Sestry Fruhvirtovy, Nikola Bartůňková, Linda Nosková. Seznam největších mladých talentů by nebyl kompletní bez rodačky z Ruska, které v tenisovém prostřední neřekne nikdo jinak než Daša. Pokud na ni narazíte v tenisovém areálu, určitě ji nepřehlédnete. „Už jsem se dlouho neměřila, ale měla bych mít 189 centimetrů,“ usměje se dívka, která je o tři centimetry vyšší než Karolína Plíšková.

Podle řeči neuhodnete, že se nenarodila v Česku. „Přestěhovali jsme se kvůli práci rodičů. Nevěděli jsme, jestli zůstaneme, ale pak se nám tady zalíbilo,“ prozrazuje. „Když tu začal brácha hrát tenis, tak jsme zůstali.“

Vidmanová se už do země, kde má své kořeny, nevrací.

„Cítím se už jako Češka. Bydlím tady skoro celý život, z Ruska si toho ani moc nepamatuju,“ přiznává. „Naposledy jsem tam byla na turnaji. Už tam mám jen babičku a za ní někdy jezdí táta. My už tam moc nejezdíme, nemáme tam například ani byt,“ dodává.

Velká zbraň? Servis

Její starší bratr Vasiliy se chtěl stát velkým hráčem. Nepoštěstilo se. Daša, která od svých pěti let tenisově vyrůstá na Štvanici, kde se jí věnuje trenér Daniel Vaněk, má ale ke světovému tenisu ideální parametry. „Výška je výhoda, navíc mě to neomezuje v pohybu po kurtu, který mám docela dobrý,“ říká Vidmanová, která v zápasech umí prodat i skvělý cit pro míč a ráda hru zpestří precizním kraťasem.

„Zbraň je servis, když mi jde, tak pro soupeřky je to takové, že se i bojí a nebo jsou nejisté,“ všímá si hráčka, jejímž tenisovým idolem je Maria Šarapovová.

„Je to talent, má v sobě potenciál. Dospívá trochu se zpožděním, potřebuje ještě zesílit, hlavně v horní polovině těla. Jestli se to podaří, tak její hra půjde nahoru,“ říká kouč Vaněk.

První skalp

„S takovou výškou by Daša mohla hrát ještě agresivněji,“ míní zkušenější Kateřina Siniaková, další česká tenistka s ruskými kořeny. Právě ona se stala první obětí z hráček elitní světové stovky, která skončila na raketě talentované tenistky. „Po výhře nad Kačkou mi psalo dost lidí. Přišla spousta gratulací,“ přiznává Vidmanová, která Siniakovou porazila na Moravia Open, kde došla z kvalifikace až do finále.

„Už vím, že se dá s každou hráčkou hrát a každá se dá porazit. Důležité je v každém zápase bojovat,“ odváží si z Prostějova cenné zkušenosti. Reprezentační kariéru v českých barvách odstartovala před třemi lety shodou okolností právě na Hané, kde hrála týmové mistrovství světa hráčů a hráček do 14 let.

O rok později triumfovala při premiérové účasti na prestižní Pardubické juniorce. Letos v lednu se blýskla dvěma výhrami na juniorském grandslamu Australian Open, kde zažila, jaké to je, když jí aplaudují stovky fanoušků na tribuně po maratonském vítězství.

Pak ovšem mezinárodní turnaje zastavil koronavirus. „Chtěla jsem už letos začít hrát dospělé turnaje, patnáctky a pětadvacítky. V plánu byly i juniorské grandslamy. Hlavně se ale chci už přesunout mezi ženy,“ prozrazuje Vidmanová.

Fed Cup je výzva

Jejím snem je vyhrát grandslam US Open, ráda by se ale dostala i do českého fedcupového týmu. „Nedávno jsem hrála za Česko proti Slovensku v zápase do 23 let. Tam to bylo trochu spojené s Fed Cupem a ženskou kategorií. Byla to super atmosféra, jednou bych si chtěla zahrát také opravdový Fed Cup,“ říká. I když… „V Česku je strašně moc dobrých hráček, stačí se podívat na žebříček do první stovky. Budu ale pro to dělat všechno.“

Sezona teď bohužel stojí. „Chtělo by, aby se světový tenis co nejrychleji rozjel a tyhle mladé hráčky mohly hrát,“ přeje si trenér Vaněk.

Vidmanová očima kouče Daniela Vaňka

„Bojovat umí, ale očekával bych od ní ještě trošku pozitivnější hlavu. Její herní pojetí, kdy by se měla snažit o agresivnější tenis, samozřejmě přináší i chyby, takže by se v nich neměla moc pitvat a měla by prostě věřit stylu, co chce hrát. Neměla by se hroutit z toho, když se nepodaří pár úderů zahrát.“

„Jsem rád, že se jí povedly dva zápasy na juniorce Australian Open, ale ten jeden ji stál zbytečně moc sil, což se pak projevilo v dalším utkání, které mohla vyhrát. Trošku došly síly, takže je potřeba dál pracovat na kondici. Za výsledek a finále na Moravia Open jsem moc rád, hlavně za ni, protože před tím pár zápasů prohrála, i když to bylo s dobrými hráčkami jako Malečková nebo Kolodziejová.“

 „Nerad mluvím o konkrétních cílech. Je potřeba poctivě pracovat, starat se o sebe, vyhýbat se zraněním, aby mohla jít postupně nahoru. Za normálních okolností by si letos zahrála dvě juniorky na French Open a ve Wimbledonu a pak by už směřovala na ženské turnaje. Teď můžeme být rádi za akce Českého tenisového svazu. Ale samozřejmě by to chtělo, aby se okruh co nejdřív rozjel a tyhle mladé hráčky mohly hrát. “