Když se po vyhraném zápase o třetí místo zastavili u reportérů, Štěpánek pořád poskakoval a tancoval. „S tímhle člověkem vám nikdy nemůže dojít energie," smála se Hradecká.

Máte bronz. Jak vám to zní?
Štěpánek: Zní nám to jako zlato.
Hradecká: Končit turnaj vítězstvím je docela dobré, ne?
Štěpánek: Nestěžuju si.

Radku, vy už jste dvakrát vyhrál Davis Cup a máte i grandslamové tituly ze čtyřhry. Jak cenná je v porovnání s tím olympijská medaile?
Štěpánek: S Davis Cupem ji stavím úplně nejvýš. Česká vlajka, lev na dresu… Hrajete pro celou naši zemi a všechny lidi, cloumají s vámi nejkrásnější a nejhlubší emoce.
Hradecká: Vím, o čem mluvíš. Já mám už druhou olympijskou medaili, ale je to úplně stejné jako poprvé. Je to krásný pocit – a až se nám na krku bude houpat placka, budeme dojatí.

Jaký byl zápas o bronz proti Indům Mirzaové a Bopannovi?
Štěpánek: Vzali jsme je jako Orient Express. Povedlo se nám brejknout hned první jejich hru a oba jsme hráli agresivně. Chtěli jsme takhle pokračovat i ve druhém setu, ale zkomplikovali jsme si to mým prohraným servisem. Moje chyba. Ale byli jsme lepší a dotáhli to k vítězství.

Lucie, jak se vám hrálo po předchozích třech porážkách na turnaji?
Hradecká: Nebylo mi nejlíp, ale musíte to hodit za hlavu. Nemůžete míchat emoce z jednotlivých disciplín dohromady. Jede se pořád pryč, musíte sebrat síly a hrát.
Štěpánek: Smekám před Luckou, že po všem, co tady prožila, přišla neskutečně pozitivně naladěná a plná energie.

Jak jste na tom s energií vy, Radku?
Štěpánek: Mám sílu ještě na jednu olympiádu. Těším se, až na vyhlášení pojede vlajka nahoru. Zase budu mít husí kůži. Přitom jsme dlouho neměli jistotu, že tu vůbec budeme hrát! Je to kouzelný příběh, který vážně můžete zažít jen na olympiádě. A… (odmlčí se) Už nevím, co říct. Kdo neskáče, není Čech!