Byl pro vás dnešní zápas jiný, když jste věděla, že teoreticky může být ve Fed Cupu váš poslední?
Přiznám se, že jsem byla od rána naměkko. Když před zápasem zpívali hymnu, tekly mi slzy. Myslela jsem na všechno, co jsem ve Fed Cupu prožila.
Ovlivnily vás ty emoce i při samotném zápase?
Musím říct, že ano. Hlavně v prvním setu jsem rozhodně nehrála svůj nejlepší tenis, což mi pak možná i pomohlo. Řekla jsem si, že musím běhat a bojovat o každý míček a vyšlo to. Jsem extrémně šťastná, že jsem to zvládla.
Co vám běželo hlavou po proměněném mečbolu?
Seděla jsem na lavičce a na jednu stranu to je smutné, že to mohl být můj poslední zápas, ale ty vzpomínky jsou krásné. Fed Cup hraju od roku 2002, zažila jsem toho spoustu a něco jsem dokázala. Můžu teď odejít se vztyčenou hlavou a být na sebe hrdá.
Hnali vás dopředu diváci, kterých bylo přes 14 tisíc?
Před větším publikem jsem nikdy nehrála. Vlastně jsem nikdy nezažila, že by tolik diváků fandilo jenom mě, leda ve finále v roce 2015, to jsem ale hrála debla s Karolínou.
Nevytvořila jste si sama na sebe tlak, když jste svůj konec ve Fed Cupu oznámila dopředu?
Já jsem to držela v tajnosti už docela dlouho. Rozhodla jsem se to říct předem, protože kdybych to řekla pak, tak ať už vyhrajeme nebo prohrajeme, řešilo by se, že Strýcová končí. Takhle je to lepší.
Víte, že jste ve finále Fed Cupu ještě neprohrála jediný zápas?
To jsem vůbec nevěděla. Ve Fed Cupu mě to vždycky vyprovokuje. Nehraju třeba ten nejlepší tenis, ale nechám na kurtu úplně všechno, lidi mě ženou dopředu.
Je pro vás podpora fanoušků hodně důležitá?
Rozhodně. Už v týdnu jsem byla třeba cvičit v jednom fitku a lidí za mnou chodili, klepali mi na rameno a říkali, jak mi fandí. Chodí mi spousta zpráv i od lidí, které neznám. Ta podpora je úžasná.