„Je neuvěřitelné, že to bude už deset let,“ smála se Kvitová na setkání s novináři v Praze. „Přijde mi to jako včera. Potkala mě od té doby spousta věcí na kurtu i mimo něj, ale vzpomínky na rok 2011 jsou pořád výjimečné.“

Bude to už deset let, ale na okruhu WTA se pohybujete ještě o pět let déle. Cítíte se jako veteránka?
Tuhle otázku jsem čekala. (smích) Je pravda, že na okruhu už budu patřit k těm nejstarším, ale motivace mi zatím neschází. Pořád se chci zlepšovat, tenis mě pořád baví. Až to takhle nebude, tak skončím.

Takže zatím nepřemýšlíteo tom, jak dlouho ještě chcete hrát?
Zatím ne. Chci hrát, dokud budu zdravá a dokud mě to bude bavit. Ostatně virus nám letos ukázal, že nemá smysl moc plánovat. Něco si malujete a pak je stejně všechno jinak.

Co pro vás bylo na „covidovém“ roce 2020 nejdivnější?
Určitě to, že jsme hrály bez diváků. Hlavně ze začátku bylo hodně těžké si na to zvyknout. Mě totiž diváci vždycky vyhecují, baví mě, že se před nimi můžeme ukázat. Ale zase jsem letos snad poprvé v životě byla radši na tenise i v době volna. (smích) Než abych byla v bublině zavřená v hotelu, šla jsem na kurt, aby se něco dělo.

Umíte si představit, že i v roce 2021 budou velké turnaje bez fanoušků?
Pokud vím, tak na Australian Open by měli být diváci. A dál uvidíme… Třeba Wimbledon si bez lidí nedokážu představit. I na US Open to bez nich bylo takové smutné.

Se zavřenými bublinami a neustálým testováním ale musíte počítat…
Beru to, jak to je, nic s tím nenadělám. Australian Open má začít až v únoru, ale předtím musíme být dva týdny v karanténě a pak ještě bude přípravný turnaj. Bude to dlouhé, ale snad nás po těchčtrnácti dnech alespoň pustí do města.

Pomohl vám letošek dozvědět se o sobě jako o tenistce něco nového?
Určitě mě to naučilo spoléhat se víc sama na sebe, být na sebe na kurtu přísnější. Dřív jsem to brala tak, že mi diváci ve slabších chvilkách často pomohli, to odpadlo. V tom je to nové, musím si v takových okamžicích pomoct sama.

A změnilo se něco ve vašem mimotenisovém životě?
Měla jsem víc času, tak jsem začala studovat na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze. Jednou jsem to už zkoušela, ale po návratu k tenisu jsem tomu přestala věnovat tolik času. Teď to nějak přišlo znovu a chci být lepší. Studuji právo a podnikání. Teprve jsem začala, ale třeba se mi to bude po kariéře hodit, kdybych chtěla rozjet nějaký ten salon krásy. Hlavně je to ale zpestření a nezměkne mi moc mozek. (smích)

Zpět k tenisu – jaké jsou vaše plány na novou sezonu?
Už jsem říkala, že v dnešní době je těžké nějak plánovat. Bude to rozhodně náročný rok. Já se chci hlavně přichystat na velké akce, tedy grandslamy a olympiádu. To je priorita, zbytek asi budeme řešit za pochodu z týdne na týden.

Vyhrála byste raději zlato na olympiádě, nebo grandslam?
Nemůžu mít obojí? (smích) Ale kdybych si musela vybrat, tak třeba olympijské zlato. A grandslam další rok.

Pozdější start Australian Open znamená, že alespoň můžete být doma na Vánoce…
To je pravda, asi tu budu i na Nový rok. To je výjimečné a moc se na to těším. Maminka už peče, stoly budou jako vždycky plné. Mám Vánoce ráda, navíc jsem už trojnásobná teta a s dětmi je to vždycky větší zábava. Dárky už mám přichystané.

A po svátcích už vyrazíte k protinožcům?
Ještě počátkem ledna má být nějaký menší turnaj ve Spojených arabských emirátech. Pak už bude na řadě Austrálie včetně té karantény, cestou zpět pak Dubaj. Uvidíme, jak to bude. Mimochodem jsme se už dívali na letenky do Austrálie a když jsme viděli ceny, tak jsme se zhrozili, jak to šlo nahoru. Všechno zkrátka bude složitější, ale nějak se tam dostanu. Třeba lodí. (smích) I když to už bych asi měla vyplout.