Tenistka Naomi Ósakaová tímhle způsobem připomněla sedm konkrétních lidí, kteří se v nedávné době stali oběťmi rasového napětí a policejního násilí v USA.

Tím posledním byl Tamir Rice, dvanáctiletý chlapec, kterého před šesti lety v Clevelandu zastřelil policista. „Chtěla jsem, aby co nejvíc lidí znalo jejich jména,“ prohlásila Ósakaová, která vyrůstala v New Yorku jako dcera Haiťana a Japonky a mezi elitními tenistkami patří k nejrozhodnějším podporovatelkám hnutí Black Lives Matter.

Tenis je přitom znám jako hra vyhraněných individualistů. Na kurtu stojí každý sám. Vyhrává sám, prohrává sám. Typické šampiony vesměs charakterizuje obří sebevědomí a leckdy i trocha sobeckosti.

Dvaadvacetiletá Ósakaová do tohoto trendu rozhodně nezapadá: Mimo kurt bývá nesmělá až stydlivá, pozornost davů jí nedělá zrovna dobře.

A navíc se neváhá věnovat věcem, jež se vymykají z profesionální honby za tituly a slávou. Odtud i její newyorské „pamětní“ roušky. „Chtěla jsem, aby se o těch lidech a jejich osudech mluvilo. Zároveň mě to udělalo silnějším člověkem, měla jsem v sobě větší touhu vyhrát,“ svěřila se Ósakaová po finálovém zápase.

Hlavně mít chladnou hlavu 

V něm se utkala se zkušenou Běloruskou Viktorií Azarenkovou, matkou téměř čtyřletého syna, jejíž návrat do někdejší formy byl jedním z nejobdivovanějších úkazů letošního US Open. A s Ósakaovou to zprvu vůbec nevypadalo dobře: první set prohrála 1:6 a ve druhé sadě ztrácela 0:2. Hrozil jí nevídaný debakl.

Jenže pak se ukázalo, že pod křehkou slupkou se skrývá dračice s mentalitou rozené vítězky. „Říkala jsem si, že by bylo trapné prohrát ani ne za hodinu,“ pousmála se Ósakaová. Od té chvíle na kurtu dominovala a po výhře 1:6, 6:3 a 6:3 si došla pro svůj třetí grandslamový titul. Pak si lehla na zem a zadumaně se zadívala na nebe.

„Zjistila jsem, že nesmím moc přemýšlet o vítězství. Jakmile se příliš soustředím na výhru, přestanu být sama sebou. Hlavní je udržet si chladnou hlavu,“ řekla. Sama ale hned poukázala na to, že ne vždy se jí to daří. Ostatně i cestou do finále US Open absolvovala hned tři třísetové mače: v prvním kole, ve třetím kole a v semifinále.

Společenské angažmá

Zdrženlivá a přemýšlivá Japonka skutečně příliš nezapadá do škatulky „běžná tenisová superhvězda“. Nehýří siláckými výroky, neslaví divoce své triumfy.

Otevřeně hovoří o svých pochybách, zda je pro ni život profesionální tenistky tou správnou cestou. Angažuje se politicko-společensky a v jejím případě lze věřit, že nejde jen o jaksi povinnou podporu vágnímu ideálu sociální spravedlnosti…

„Během karantény jsem měla příležitost hodně přemýšlet o spoustě věcí. Co chci v životě dokázat a kvůli čemu by si mě lidé měli pamatovat. S tím jsem přijela na tento turnaj a myslím, že mi to hodně pomohlo,“ dodala Ósakaová, která svým rozhodným aktivismem vzbudila hodně rozruchu už na předchozím turnaji v New Yorku, kde chtěla na protest proti projevům rasismu odstoupit z semifinále.

Kolik velkých titulů na ni ještě asi čeká?