Dívky z Hradce Králové dobývají tenisový svět. Do stovky světového žebříčku se v letošní sezoně protlačila Kateřina Siniaková (18 let, 84. místo) a také Tereza Smitková (20 let, 69. místo).

Dcera bývalého hokejisty hradeckého Stadionu se ve Wimbledonu dostala z kvalifikace až do osmifinále, na závěr sezony vyhrála turnaj ve francouzském Limoges, kde v semifinále rozprášila bývalou světovou čtyřku Francesku Schiavoneovou!

„Ve Wimbledonu jsem zažila snové týdny v kariéře. Bylo to super," vzpomíná sympatická blondýnka na nečekaný úspěch.

Odměna za kariérní průlom a zářijovou maturitu? Auto! „Už nebudu muset cestovat vlakem," culí se vytáhlá tenistka.

Máte za sebou přelomový rok, který vás vynesl na až 67. místo žebříčku WTA. Co stojí za tak prudkým výkonnostním vzestupem?
Projevila se práce v tréninku. Ukázalo se, že věci, na kterých s trenérem pracujeme, mají smysl. Trochu jsme upravili herní styl, snažíme se o větší pestrost. Zlepšila jsem pohyb a hlava se s přibývajícím věkem také trochu zklidnila. Neustále zraju.

Jak se tenistka z Hradce Králové vyšplhá do sedmé desítky světového rankingu?
Je to zajímavé a ještě zajímavější je, že Katka Siniaková, která je kousíček za mnou, je také z Hradce. To se moc často nestává. Přece jenom východočeský kraj je tenisově slabší než ostatní. Hodně mi pomohl můj bývalý trenér pan Volejník, který mě před dvěma lety dostal do Prostějova.

Jste s Kateřinou Siniakovou rivalky?
Rivalkami jsou pro mě všechny hráčky na okruhu. Ale s Katkou vycházíme v pohodě, pokaždé spolu prohodíme pár slov. Když jsem hrála finále v Limoges, tak seděla v mé lóži. Já jsem jí zase fandila při finále debla. Na kurtu chce ale každá vyhrát.

Je fajn mít v nesmlouvavém světě ženského tenisu na okruhu takovou spojenkyni?
Ano. Katka je na tom podobně, také se rozkoukává. Tenis je někdy až moc individuální sport a potkávat na turnajích známou tvář není od věci.

Jste připravená mít ostré lokty ve sportu, kde každý myslí jen na sebe?
To nevím. (usmívá se) Snad jo. A pokud ne, tak  mi pomůže trenér.

Jak jste se dostala k tenisu?
Odmala mě to hodně táhlo ke sportu. Jakmile jsem se trefila do míčku, tak mě rodiče přihlásili do tenisové školy. Tři roky jsem vyrůstala u paní Vondrejsové, potom jsem šla k panu Volejníkovi. Byly i krušné chvíle. Jednu dobu jsem dost zlobila. Nechtělo se mi trénovat, zasekávala jsem se. To mě už naštěstí přešlo a teď je to fajn.

Váš otec Pavel byl v 80. letech známým hokejistou tehdejšího Stadionu Hradec Králové. Jaký vliv měl na váš sportovní růst?
On byl tím, kdo mě ke sportu vedl. Rodiče od začátku věřili, že bych to mohla někam dotáhnout. Dost se mi věnovali, občas i na úkor mého bratra, což mě mrzí, ale tenis zabere hodně času a spolyká dost peněz.

Jezdí s vámi otec po turnajích?
Jen o prázdninách. Jinak se věnuje svým žákům (je učitelem na Střední průmyslové škole v Hradci Králové). A taky táta se u mých zápasů dost stresuje.

Vy také, když je v hledišti?
(rozesměje se) To ne. Jsem na to odmala zvyklá. Já jsem naopak ráda, když mě občas vidí hrát.

Do letošní sezony jste vstupovala jako hráčka číslo 239, rok jste nezačala nijak excelentně, když jste skončila hned v 1. kole kvalifikace na Australian Open. Kde nastal zlom?
Jednoznačně ve Wimbledonu. Předtím jsem sice vyhrála turnaj ITF (ve francouzském Croissy-Beaubourg – pozn. aut.), ale pořád jsem v zápasech nedokázala zahrát tak, jak doopravdy umím. Do Wimbledonu jsem odjížděla úplně uvolněná, předtím se mi na trávě vůbec nedařilo, zápasila jsem s nemocí a grandslam moc neřešila. ´

A najednou jste na nejslavnějším turnaji na světě byla mezi šestnácti nejlepšími. V součtu s kvalifikací jste na trávě vyhrála šest zápasů v řadě.
Bylo to super! Snové týdny v kariéře. S trenérem jsme si pak dělali legraci, že jsem se v podstatě v součtu s kvalifikací dostala do třetího týdne na grandslamu, což se jen tak někomu nepovede. Pomohlo mi, že jsem loni ve Wimbledonu hrála juniorskou soutěž, věděla jsem, jak to tam vypadá a nebyla z toho tolik vyjukaná.

Tráva vám sedí?
Původně mi seděla, pak jsem ji zase chtěla vyškrtnout ze seznamu mých oblíbených povrchů a teď ji mám znovu ráda. Hrát na ní je hodně o zvyku.

Jiný pohyb, nižší odskoky míčů. Je to tak?
Přesně. Musí se na ní hrát trochu jinak. Píše tam servis, což vyhovuje mé hře.

V osmifinále Wimbledonu byly letos čtyři české tenistky. Obecně naši hráči dosahují v Londýně největších úspěchů. Jak je to možné, když v Česku není jediný travnatý kurt?
Je to dané herním stylem. Všechny naše holky, které byly v osmifinále, do toho jdou. Nebojí se hrát agresivně. To je na trávě potřeba. Běhavé hráčky to na ní mají těžší.

Vy si na agresivitě zakládáte. Patří útočnému stylu budoucnost ženského tenisu?
Bezpochyby. Proto hodně pracujeme na agresivitě, servisu a častějšímu přechodu na síť, abych nedělala body tak složitě.

Líbí se vám třeba styl Petry Kvitové, která za zápas nastřílí 30 vítězných míčů, ale také udělá 20 nevynucených chyb?
Petřin styl pro mě asi není. Hraje na velké riziko. Já mám radši, když je všechno tip ťop. Těžko se to vysvětluje. Také hraju hodně na riziko, ale ne tolik jako Petra. Vždycky se mi líbila Victoria Azarenková, která má všechny aspekty hry hodně vyrovnané.

Nemusíte se někdy štípnout při vzpomínce na životní červen?
Víte, že to ani moc nevnímám. Prostě to beru tak, že se to stalo. Ani mi nepřijde, že bych byla 67. na žebříčku. Všechno je tak, jak bylo dřív. Žádná změna, jen dva lidé se chtěli se mnou vyfotit. (směje se)

Ve 3. kole Wimbledonu jste odehrála strhující zápas se Srbkou Bojanou Jovanovskou. Ve 3. setu jste musela odvracet čtyři mečboly, na kurtu jste se během zápasu rozplakala, přesto jste utkání vybojovala. Bylo to dosud nejcennější vítězství v kariéře?
Asi ano. Hrozně ráda na to vzpomínám. Bylo to poprvé, kdy jsem hrála třetí set bez tiebreaku. Zápas nahoru dolů, hodně napínavý pro diváky. I pro mě to byla skvělá zkušenost. Nervy se mnou lomcovaly, ale dobře to dopadlo.

Co dožene tenistku k pláči během rozehraného zápasu?
Mně se to občas stane. (usmívá se) Všechno si chci uhrát sama a když se mi nedaří, tak začnu být skeptická. V tomhle konkrétním zápase to byla velká tahanice. Ona ukončila game stylem, že se míč překulil přes pásku na moji půlku. Tím mě brejkla, šla servírovat do zápasu a mně ruply nervy. Na druhou stranu je to obrovská zkušenost. Hlavně proto, že jsem to ještě dovedla otočit.

Při vítězném tažení v Limoges jste porazila bývalou světovou čtyřku Francesku Schiavoneovou. Je příjemné končit sezonu takovým triumfem?
Určitě. Po Wimbledonu to bylo všelijaké. Limoges mě zase nabudilo a ukázalo, že mohu s takovými tenistkami hrát a porážet je. Třeba se Schiavoneovou jsem hrála opravdu dobře, hlavně v prvním setu mi tam padalo skoro všechno. To bylo příjemné.

Plánem pro sezonu 2014 bylo umístění v první stovce světového žebříčku. Momentálně jste na 69. místě, což vám dává jistotu účasti na grandslamech. Je to víc, než jste očekávala?
Ano. Rok 2014 jsem začínala okolo 230. místa, pod dvoustovkou jsem se zasekla a nešlo to dál. Až Wimbledon mi pomohl, poskočila jsem a do konce roku jsem svoje postavení ještě vylepšila.

S tenisem hodně cestujete, rodinu a kamarády nevídáte tak často. Necítíte se někdy sama?
Jakmile jsem odešla trénovat do Prostějova, kamarády jsem už moc nevídala. Letos mi k tomu přibylo více cestování. Třeba rodiče jsem teď viděla po šesti týdnech. Občas to není snadné, ale nestěžuji si. Vybrala jsem si tenisovou cestu, uvidím kus světa  a vydělávám si tím, co mě baví.

Ve Wimbledonu jste si přišla na čtyři miliony korun. Udělala jste si něčím radost?
Mám objednané auto - Škodu Rapid. V září jsem udělala maturitu, tak si auto snad trochu zasloužím.

Jak se těšíte do Austrálie na začátek sezony?
Moc. Loni jsem tam hrála kvalifikaci, ale vypadla hned v prvním kole. V Austrálii je hezky, je to něco jiného než Evropa.

Může se stát, že coby nenasazená hráčka vyfasujete v prvním kole Australian Open Serenu Williamsovou, budete hrát na centru, přenos poběží do stovek zemí na celém světě. Jste připravena vstoupit do této ligy?
No to nevím. (směje se) Ale bylo by to fajn. Zahrát si proti takové hráčce a na opravdu velkém kurtu. Trochu bych se asi klepala, ale to k tomu patří.

Český tým letos zvítězil potřetí během čtyř let ve Fed Cupu. Láká vás v příštím roce nakouknout do úspěšného týmu?
Holky slavily zrovna ve chvíli, kdy jsem vyhrála finále v Limoges. Ve Francii se mě na to dost ptali, zda bych tam nechtěla být.

A?
Jednou určitě. Ale fronta je tam docela dlouhá. V týmu je doslova přetlak.

Vizitka - Tereza Smitková
Tenistka Tereza Smitková.Narozena: 10. října 1994
Výška/váha: 176 cm/63 kg
Profesionálkou od: 2011
Držení rakety: pravačka
Výdělek: 340 352 USD
Aktuální umístění: 69. místo
Nejvyšší umístění: 67. místo
Největší úspěchy: osmifinále Wimbledon 2014, vítězka Limoges 2014 (125s WTA), vítězka 4 turnajů ITF.

Největší vítězství sezony 2014:B. Jovanovská 4:6, 7:6, 10:8 (3. kolo Wimbledonu) – zápas jen pro silné povahy, Smitková se v jednu chvíli na kurtu rozplakala, odvrátila 4 mečboly a nakonec slavila nejsladší výhru kariéry.
F. Schiavoneová 6:3, 6:2 (semifinále Limoges) – proti bývalé světové čtyřce válela, hrála ve wimbledonské fazoně.
K. Mladenovicová 7:6, 7:5 (finále v Limoges) – Francouzku zasypala dvanácti esy. Největší titul roku získala v listopadu.