Kliknutím zvětšíteJen si to zkuste představit. Na rukou máte místo deseti prstů pouze osm, a na nohách vám pro změnu chybí další tři. Pomýšlet na nějaké lepší sportovní zítřky je s tímto osudem téměř nemožné.
A teď si navíc do ruky vezměte tenisovou raketu a vrhněte se bojovat na kurt s těmi nejlepšími. A nutno říct, zdravými. Nemožné, viďte? Pokud nemáte vůli a nesmrtelné odhodlání, tak nejspíš ano.
Avšak britská tenistka Francesca Jonesová nikdy nebrala lékařské rady příliš vážně a ve svém životě si dala jediný cíl: dokázat to, co ostatním přijde nereálné. V roce 2016 kvůli tomu absolvovala tři náročné operace, v mládí si navíc doktorů užila více než dost.
„Snažím se to brát pozitivně. Dalo by se říct, že jsem doktorům ukázala, že se mýlili. Ale víte, o to mi ani nešlo. Nechci lidem dokazovat, že se pletli, spíše ukázat, že nic není nemožné,“ prozradila tenisová hrdinka.
Když soupeřky přidaly, ona musela dvakrát tolik
Je limitována snad při každé činnosti na kurtu. Už od narození totiž trpí takzvanou ektodermální dysplazií projevující se právě genetickou poruchou. Musí hrát se speciální tenkou omotávkou, komplikace pak přichází zejména při koordinaci pohybu.
Jenže jednadvacetileté dívce z anglického Leedsu byste neměli šanci nic rozmluvit. Narodila se zkrátka proto, aby hrála tenis. Tečka. A i kdyby jí život nadělil další překážky, tak ona je přeskáče jednu po druhé bez jediného problému.
„Jestli budu muset jít na další operaci, tak půjdu. Jsem odhodlaná udělat všechno, co je třeba, abych se dostala tam, kam chci,“ řekla sebevědomě.
A tak britská tenistka musela své slabiny kompenzovat jinak. Samotný trénink a lehké protažení v jejím případě rozhodně nestačí. Jonesová trávila téměř každý den v posilovně, potřebovala dostat do rukou sílu, aby raketu vůbec udržela.
A s pohybem to bylo ještě náročnější. Absolvovala speciální tréninky na koordinaci těla, musela se učit běhat úplně jinak něž ostatní. Tam, kde její vrstevnice přidaly, musela Jonesová přidat ještě dvakrát tolik.
Sympatie k Česku a splněný sen v Melbourne
Avšak dobře věděla, že úspěch přijde. Ostatně ona by na něj totiž dokázala čekat klidně až do důchodu. A trpělivost se v jejím případě vyplatila.
Do povědomí českých fanoušků se nejprve zapsala na loňském turnaji v Praze, kde šokovala skvělými výkony a s velkým obdivem dokráčela až do čtvrtfinále. V Česku se navíc Jonesové evidentně líbí, letos v červenci pro změnu navštívila Olomouc.
Jenže to byl jen takový malý předkrm před hlavním chodem. Velké věci se začaly dít v lednu na kvalifikaci Australian Open. Britka, tehdy na 241. místě světového žebříčku, zaskočila všechny soupeřky a po finálové výhře 6:0, 6:1 nadobro přepsala historii.
A to se před kvalifikací potýkala s dalšími nevšedními potížemi. Kvůli velké zimě v Británii jí popraskala kůže na prstech a téměř nemohla držet raketu v ruce. Ani po příjezdu do Dubaje se stav nelepšil a vypadalo to, že Britka o svůj životní sen přijde.
Tenistka Francesca Jonesová na Australian Open.
Ale nepřišla. Opět a znovu se překonala a ukázala celému světu, že opravdu nic není nemožné. Navzdory porážce si odbyla svou vysněnou premiéru mezi tenisovou smetánkou, podobný příběh napsala i o pár měsíců později „doma“ ve Wimbledonu.
A i když na svou první grandslamovou výhru stále čeká, začíná si užívat zaslouženou slávu. V žebříčku WTA nyní obývá 159. místo, pomalu ale jistě stoupá střemhlav vzhůru.
„Prostě mi osud rozdal jiné karty než ostatním. Ale to není důvod k tomu, abych nemohla být šťastná a vyhrávat,“ prohlásila Jonesová.
21
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
