Avšak jako by někdo mávl kouzelným proutkem. V roce 2018 se Rosol potřetí oženil, na žebříčku ATP začal opět stoupat, za což v prosinci v Přerově převzal na předávání cen ankety Zlatý kanár cenu pro „skokana roku“, která většinou patří mladším tenistům, kteří se poprvé výrazně prosazují mezi elitou.

Lukáš Rosol však vlastně symbolicky zažívá jakýsi nový začátek. „Věřím, že návratem to nekončí a žebříčkově to půjde ještě výš,“ přeje si třiatřicetiletý rodák z Brna, který se už podíval i mezi třicet nejlepších hráčů světa.

Lukáši, jak si vážíte ocenění pro skokana roku?
Jsem moc rád, že jsem byl vybraný, je to pro mě velká trofej, protože se v mých letech moc neočekávalo, že bych byl oceněn jako skokan roku (usmívá se). Dva roky jsem tady chyběl a doufám, že to není poslední ocenění, snad ještě nějaké přijde. Znamenalo by to ještě nějaký ten rok na okruhu, věřím, že se sem příští nebo přespříští rok ještě vrátím.

V Přerově je to pro vás navíc dobře známé prostředí, je to tak?
Jo, určitě. Byl jsem v Přerově jedenáct let a můžu říct s čistým svědomím, že jsem se tady naučil hrát tenis. To, co tady bylo za akademii a kolektiv, to už mi v dnešním tenise strašně chybí, mrzí mě to. Panu Huťkovi i Polívkovi patří velký dík za to, jak se tady o mě starali a jaké mi dali možnosti, abych se to naučil. Moc Přerovu děkuji.

Jak těžký pro vás byl návrat po operaci, kdy jste nehrál skoro pět měsíců?
Bylo to pro mě něco nového. Nevěděl jsem vůbec, co očekávat. Myslím si, že jsme to relativně zvládli, jak s kondičním trenérem, tak i se ženou, která se o mě starala tak, že jinak bych tady možná ani nestál a nehrál tenis. Věřím, že návratem to nekončí a žebříčkově to půjde ještě výš. Půjdu se s tím porvat do příští sezony.

Bylo hodně náročné prokousávat se zpět ze třetí světové stovky do hlavních soutěží turnajů nejvyšší úrovně?
Je to těžší než dříve. V dnešní době se to strašně vyrovnalo. Dřív, když jsem hrál proti o sto pozic horšímu hráči, tak to bylo viditelně znát. Teď už tady ten rozdíl není. Jestli je někdo stý, dvoustý nebo třístý, rozdíl se smaže, všichni hrají rychle, rozhodují nuance a většinou psychika. Nebylo to lehké, procházel jsem Futury, těmi nejmenšími turnaji, protože jsem spadl někam na 300. místo. Pořád jsem věřil, že můj tenis je na takové úrovni, že by ta hra mohla fungovat znovu. Myslím, že se tahle sezona nakonec podařila, jak měla.

Dá se říct, že vás tohle vše posílilo a nakoplo k návratu na příčky, kde jsme byli zvyklí vás vídat?
Nevím, jestli se to takto dá říct, ale věřím, že se to ještě zlomí. Myslím, že jsem ještě neřekl poslední slovo. Chci tu příčku stáhnout, aby to číslo bylo dvojciferné.

Pomohl jste letos i dvěma výhrami v Davis Cupu. Uvidíme vás ještě v českých barvách?
Určitě jsem se ještě nerozloučil. Když dostanu důvěru od kapitána a týmu, že bych mohl pomoct, a zdraví mi to dovolí, tak věřím, že bych mohl ještě do nějakého zápasu naskočit.

Je vám 33 let, máte za sebou nepříjemné zranění, díváte se pomalu i na konec kariéry?
Myslím, že bych se mohl dokázat připravit ještě i na tu přespříští sezonu, potom uvidíme, co bude.

Lukáš Rosol na singlovém žebříčku ATP:
Maximum (říjen 2014): 26.
Leden 2016: 51.
Leden 2017: 118.
Leden 2018: 222.
Květen 2018: 286.
Prosinec 2018: 142.