Jenže víc než o vítězstvích se v případě Jeleny Dokičové mluvilo o skandálech. Byla úspěšná, leč deprese to nezahnalo. Dost často plakala (a ne vždy šlo o slzy štěstí).

Proč ty vzpomínky? Tahle australská tenistka uvažuje, že se znovu ve 34 letech chopí rakety.

„Nikdy neříkej nikdy,“ vzkázala bývalá hvězdička, která v dobách své největší slávy smetla třeba Martinu Hingisovou. Celkem získala šest titulů a vystoupala až na čtvrtou příčku na světě. Co se týče odměn, vydělala přes čtyři miliony dolarů.

Je to šest let, co naposledy zvedla trofej nad hlavu. Jsou to tři roky, co mezi profesionálkami naposledy pinkla do míčku.

„Sní o návratu, ale ještě nepřišel vhodný čas na to, aby ho oznámila,“ podotkl její manažer Nick Fordham.

Pokud byste ji potkali, asi byste hned věděli, proč.

Dokičová bojuje sama se sebou (a se štítnou žlázou). Když před časem na váze uviděla číslo 120 kilogramů, byla v šoku. Vážila dvojnásobek toho, co kdysi.

Utápěla se ve vzpomínkách a na sport neměla ani pomyšlení. „Stal se ze mě balón. Nic, vážně nic jsem nemohla dělat.“

Za poslední rok díky dietě (vynechala cokoliv s cukrem a pila vodu a zázvorový čaj) zhubla třicet kilogramů. „Musela jsem se naučit trpělivosti,“ přiznala žena, jíž za pár dní vyjde v Austrálii autobiografii.

A ve světě tenisu to bude bestseller. „Lidé se dozví, jak jsem bojovala o přežití.“

Narodila se v Jugoslávii (z chorvatského území ale odešla s rodinou do Srbska), až nakonec našla druhý domov v Austrálii.

Tady si zdokonalila tenis, tady přišly první úspěchy, jenže také nepříjemné turbulentní období.

Fantastické výhry střídaly neuvěřitelné prohry a ona prchla do Ameriky, posléze se objevila v Srbsku, aby ji nakonec zase vítali fandové u protinožců.

„Jsem Australanka, cítím se jako Australanka a chci zase hrát za Austrálii,“ líčila kdysi tenistka, jež hned dodala, že je dlužníkem celé Austrálie (dlužila i peníze drogovému magnátovi).

„Nedovedete si představit, pod jak velkým tlakem jsem hrála,“ řekla Dokičová.

Ano, dá se očekávat, že v autobiografii bude líčit vše o vztahu s otcem a koučem (v jedné osobě).

Damir Dokič byl „enfant terrible“ tenisových areálů. Často končil v rukou policie, na US Open (2000) svedl bizarní hádku o cenu lososa. Veřejnost jej měla za tyrana i despotu. „Nemůžu vedle něj žít. Nemůžu s ním pracovat,“ uvedla jeho dcera.

Dostal přezdívku Tenisový otec z pekla. „Bil mě,“ řekla Dokičová v jednom z rozhovorů pro australský magazín. Když si to přečetl doma v Srbsku, nerozporoval to, jen začal vyhrožovat, že vystřelí raketu na auto velvyslankyně z Austrálie. A policisté u něj vážně našli zbraně. Následoval trest vězení na patnáct měsíců (nakonec dvanáct měsíců).

Dokičová se prý s otcem nakonec usmířila. Ale pokud by se vážně vrátila, on na tribuně nebude.