Ani jeden ze zmiňovaných si však nedokázal proklestit cestu za závěrečným triumfem náročné tenisové sezony. Turnaj měl od prvního hracího dne jasného favorita. Rozjetého Američana Brandona Nakashimu. A pak také jednoho nečekaného hrdinu  s českou vlaječkou. 

Jiří Lehečka. Jméno, které tenisové experty upoutalo ihned po jeho lednové premiéře na turnaji velké čtyřky v australském Melbourne. Letos si tyto debuty střihl hned čtyři, a přestože ani jednou neprošel do druhého kola grandslamu, vykročil mezi světovou elitu pravou nohou. 

„Bral jsem to jako obrovskou zkušenost, bylo to hlavně o tom si zvyknout na úplně odlišné podmínky a úroveň. Příští rok už se ale nebudu chtít jenom zúčastnit,“ pronesl sebevědomě v nedávném rozhovoru pro Deník.

Barbora Krejčíková opouští francouzský grandslam hned v prvním kole
Mladé naděje, ale i výrazné trápení. Český tenis zažil nepovedený ročník

Moc dobře věděl, že právě v Miláně může zúročit veškerou roční snahu mezi hvězdami tenisové současnosti. Z turnaje se navíc dopředu odhlásila světová jednička Carlos Alcaraz a po něm i další horký favorit Holger Rune. Dvojice, která by dost pravděpodobně nahradila českého mladíka v boji o titul. 

Lehečka tak dostal do své Zelené skupiny dva domácí zástupce, s nimiž si navzdory hlasitému italskému publiku poradil téměř bez problému. Duel o první místo s Nakashimou sice prohrál, přesto si mohl odškrtnout další splněný cíl – postup do semifinále. 

Grande applauso per Lehečka

V něm čekal na mladoboleslavského rodáka švýcarský talent Dominic Stricker, vítěz druhé základní skupiny. Lehečka si šel tento zápas hlavně užít. A jak řekl, tak také udělal. Na kurtu se bavil dle představ a po necelých devadesáti minutách mohl do svého deníčku se zápisky z Itálie nadepsat poslední kapitolu s názvem „První velké finále“.  

Dánský talent Holger Rune slaví vítězství na halovém turnaji v Paříži, kde ve finále přemohl slavného Srba Novaka Djokoviče.
Spratek, nebo mladý génius? Neoblíbený talent Rune míří mezi tenisovou smetánku

Příběh s hollywoodským scénářem se však svého happyendu nakonec nedočkal. Sobotní večer v milánské aréně patřil Američanovi Nakashimovi, který si s Lehečkou poradil už podruhé během posledního týdne a zaslouženě zvedl nad hlavu pohár pro vítěze.

Italské publikum i přesto aplaudovalo českému mladíkovi. A nutno dodat, že Lehečka si něco takového skutečně zasloužil. „Grande applauso per Jiří Lehečka!“ znělo z úst moderátora sobotního finále.

Na takový okamžik čekal mužský tenis několik let. Naposledy se podobných ovací dostávalo éře kolem Tomáše Berdycha, od té doby však zasáhla domácí scénu krize. A příchod nového spasitele mnohdy připomínal klasické Beckettovo drama „Čekání na Godota“. 

Světýlko naděje konečně vysvitlo až s příchodem Lehečky. Jeho milánské vysvědčení je toho jasným důkazem. A český tenis se má rozhodně na co těšit.