„Rozhodně se mi ulevilo. Ten první set byl z mé strany velice špatný. Nezačala jsem dobře, ale od druhého setu se moje hra zlepšila a ten zbytek duelu už byl relativně solidní,“ řekla česká tenistka, která se vrací po zranění ruky.

Ze začátku to ale vypadalo, že ona bude spíš deptat vás.
Jak říkám, ten začátek jsem vůbec nechytla, díky své špatné hře jsem ji poměrně rychle posadila na koně a ona začala věřit, že mě dnes může porazit. Postupem času si to ale naštěstí sedlo, já začala hrát mnohem lépe a ten závěrečný set už byl přesně takový, jaký jsem si představovala.

Barbora Krejčíková opouští francouzský grandslam hned v prvním kole.
Smutný den tenisové popelky. Bylo toho na mě nějak moc, povzdechla si Krejčíková

Neměla jste za stavu 0:3 v prvním setu obavy, že to může skončit fiaskem?
Abych byla upřímná, tak ani ne, v těchto momentech jsem celkem trpělivá. Nějaká nervozita tam určitě byla, bojovala jsem s její hrou, vůbec mi neseděla. Hrála takové pomalé údery, místy až kopečky, a já se do toho prostě nemohla dostat. Ale pak si to sedlo, přišla řada dobrých momentů, a to mě zase vrátilo do pohody.

A nedávno ještě zraněná ruka už vás netrápí?
Po fyzické stránce jsem se dnes cítila dobře, to je pro mě nejdůležitější. Ale úplně stoprocentní to zatím stále není, pořád mám obavy, že se na ruku nemůžu spolehnout. Už to není jako dříve, ale pořád věřím, že se do té své optimální pohody zase dostanu. Ale chce to čas, nic jiného. Podívejte se třeba na takového Dominica Thiema, jak se dodnes trápí po zranění zápěstí.

U něj je však problém, že nemůže najít recept zpět na vítěznou vlnu. To se ve vašem případě úplně říct nedá.
Tak zvládla jsem to, start do turnaje je vždy ošemetný. Mám ale pocit, že pokaždé je to hrozné (smích). Každé první kolo, které zvládnu přežít, tak je to druhé potom automaticky lepší, bez ohledu na to, jestli něco změním. Tak budu věřit, že to tak bude i nadále.

Pomohl vám nakonec i ten doslova „last minute“ start na turnaji ve Štrasburku?
Zdá se, že ano. Předtím to bylo takové nahoru dolů, vždycky mi vyšel jeden zápas, ale v tom druhém už na mě čekala těžká soupeřka. Ve Štrasburku jsem zahrála čtyři dobré zápasy se solidními hráčkami, a to mi dodalo takový ten vnitřní klid a pohodu. Přiznám se, že se mi tam moc nechtělo, ale nakonec můžu být ráda, že jsem se tam jela rozehrát.

Deprese ničemu nepomůže

A uhrála první semifinále v sezoně. Hodně důležitá náplast, nemám pravdu?
Po tom úplně nepovedeném začátku sezony určitě. Trápila jsem se, nebylo to zkrátka ono. Pak jsem ale zničehonic začala hrát dobře, začala si na kurtu věřit a dokázala sama sobě, že jsem pořád dobrá hráčka. Samozřejmě se může stát, že celý rok odehrajete špatně, mně samotné trvá, než se do toho v zápasech dostanu. Je to někdy hodně těžké, ale člověk se musí pořád snažit. Deprese a podléhání tíze okamžiku nikdy ničemu nepomůže.

Takže nejste ten typ, kterého by po nepovedeném zápase semlely nějaké nepříjemné zprávy nebo ohlasy veřejnosti?
Ne, to rozhodně ne. Když se nedaří, tak si zkrátka promluvím se svými nejbližšími, se kterými skutečně prožívám smutek a zklamání. Nechodím na Instagram a nečtu si všechny zprávy, abych se tím deptala. Proč bych to měla dělat? A navíc ty lidi neznám, takže rozhodně nebudu brát vážně někoho, kdo si nedá ani pitomou fotku na svůj profil. Když jsem byla mladší, možná jsem to více řešila, ale teď je to něco, co jde úplně mimo mě.

Petra Kvitová postupuje ve Francii do druhého kola.
Po nejistém úvodu přišla spása. Na kurtu jsem slyšela všechno, smála se Kvitová

Nyní vás čeká další majitelka divoké karty z Francie, tentokrát hráčka až z třetí stovky světového žebříčku. Jak těžké je tady čelit domácím tenistkám?
Nějak extrémně mi to nevadí. Naopak jsem ráda, když lidí fandí, aspoň je na kurtu živo. Co se týče mě, tak první kolo byla kvalitní příprava na to druhé. Tu holku jsem v životě neviděla, slyším o ní poprvé v životě, ale rozhodně se na ni připravíme. A když předvedu svůj standartní výkon, nebude potřeba nic vymýšlet.