Vrbenský patří mezi ně. Naposledy to potvrdil minulý týden, když poměrně překvapivě opanoval první pokoronavirový turnaj O pohár prezidenta ČTS v pražské Stromovce. Už v prvním kole se postaral o menší senzaci, když vyřadil jediného Čecha v první stovce žebříčku ATP Jiřího Veselého. Pak zdolal Jiřího Lehečku a ve finále si poradil se Zdeňkem Kolářem.

„Jsem strašně rád, že se mi to povedlo,“ usmíval se Vrbenský. „Ve své dosavadní kariéře bych tento úspěch zařadil asi úplně nejvýš. Moc si toho vážím,“ pochvaloval si chlapík, který před čtyřmi lety vyhrál Pardubickou juniorku a v roce 2017 si dokonce vyzkoušel atmosféru juniorského deblového finále na Wimbledonu.

Sebevědomé plány

Může právě tenhle tenista zaplnit mezeru, která v českém tenise zeje po odchodu Tomáše Berdycha a Radka Štěpánka z vrcholné světové scény? Na kurtu svého domovského TK Sparta Praha Vrbenský naznačil svůj potenciál. „Doufám, že nás mladých se nahoru dostane co nejvíc a zanecháme nějakou stopu,“ povídal po finálovém triumfu.

Jeho sportovní touhy se nedrží při zemi. Jak jinak, když jeho idolem je Roger Federer… „Mám plány asi jako každý tenista, tedy hrát turnaje ATP a dostat se do první desítky,“ hlásí Vrbenský sebevědomě. Ke své kariéře se snaží přistupovat co nejzodpovědněji: kromě tenisového trenéra má i mentálního kouče a fyzioterapeuta.

Peněz není mnoho

To všechno samozřejmě něco stojí. Vrbenský přitom dosud účinkoval spíš na turnajích nižšího okruhu Futures, kde sice může sbírat cenné zkušenosti, ale výdělky nejsou právě valné. Na uživení to určitě není.

„Neodjíždím z nich v plusu,“ přiznal 405. hráč světa Vrbenský, kterému web ATP eviduje za rok 2020 vyhrané odměny ve výši 3545 dolarů, tedy asi 86 tisíc korun. Vrcholový tenis je přitom drahý sport: cestování, ubytování, trenéři.

Podobně jako další mladí hráči z Česka dostává i on podporu od svazu v případě reprezentace, náklady jsou však vysoké. A co teprve nyní, když má světový tenis kvůli pandemii nucenou pauzu? Není kde vydělávat. „Zvládám to s pomocí rodičů. Musel jsem trochu upravit náklady na trenéra, ale nějak to zatím zvládáme. Dál trénuju,“ popsal Vrbenský aktuální situaci.

S tenisem začal doma v Poděbradech ve čtyřech letech pod vedením svého otce. Dlouho ale s „bílým sportem“ kombinoval i fotbal: zkoušel to v útoku i na pozici brankáře. Až ve dvanácti letech dal kopané sbohem. „Vždycky jsem tíhl spíš k individuálnímu sportu,“ svěřil se. Zatím se zdá, že to byla dobrá volba. Kam až to talent ze Stromovky dotáhne?