Bylo kouzelné sledovat Rogera Federera a Rafaela Nadala, jak spolu hrají debl. Bylo zábavné vidět bujaré křepčení mladíků na lavičce týmu světa. Bylo vzrušující kochat se zápasy, které vesměs nabídly nejvyšší tenisovou úroveň. Ale emoce stranou jaký vlastně byl první ročník Laver Cupu a co může opulentní akci čekat v dalších letech?

Pro: Hrálo se naplno

„Člověk by musel být idiot, aby neviděl, že tohle je něco, co může pomoct celému tenisu,“ prohlásil se svou typickou otevřeností americký velikán John McEnroe, který byl v Praze kapitánem týmu světa. Další protagonisté víkendu sice volili méně rázné výrazy, ale jinak se shodovali.

Skeptici vyslovovali před startem Laver Cupu dvě zásadní pochyby. Jednak se báli toho, že na kurtech nebude k vidění špičková hra, ale jen exhibiční show. Za druhé nebylo jisté, jak vezmou celou akci diváci v hale. Budou se jen bavit pohledem na tenisové hvězdy, nebo budou naplno fandit?

„Chtěli jsme dokázat, že Laver Cup může být úspěšný. To bylo možné jedině tak, že ukážeme, jak moc na něm hráčům záleží,“ povídal po nedělním triumfu Evropy Roger Federer, jeden z duchovních otců celého projektu.

A na tenistech na kurtu i mimo něj opravdu byly znát emoce. Hrálo se naplno, někdy až na krev. Diváci to samozřejmě vycítili. Během prvních pátečních mačů byla atmosféra v O2 areně možná ještě lehce rozpačitá, postupně se ale fanoušci rozehřívali a v neděli už to byl pořádný bengál.

Proti: Komu fandit?

Laver Cup bude mít oproti zavedenému Davis Cupu (alespoň v jeho stávající formě) tu nevýhodu, že v bojích o „salátovou mísu“ proti sobě stojí vždy dvě země a hraje se v jedné z nich. Fanoušci mají jasno, koho podporovat. U duelu Evropy se zbytkem světa se tyto hranice rozostřují.

„V dokonalém světě bych si představoval, že lidé budou burácet po každém našem vyhraném bodu,“ podotkl Federer. Evropané měli v O2 areně hlasitější podporu, těžko ale bránit těm, kdo chtěli ocenit skvělé údery třeba Nicka Kyrgiose či Johna Isnera. Za rok se bude hrát v Chicagu a o amerických fanoušcích se ví, že kromě vlastních sportovců je ti ostatní moc nezajímají.

Další věc při vší úctě ke všem ostatním zúčastněným hráčů, hlavní devizou prvního Laver Cupu byla Federerova a Nadalova přítomnost. Turnaj se navíc trefil do sezony, v níž oba veteráni prožívají zázračné probuzení a rovným dílem si rozdělili triumfy na grandslamech. Jenže co další ročníky? Federer s Nadalem nebudou hrát na nejvyšší úrovni věčně. Najde si Laver Cup jiná globálně univerzální lákadla?

Další otazníky

Jsou tu i další problémy. Laver Cup stojí mimo ATP, která pořádá celoroční turnajovou Tour, a ITF, která organizuje Davis Cup. Do budoucna by určitě bylo lepší, kdyby se šéfové Laver Cupu s ATP dohodli na nějaké formě spolupráce, než aby vypuklo otevřené nepřátelství.

Faktem ale je, že nová akce prokázala nemalý potenciál a možnou budoucnost „bílého sportu“. „Tenis potřebuje dělat věci tak, aby přitáhl nové publikum. Musí to mít šmrnc, musí to být originální a nové,“ myslí si Craig Tiley, šéf australského tenisového svazu, který se na pořádání Laver Cupu podílel.

Podrženo, sečteno Laver Cup má před sebou nadějnou budoucnost, byť jsou tu i jistá úskalí. Hráči v Praze ukázali, že ho berou vážně. A to chyběly (vesměs kvůli zraněním) takové hvězdy, jako Novak Djokovič, Andy Murray, Stan Wawrinka a další. Pokud se budou účastnit dalších ročníků, turnaj přežije i odchod Federera do důchodu. Je Laver Cup budoucnost tenisu?