S kariérou rozhodčí začala v šestnácti letech poté, co končila dráhu aktivní hráčky a v roce 2015 se poprvé objevila na grandslamu. Zúčastnila se French Open.
O pár měsíců později rozhodovala i na slavném Wimbledonu. „Letos jsem byla i na Australian Open a sesbírala jsem si tak vlastní slam. Splnila jsem si svůj největší sen,“ přiznává Lenka Podjuklová, která míří na svůj čtvrtý Wimbledon v řadě.
Už víte, jaké zápasy budete rozhodovat?
Dopředu nevíme v podstatě nic. Den předem známe pouze čas, kdy musíme být na druhý den připraveni v uniformě a hlásit se svému team leaderovi. Ten nám oznámí, na kterém dvorci budeme řídit a jaké zápasy se na něm hrají.
V čem je Wimbledon tak jedinečný?
Je velice specifický, ten pocit si člověk jednoduše musí zažít. Ze všech stran na vás dýchá historie, na trávě neslyšíte dopad míčku tak, jako na betonu. Cítíte takovou vznešenost, kombinace trávy a bílého oblečení vypadá jako krásná klasika.
Máte čas sledovat i zápasy, které nerozhodujete?
Na centrálním dvorci máme vymezená místa, kam si můžeme sednout. Takže pokud mám čas, ráda se dívám.
Prozraďte, jaké letos máte favority?
Ve finále bych ráda viděla Federera, zajímavé by to bylo s Djokovičem nebo Murraym. Určitě nás ale překvapí někdo z vysokých hráčů Querrey, Čilič nebo třeba Isner. U žen si to netroufám odhadovat, ale velmi dobře je na tom Halepová. Uvítala bych takový souboj s Kvitovou.
Potkáváte se s těmito hvězdami i mimo tenisové kurty?
Někdy se stává, že se s hráči potkáte. Některé znáte více, jiné méně. Ale v jejich společnosti bychom se neměli vyskytovat, aby nedocházelo k ovlivňování zápasů.
Wimbledon není jediným slavným turnajem, na kterém pískáte. Kde všude jste byla?
Procestovala jsem celý svět. Od Nového Zélandu přes Japonsko až po Katar a Kanadu. Účastnila jsem se i ostatních velkých turnajů řady Masters v Číně, Monte Carlu nebo Francii, WTA finále v Singapuru a také Laver Cupu v Praze. Z toho mám dodnes husí kůži.
Jak se vůbec tenisová rozhodčí dostane z Orlové až na největší turnaje světa?
Byla to dlouhá a kostrbatá cesta. Začínala jsem na turnajích, kde člověk počítá každou korunu tak, aby vyšel. Na některé turnaje jsem jela i s vědomím, že budu ztrátová, ale získala jsem tam důležité zkušenosti.
Jak vypadá vaše tenisová sezona?
Kalendář je hodně individuální, většinou se snažím plánovat turnaje podle destinací, snažím se vyhýbat zimním turnajům v halách a radši mířím na otevřené do tepla. Odjedu čtyři až šest turnajů v kuse, pak se vracím domů.
Určitě se vám během zápasů přihodily i zajímavé příhody. Prozradíte nějakou?
(úsměv) Nadalovi jsem odhalila asi nejtěsnější aut na okruhu ATP. Ale je toho hodně. Když se vám hráč po odpískání velmi těsného autu a po zhlédnutí Jestřábího oka pokloní nebo vás obejme poté, co vás trefil míčem, tak i přes veškerou snahu nejde udržet „poker face“. Všichni jsme lidé a zasloužíme si i lidský přístup. Tak jako hráči nejsou stroje, tak ani my nejsme roboti.
PETR SOBOL