"Známe se s Bárou už hodně dlouho. Rozumíme si, vídáme se i mimo kurt," řekla dvaadvacetiletá Siniaková na včerejším setkání s novináři. Čerstvá grandslamová šampionka ve čtyřhře nyní vyráží na Wimbledon, aby se tam se svou parťačkou pokusila o další zápis do tenisové historie. Jako juniorky ostatně Wimbledon vyhrály.

Od vašeho triumfu na Roland Garros uplynuly dva týdny. Už jste si zvykla na to, že jste vítězka grandslamu?

Teprve mi to dochází. Předtím na to ani nebyl čas, po Paříži jsem měla hrozný fofr, musela jsem hned do Birminghamu. Ale ohlasů jsem měla spoustu, od mých blízkých, od známých, na sociálních sítích. Ani jsem je nestíhala vnímat. Všem moc děkuju.

Nebojíte se tlaku? Každý teď od vás bude očekávat další titul, třeba hned na Wimbledonu…

Žádný tlak zatím necítím. Vím, že s Bárou můžeme hrát dobře a určitě máme na to, abychom uspěly. Jsou tam ale i další dobré páry. Musíme jít zápas po zápasu, výhra by byla příjemný bonus.

Budete se teď víc soustředit na čtyřhru?

To zatím neplánuju, prioritou je pořád singl. Věřím, že na Wimbledonu můžu dojít daleko. Lepší je ale nedávat si moc vysoké cíle, nejdřív musím zvládnout první kolo. Loni mi grandslamy moc nevyšly, letos je to zatím o trochu lepší. Snad teď využiju sebevědomí, které mám z Paříže. 

Takže vám deblový úspěch z Roland Garros může pomoct i ve dvouhře?

Určitě pomůže mému sebevědomí, ale na druhou stranu hrát singl a debl je něco jiného.

Je teď antuka váš oblíbený povrch?

Není, radši mám tvrdý povrch. Ale nevadí mi. 

A wimbledonská tráva?

Trávu moc nemusím, nechtěla bych na ní hrát celý rok. Ale věřím, že můžu hrát dobře. Pohyb na trávě mi nedělá problémy, horší to je za špatného počasí, když začne klouzat. To není moc příjemné.

Mezi deblovými dvojicemi jste s Barborou Krejčíkovou na druhém místě pořadí pro nominaci na Turnaj mistryň. Jde o velkou motivaci?

Uvidíme, jak dopadneme, zatím je to hodně daleko. Určitě jde o náš cíl. Loni mi Singapur na poslední chvíli utekl, tak snad letos vyjde (loni o účast přišla kvůli zranění deblové partnerky Lucie Hradecké, pozn. red.).

Ve čtyřhře jste světová šestka. Je to příjemný pocit?

Čím výš člověk je, tím lépe. (smích) Chtěla bych být ještě lepší, jednou třeba i jednička. Ale žebříček není hlavní.

Mezi deseti nejlepšími deblistkami jsou nyní čtyři Češky. Jsou pro vás zápasy proti krajankám jiné než ostatní duely?

Je super, že je nás tam tolik, i když jsme tak malá země. Snad žebříček brzy celý zaplníme. Hrát proti Češkám je nepříjemné, protože se dobře známe a trénujeme spolu. Na kurtu na to ale nemyslím, jen si musíme dát pozor, aby nás soupeřky neslyšely, když se domlouváme. (smích)