„Byl to skvělý zážitek a splnilo se mi něco, o čem jsem hodně snila," říká devětadvacetiletá plzeňská rodačka. „Jsem spíše typ člověka, který rád hraje v týmu. A to, že jsme s Kájou rozhodly v deblu, je úžasné," je nadšená Strýcová.

Jak těžké bylo jít na kurt s tím, že váš zápas rozhodne?
Před Káji (Karolína Plíšková, pozn. aut.) singlem jsem jí řekla: Hele vyhraj, já chci hrát debla a rozhodnout. Spíš jsem se na ten zápas těšila, než abych byla nervózní. Mírná nervozita tam byla, ale ne taková, aby mě to svazovalo.

Pomáhal vám během zápasu někdo svojí přítomností v hledišti? Kam jste v nejhorších chvílích upírala svůj zrak?
Atmosféra v hale byla fantastická, zápas sledovalo 15 tisíc lidí. Kamkoliv jsem se podívala, viděla jsem pěstičku, tleskání nebo povzbuzování.

Nikdo konkrétní to tedy nebyl?
Ne. Kam jsem se často koukala, byla naše lavička. Tam byli všichni úplně šílení a hrozně nás povzbuzovali. Ale ani jsem se nemusela nikam dívat. Lidé tak neuvěřitelně povzbuzovali a ta atmosféra byla tak úžasná, že to nebyla potřeba.

Jste typ tenistky, kterou tahle atmosféra nabíjí, nebo naopak potřebujete klid a koncentraci?
Motivuje mě to k tomu, dát ze sebe těm divákům co nejvíc. Když potom máte špatné momenty, oni jsou schopni vás hnát pořád dopředu. To mně strašně pomáhá.

Dá se spočítat, kolik jste přijala po vítězném zápase gratulací?
Bylo toho opravdu hodně, když jsem zapnula mobil, pořád mi to tam pípalo. Odepisovala jsem až druhý den a trvalo mi to něco přes dvě hodiny. To jsou ale ty příjemné věci, když vidíte, že spousta lidí se koukala a byla s vámi.

Kdy jste si úplně uvědomila, co jste dokázala?
Stále mi to pomalu dochází. První dva dny jsem vůbec nevěděla, co se děje. Teď, jak jsem konečně v klidu a odpočívám, tak si stále více uvědomuji, co jsme všichni vlastně dokázali. A je to krásné.

Dá se vůbec tohle vítězství srovnat v těmi z let 2011 a 2014, kde jste také byla součástí českého týmu, ale do finále jste nebyla nominována?
To se vůbec nedá srovnávat. Před tím jsem sice hrála čtvrtfinále a semifinále, ale při finále jsem vůbec nebyla.

Médii proběhly zprávy o mohutných oslavách titulu. Byly opravdu tak bujaré?
Ale, jako bujaré. My jsme skončili oficiální večeři kolem jedné hodiny v noci a potom jsme s realizačním týmem šli do jednoho baru, kde jsme si dali jen pár drinků, protože jsme byli všichni unavení. Ale bylo to fajn, bylo to fakt veselé. Nevím, jestli to bylo nějak extrémně bláznivé, ale bylo to tak, jak jsme všichni chtěli a hlavně mohli.

Už máte naplánovanou nějakou soukromou oslavu s rodinou?
Nemám, ale spojíme to s oslavou tátových narozenin. Já už začínám pomalu trénovat, takže nějaké větší oslavičky už taky nemohou být.

Už jste se od triumfu dostala do rodné Plzně?
Chystám se o víkendu. Nejdříve budu s rodinou doma a potom se asi pojedu podívat na Slavii na kurty (tam Barbora Strýcová tenisově vyrůstala, pozn., red.). Trénovat tam ale nebudu, tentokrát se budu na novou sezonu připravovat v Praze.

Je nějaké místo, které si při návštěvě Plzně nenecháte ujít?
V létě miluji být právě na Slavii, protože je to nádherný areál. Je ale spousta dalších míst, kam ráda jezdím. Třeba Kozel, do čajovny a na místa, kde se dá odpočívat.

Jaký je váš další program?
Rozhodla jsem se strávit dovolenou doma v Čechách. Přes celou sezonu toho mám nalítáno a najezděno až až. Deset dní budu odpočívat a potom už mě čeká kondiční příprava.