Vyvrcholení antukové sezony je tady! Jak se cítíte před odletem do Paříže?
Po tenisové stránce se cítím dobře. Věřím si, na kurtu se mi daří, ale nyní to ještě potřebuji přenést z tréninku i do ostrých zápasů. V posledních utkáních jsem malinko postrádal sebevědomí, navíc teď ještě řeším jisté zdravotné potíže, nicméně i přesto si nadále udržuji dobrou náladu a motivaci na vrchol antukové sezony.
Zranění je vážnějšího charakteru, nebo pouze taková malá bolístka?
Není to nic vážného. Spíše bych řekl, že je to jakýsi výsledek dlouhodobého přetížení a náročného plánu v posledních měsících. Zejména před turnajem v Římě jsem trénoval skutečně až několik hodin denně, což se pochopitelně projevilo. Začalo se ozývat tělo, ale řekl jsem si, že se kousnu a půjdu přes bolest. Zvládl jsem to, každopádně po návratu z Itálie už musela přijít brzda. Teď po delší době zase na chvíli zregeneruji a rovnou naskočím zpět do přípravy.

Nebyl nakonec ten rychlý přejezd z Říma na kvalifikaci do Turína tak trochu na škodu?
Nutno říct, že byl nevyhnutelný. K přesunu do Turína mě donutila zvláštní pravidla tenisové asociace, v tomto případě to opravdu nebyla moje chyba. On je to celkem složitý proces, tím vás nechci zatěžovat, nicméně šlo o to, že existuje určitý časový rámec, který musíte v rámci přihlašování na turnaj dodržet. Jenže moje utkání v Římě se odkládalo kvůli dešti, takže jsem do poslední chvíle nemohl tušit, jak a co dopadne. Samozřejmě jsem to nestihl včas, což znamenalo, že jedinou možností byla účast v kvalifikaci.
Odstoupení v průběhu prvního setu mě ovšem malinko překvapilo. Vytratila se chuť?
Po turnajích v Madridu a Římě jsem cítil, že ještě potřebuji nějaký zápas, abych si zahrál a dostal se před Paříží do formy. V daný moment mi bylo dobře, nic extra mě netrápilo, takže jsem se nakonec rozhodl nastoupit v Turíně. Jenže už od rána před utkáním jsem věděl, že je to absolutně nereálné. Nástup do utkání už byl pouze takovou symbolikou. Rychle jsem utíkal na letadlo domů a po příletu hned na vyšetření.
Jiří Lehečka v akci proti Německu na United Cupu
Nicméně Řím jako takový jste si užil, ne? Vaše první návštěva, pokud se nemýlím.
Přesně tak. Jsem velkým obdivovatelem antické historie, starých budov a těchto typů památek, takže město mě samozřejmě ihned pohltilo. V rámci přípravy se nám naskytl volný čas, takže jsme vyrazili do centra a udělali si takový pěkný den. A musím říct, že to bylo vážně skvělé.
Proběhla také věhlasná italská kombinace Koloseum, pizza a domácí zmrzlina?
(smích) Dejme tomu, že téměř ano. Italská zmrzlina proběhla, stejně tak i pizza, bohužel jsme ale nestihli Koloseum. Tak mám alespoň něco schovaného i na další rok.
Viděl jsem, že za vámi přicestovala i přítelkyně. Nežárlila malinko při pohledu na místní slečny?
Vůbec ne. S Viktorkou to máme jasně nastavené, oba víme, co od sebe můžeme očekávat a tak podobně, takže o tohle strach rozhodně nemám. (smích) Přiletěla za mnou po delší době z Ameriky, kde studuje a zároveň hraje tenis, takže jsme se na sebe těšili a hlavně jsme si ten společně strávený čas chtěli užít. A jestli je to doma v Česku nebo na turnaji, to příliš neřešíme.

Před Římem to byl Madrid, na začátku jara pro změnu Amerika. Začínáte si rozšiřovat rovněž cestovatelské okénko?
Musím říct, že ano. Každopádně je třeba zmínit, že tomu příjemně nahrává také turnajový kalendář. Na těch nejlépe hodnocených turnajích Masters už se nehraje pouze týden, ale rovnou deset dní, což pochopitelně otevírá možnosti vyrazit někam za odreagováním od tenisu. V USA jsem si třeba zašel na zápas basketbalové NBA, na to budu vzpomínat velice rád. Ale jinak je turnajový kalendář poměrně náročný, takže ne všude je ta příležitost objevovat nová místa.
Nyní už je ovšem před vámi příprava na pařížský grandslam. Bude čas i na tréninky, nebo je teď tématem číslo jedna regenerace?
Po příletu z Itálie jsem věnoval veškeré úsilí regeneraci, abych se dostal přesně tam, kam potřebuji. Nicméně ke konci týdne už jsem si vyzkoušel také pár hodin na kurtu. Jsem v rukou těch nejlepších a nejpovolanějších, takže jsem přesvědčený o tom, že se dám do kupy a budu připraven ve své optimální formě.
Jak se jezdí s novým přítelem na cestách?
Myslíte nové auto? (smích) Jezdí se parádně, moc pohodlné autíčko. Jsem velice rád, že došlo k dalšímu prohloubení naší spolupráce s panem Černoškem, který poskytnutí vozu inicioval. Na turnaje po evropských destinacích se bude rozhodně hodit, o cestování po Česku ani nemluvě.

Před rokem jste zakončil přípravu na Roland Garros finálovou účastí na challengeru, letos je to přeci jenom o něco střízlivější. Cítíte klid před bouří?
Říkám si, proč ne. Šance je upřímně velká, zejména po loňském vyřazení v prvním kole cítím obrovskou motivaci udělat další důležitý krok. Antuková sezona jako taková je ovšem velice různorodá. V každém dějišti turnaje na vás čekají jiné podmínky, odlišný druh kurtu a tak podobně. Někomu sedí tohle a jinému zase něco jiného. Tak to zkrátka je. Ale musím říct, že pařížskou antuku mám v oblibě, hraje se mi tam velice dobře, takže snad se podaří dokráčet co nejdál.
Pamatuji si, jak jste mi tehdy říkal, že jste rád za skvělou zkušenost, ale za rok chcete více. Kam až sahají pomyslné hranice?
Myslím si, že hranice nejsou potřeba. Grandslamy jsou přesně ty turnaje, pro které ten sport děláme. Když jsem před rokem začínal mezi elitou, tak jsem měl svůj cíl projít prvním kolem. Kdybych tehdy řekl, že chci postoupit do finále, tak si asi budete klepat na čelo. (smích) V Austrálii se mi to konečně podařilo, dokázal jsem sám sobě, že mohu i na takových turnajích dokazovat velké věci. Čeká mě další náročná výzva, ale já věřím, že jsem schopen klidně zopakovat výkony z Melbourne.
Na ty se chci právě zeptat. Budou hrát v Paříži velkou roli, nebo si to do hlavy nepouštíte?
Já naopak doufám, že budou hrát svou roli. Ačkoliv je to zcela odlišný turnaj, pořád je to grandslam a pořád se jedná o nenahraditelné zkušenosti ze zápasů proti absolutní elitě. Navíc už jsem si prožil i dvě pětisetové bitvy, další faktor, který na těchto turnajích sehrává obrovskou úlohu.
Počítáte s tím, že už se od vás letos zkrátka čeká více?
Samozřejmě to člověk vnímá a ačkoliv si myslí, že to od sebe úspěšně odhazuje, vždycky to tam někde uvnitř zůstává. Na druhou stranu tlak okolí je jednou z věcí, která k tenisu neoddělitelně patří a já se musím naučit s tím adekvátně pracovat. Pokud to člověk nezvládne a nebude chtít zvládat, pak může na umístění mezi elitou zapomenout. To je bohužel holý fakt.
Jiří Lehečka se raduje z životního postupu do čtvrtfinále grandslamu
Jste tím typem člověka, kterému tlak lichotí, nebo ho to naopak stresuje?
Záleží na tom, v jakém kontextu. Samozřejmě jsou chvíle, kdy mi tlak a zájem veřejnosti lichotí, každopádně já jsem přesvědčený o svých kvalitách, takže si ani žádné negativní reakce okolí vůbec nepřipouštím. Ale pochopitelně je to nesmírně náročná cesta. Jednou jste nahoře, jednou zase dole. Vím, že je to již otřískané klišé, každopádně ve sportu stále platí dvojnásob.
První týdny a měsíce pod odborným dohledem tenisové ikony Tomáše Berdycha. Dává zatím spolupráce smysl po všech stránkách?
Myslím si, že určitě ano. Když jsme spolu začínali, tak jsem Tomáše vůbec neznal, upřímně to pro mě byla velká neznámá, co všechno si od toho slibovat nebo ne. V téhle rovině jsem nadmíru překvapen, jak pěkně si všechno sedlo a jakým způsobem to zatím funguje. A co se týče dlouhodobých výsledků, tak to zatím nechci hodnotit. Jsme spolu jenom pár měsíců, takže na nějakou analýzu je podle mě ještě dostatek času.

Strach z případných bulvárních titulků nemáte?
Není důvod mít strach, když máte po svém boku člověka, který se v tomto prostředí pohyboval několik let a navíc to zvládal naprosto bravurně. Tomáš tohle nikdy neřešil a po celou dobu kariéry si držel přirozený odstup. A tohle je další věc, ve které mi může hodně pomoct. Jít svou vlastní cestou, mít čistý stůl a zbytečně se nezaobírat věcmi, s nimiž stejně nic neuděláme.
Další rady může ostatně přidat už za pár dní v Paříži. Poletí s vámi?
Tentokrát nepřiletí, na Roland Garros budu pouze s trenérem Michalem Navrátilem. Ale jsme domluvení, že Tomáš se připojí na travnatou část sezony, která vyvrcholí na Wimbledonu, kde to on sám moc dobře zná a rozhodně bude nápomocen.