Andreo, co bylo tou největší změnou od předloňského ledna?
Určitě narození dcery a přechod od profesionálního sportu do role maminky. Zároveň jde i o nejhezčí změnu!

Plánovali jste tehdy společný život v Londýně…
Nakonec žijeme v Česku. Londýnem jsme si prošli, loni na začátku roku jsme se do Anglie přestěhovali, ale po roce jsme se vrátili zpět do Prahy. Manžel může svoji práci dělat i odtud, tak jsme se po všech změnách, které narození dítěte přineslo, rozhodli žít zde. Uvědomili jsme si, jak je skvělé mít poblíž rodinu, své blízké, ale taky známé prostředí i naše nemocnice. Nakonec se ukázalo, že je to důležitější než dostupnost manželovy kanceláře.

Na vašem Instagramu se kromě fotek a videí se sportovní tematikou aktuálně objevují i různé maminkovské rady, třeba návod, jak správně namíchat dítěti kašičku.
Zjistila jsem, že když sdílím fotky a videa cvičení, lidé tolik nereagují, neodvažují se konkrétněji na cokoliv zeptat. Říkají si – jasně, tenistka Hlaváčková sportuje, ale to je úplně jiný level, s ní se nemůžu poměřovat. Ale najednou, když se člověk dostane do maminkovské role, tak zároveň postoupí na stejnou lajnu jako ostatní rodiče. V tu chvíli mají ženy i větší odvahu a nebojí se mě zeptat – jak používáte tohle, nebo tamto… A protože i mě inspirovala spousta „insta-maminek“, tak jsem po nějaké době, a třeba i po ověření různých produktů a postupů, začala vytvářet svoji rubriku #bibitipy, kde radím jiným. Nechci mít na svém Instagramu jen reklamu, ale věci, které jsem skutečně vyzkoušela a zjistila, jestli fungují, či ne.

Tenkrát jste rozhovor ukončila slovy, že byste chtěla vyhrát ještě jeden grandslam, pro jistotu jste si nechala zmrazit i žebříček. Existuje ještě možnost, že byste se na kurty vrátila?
Mám tři grandslamové tituly, takže cíl získat ještě jeden byl pochopitelný. Na druhou stranu – nemám pocit, že by mi něco chybělo. Nepovedlo se mi být v deblu světovou jedničkou v ženách, žebříček jsem vedla jen v juniorech. Trochu mě to mrzelo, ale možná bych od života chtěla příliš. Body jsem si zmrazila z praktického důvodu – otěhotníte, jste najednou v neznámu, nevíte, co se bude dít, jak to celé dopadne. Na dva roky zmrazený žebříček vnímám jako zadní vrátka. Díky koronaviru se dvouletá lhůta ještě prodlužuje a přijde mi škoda říct definitivní ne. Třeba se příští rok rozhodnu, že mi návrat na kurty za to stojí, a pojedu na dva grandslamy, odehraju rozlučkové kolečko turnajů. Ale jde spíš o plán B, mou hlavní prioritou je práce sportovní reportérky.

I olympiáda se o rok posunula, to vás neláká?
Ne. Na svoji první a nejkrásnější olympiádu, ze které jsem si přivezla medaili, jsem se dostala díky Květě Peschkeové, přenechala mi své prioritní místo. Věřila, že já mám s Luckou Hradeckou větší šanci uspět. Možná budu příští rok ve stejné situaci jako Květa, a ani já bych nějakou mladší hráčku, která bude mít aktuálně lepší formu, nechtěla o místo připravit. Můj návrat na kurty by byl skutečně spíš rozlučkou, ne startem další kariéry. A přála bych si, aby mě mohla moje dcera vidět hrát. Ale taky je možné, že už se nevrátím.

Koronavirus postihl i váš sport – spousta tenistů ze čtvrté, páté stovky žebříčku se možná ocitne v existenční nouzi a bude muset hledat jiné zaměstnání.
Tenisový svět i asociace naštěstí připravují fond, do kterého všichni přispějí. Peníze se pak rozdistribuují mezi hráče nižšího ratingu, tedy ty nejvíc potřebné. Vnímám to tak, že velcí hráči jsou vlastně takové velké společnosti, něco jako Apple, Microsoft. A pak jsou malí hráči, drobní podnikatelé, které půlroční neaktivita zabije. Stačí se podívat kolem sebe – co se děje s restauracemi, kadeřnictvími… I tenisté musí platit nájmy, často živí nejen svoji rodinu, ale někteří i své trenéry, financují celé tréninky. Tenista jako OSVČ si zkrátka musí platit všechno. Pokud nejste top hráčka, příliš si nenašetříte. Musela byste hrát několik sezon ve špičce, abyste měla i finanční polštář na špatné časy.

Jak vlastně tenista v karanténě trénuje?
Na zdi, tak jak to dělá například Roger Federer. Ostatně všichni jsme tak vyrůstali – pinkali jsme míčky na zeď a hráli sami se sebou. Ale jde to jen do určité míry. Většina tenistů spíš trénuje kondici, cvičí, běhají… Z vlastní zkušenosti i od svých kamarádek vím, jak je to těžké. Víte, úspěšné tenistky jsou zvyklé mít cíl. Teď ale vůbec nevědí, zda se začne v červenci nebo v lednu. Stejně je ale hlodá červík – co když se turnaje spustí dřív? Je pro ně těžké najít v sobě motivaci a trénovat. Vůbec jim to nezávidím.

Pro vás musí mít současná situace také i dost osobní rozměr. Vaše matka je lékařka, prožíváte epidemii i skrze ni?
Ano, a vážím si toho, co máme v Česku. Ve většině situací se snažím mít oči otevřené. Díky manželovým rodičům vidím, co se děje v Itálii. Myslím, že se tu máme dobře, nemusíme s naší politickou reprezentací souhlasit, ale české dny v karanténě nejsou tak tragické jako jinde. Samozřejmě, život je náročnější. Snažím se vyzvedávat jídlo v restauracích, abych je podpořila. Navíc máme u nás otevřené obchody a lékárny, fungujeme on-line. Dodržujeme v rodině odstup, i právě proto, že se maminka stýká s pacienty.

Bavili jste se s manželem, proč právě Itálii koronavirus tak zdecimoval?
V Itálii žije hodně starých lidí, zvlášť na severu, což má na úmrtnost obrovský vliv. Italové navíc hodně kouří, mají zničené plíce. Je to také nesmírně kontaktní země, nejméně třikrát za den někoho obejmou a políbí, přenos viru je tak rychlejší. A taky se možná stali obětním beránkem Evropy, všichni ostatní se mohli poučit z jejich chyb.

Máte malé dítě, tudíž se váš život asi tolik nezměnil? Nebo ano?
Největší změnu vidím v zákazu cestování, to zažívám úplně poprvé. Bavili jsme se s manželem, jak nám dny a týdny v karanténě splývají, nic neplánujeme. Mně osobně to tolik nevadí, je krásné jaro. Kdyby podobná epidemie probíhala na začátku zimy, bylo by to podle mne mnohem horší. Těšila jsem se na komentování Fed Cupu, na turnaj v Praze, ale budiž. Chybí mi hlavně rodina a přátelé, možnost obejmout své blízké, jsem také kontaktní člověk.

Kdybychom spolu dělaly rozhovor zase za tři roky, co byste si přála, aby se vám za tu dobu splnilo?
Měla jsem jet jako komentátorka na olympiádu, která se odkládá. Jinak je těžké cokoliv vymyslet, jsem ve stejném bodě jako ostatní. Něco konkrétního si začnu hledat, až se svět vrátí do normálu. Stále funguje i moje nadace, třeba zrovna teď v dubnu děláme charitativní aukci pro vážně nemocné děti. A pak mám ještě jeden sen, neprofesionální – zúčastnit se StarDance. Zkusila jsem si pár lekcí s Markem Dědíkem, ale korona mi do tanečního tréninku neplánovaně zasáhla. Tanec mě baví, nabíjí, zároveň z něj mám ohromný respekt. A osobní plány? Doufám, že budeme stále žít v Česku a mít lepší bydlení. Počkejte – rok 2022? To už bych mohla být podruhé těhotná. Schválně mi to připomeňte, až se zase za dva a půl roku uvidíme.

Andrea Sestini Hlaváčková (*1986)

* Česká profesionální tenistka  se narodila v Plzni. Na okruhu WTA získala dvacet čtyři titulů ve čtyřhře, byla na třetím místě deblového žebříčku. Ve dvou obdobích hrála s Lucií Hradeckou, společně vyhrály dva grandslamy a probojovaly se i do finále Wimbledonu, LOH v Londýně, US Open či Turnaje mistryň. V páru s Maďarkou Tímeou Babosovou vyhrála dalších pět turnajů i Turnaj mistryň 2017 v Singapuru.

* Působí rovněž jako sportovní komentátorka. V červenci 2017 se po osmiletém vztahu provdala za italského tour manažera okruhu WTA, šéfa pro styk s turnaji, a bývalého tenistu Fabrizia Sestiniho. Loni se jim narodila dcera.