Muchová promluvila o zraněních: Mám v sobě motor a zase i oheň

V sezoně jste měla tři větší zranění, jak se nyní cítíte?
Snažíme se na tom pracovat, abychom dali tělo do kupy. Mám nějaká zranění, která se mi vrací, což je moje největší komplikace. Hledáme cesty, abychom se tomu vyvarovali. Také nemám zápasový zápřah a potom hraji těžké duely, což není pro tělo úplně lehké, ale myslím, že se nám to teď daří trošku korigovat a zlepšovat.

Je pro vás nyní důležitější regenerace?
Určitě jo, zařadili jsme více regeneračních prvků. Pozápasový strečink a regeneraci beru více zodpovědně.

Muchová po výhře: Podklouznutí? Usmála jsem se. Taktika soupeřky mě nerozhodila

Jaké to bylo se stále vracet?
Není to nic příjemného po mentální stránce. Už se mi v Paříži zdálo, že se mi podařilo vrátit se ke své hře, ale tam jsem si zvrtla kotník, což bylo dost smolné. Tenhle rok moc nepočítám, spíše se na něj snažím zapomenout. Bylo v něm několik smolných situací. Teď už se to snažím brát, jak to je a zlepšovat se. Doufám, že zranění bude méně.

Bylo to tedy nejhorší po zranění v Paříži?
Nebylo. Všechna zranění nebyla příjemná, tohle bylo spíše smolné. Nejhorší byl začátek sezony, kdy jsem vůbec nemohla hrát a trvalo to asi půl roku. To bylo dlouhé, ale už to nechci moc řešit, spíše se dívat dopředu.

Jak jste to zvládala psychicky?
Není příjemné, když nemůžete dělat, co vás živí a baví. Měla jsem kolem sebe lidi, kteří mě podporují a teď jsem tady v Ostravě. Minulý týden jsem vyhrála nějaké zápasy, takže doufám, že to bude už jenom lepší.

Pomáhá mentální kouč i kytara

Co vám pomáhalo udržet víru v návrat na špičku?
Mám to v sobě. Vždy po zranění i po prohře nejsou první dny úplně lehké a jsem dole. Je normální být z těchto kolizí chvíli smutný. Ale mám v sobě něco, že věřím, že můžu hrát dobře a že se to zlepší. Snažím se na to nemyslet. Hlavní motor je ve mně a potom v lidech okolo mě, kteří mi věří a máme společný cíl, za kterým si jdeme.

V jednom z rozhovorů jste řekla, že v sobě máte spíš uhasínající plamínek.
(úsměv) Bylo to po porážce na US Open, kde to nebylo úplně ideální a měla jsem tam ještě zranění. Ptali se mě, jestli v sobě mám oheň. Byla jsem skleslá, prohry vždy bolí a když se mě někdo takhle ptá. Byl to trošku vtípek. Všichni jsme se tomu zasmáli. Ale v té době to tak bylo asi tři dny. Měla jsem různé komplikace, nebyla jsem na tom úplně nejlépe. Řešila jsem, co budeme dělat, ale pak už jsem v sobě zase měla i ten oheň.

Máte také mentálního kouče.
Mně to pomáhá hodně, děláme dost cvičení. Je to člověk z venku, kterému se můžu svěřit s určitými věcmi, pomáhá mi i řídit tým. Jsem za tu spolupráci ráda.

Lindi, posuň se mi dva krůčky. Aneb jak Nosková s Hradeckou porazily Williamsovy

Pomáhá vám také hra na kytaru?
Je to takový relax. Baví mě to. Je to koníček. Když jsem doma a mám čas, tak si ráda sednu s kytarou, zabrnkám a zazpívám. Písníček mám plno, ale akorát pro sebe. Nikam to nedávám, stydím se. (úsměv)

Jaký je nyní váš cíl?

Zahrát co nejvíce zápasů, které mi chybí. Body úplně neřeším. Mám ještě chráněný žebříček na začátek roku. Cíl je dostat se do zápasového rytmu a těžkých stavů, které se nedají natrénovat. Všechno je o zápasové praxi, takže do konce sezony bych chtěla odehrát deset až patnáct utkání. Plán ještě nemám, budeme ho dělat až po skončení v Ostravě.

Když končil Federer, ukápla slza

Váš bratr Filip si vybojoval místo jedničky v ligových Teplicích, sledujete ho?
Jsem za něj strašně ráda, že udělal krok a šel do Teplic. Byl to pro něj výstup z komfortní zóny, že se odstěhoval z Olomouce. Teplice nejsou žádné velkoměsto a ani tam rok nechytal, musel čekat. Jsem ráda, že trpělivě vydržel, dostal šanci, které se chopil a teď je v základní sestavě, což je super.

Také váš táta Josef jako asistent trenéra vede Slovácko mimo jiné i v evropských pohárech.
Jo, jsem ráda za tátu i za bráchu. Oni jsou pak rádi, když se daří mně. Podporujeme se navzájem. Táta mi zrovna v úterý volal, že nestihne můj středeční zápas, že pro mě má lístek na čtvrteční zápas s Nice, to zase nestihnu já, ale budu koukat.

OBRAZEM: Hala bouřila. Vyšťavená Kvitová přestřílela světovou čtyřku

Kariéru ukončil váš idol Roger Federer, jak jste to prožívala?
Byla jsem v Tallinu a poslední zápas hráli strašně pozdě. Ráno jsem se koukala na to jeho rozlučkové video a docela se mě to dotklo, ukápla mi slza. Bylo to emotivní. Je to legenda sportu a rozloučení měl pěkné. Udělal toho pro tenis strašně moc. Styl, jakým hrál a jak se choval mimo kurt, byl fenomenální. Byl to můj idol, takže to bylo smutné, ale vypadá to, že se mu daří ve všech aspektech života a je šťastný.

V Ostravě se loučila s českými fanoušky také Lucie Hradecká. Jak na ni budete vzpomínat?
S Luckou jsme spolu na hodně turnajích trénovaly. Než jsem hrála kvalifikaci na US Open, tak jsme měli trénink a moc mi to nešlo. Ona mě tou svojí ránou dvakrát ze tří tréninků napálí. Ale já jsem se potom kvalifikovala, tak si děláme srandu, že mě probrala a zahrála jsem dobře. Lucka trénuje na Štvanici, já také, vídáme se a myslím, že se budeme vídat dál.