1) Yannick Noah (French Open 1983)
Yannick Noah.Zdroj: ČTK/ABACA/Gendre Stephane
Pro domácí tenisové fanoušky se toto památné vítězství francouzského sympaťáka Yannicka Noaha stalo jedním z nejvíce emotivních momentů v historii celého turnaje. A málokdo tehdy mohl tušit, že se právě on stane posledním zástupcem pořádající země, který na slavný Pohár mušketýrů dosáhne. Jako papírový outsider, na jehož vítězství byste si dobrovolně rozhodně nevsadili. Jenže v roce 1983 se na pařížském grandslamu rozepsal jeden velký tenisový příběh.
Noah si od prvního utkání přihrál horké francouzské publikum na svoji stranu, každý jeho duel provázela téměř nepopsatelná atmosféra. A také forma, která ničila jednoho favorita za druhým. Domácí miláček to v životní formě dotáhl až do finále, v němž s obhájcem titulu Matsem Wilanderem sehrál jeden z nezapomenutelných zápasů na Roland Garros.
A i švédského tenistu přehrál bez větších potíží. „Po deseti minutách jsem věděl, že neexistuje způsob, jak vyhrát,“ přiznal při vzpomínkách na památný souboj Wilander. Francie se rázem ocitla na nohou. Nadšený dav vzýval nového národního hrdinu, Noah si před pařížským obecenstvem plnil svůj dětský sen. Navíc jako úplně poslední tenista, jenž si pro titul v rámci grandslamových turnajů dokráčel ještě stále s dřevěnou raketou v ruce.
2) Andre Agassi (French Open 1999)
Andre Agassi.Zdroj: ČTK/AP/Euler Michel
Do jeho grandslamové sbírky mu tehdy zbýval jediný triumf. Ano, právě ten pařížský. Na antuce ve Francii se americkému dravci Agassimu příliš nedařilo, přestože se na počátku 90. let ocitl jako obrovský talent hned ve dvou finálových bitvách. Ty však ke vší smůle prohrál. Ještě v roce 1996 se pak honosil jako světová jednička, jenže poté přišla řada osobních i zdravotních problémů a americká legenda se propadla až do druhé stovky žebříčku.
Nastal rok 1999 a s ním i velký Agassiho comeback. Lépe řečeno, comeback všech comebacků. Do pařížského turnaje vstupoval jako třináctý nasazený, žádné velké naděje mu tak rozhodně věštěny nebyly. Ale touha ještě aspoň jednou dokázat, že je ze všech nejlepší, byla mnohem silnější než názory jeho okolí. Agassi zvládl postupně překonat všechny překážky a když v semifinále přemohl tehdejší slovenské překvapení Dominika Hrbatého, zbýval jeden poslední krůček.
Ve finálovém střetnutí se Američan střetl s podobně zaskočeným Ukrajincem Medveděvem, až stým hráčem na světě. V utkání dokonce prohrával 2:0 na sety, avšak svého snu se ani tentokrát nevzdal. Duel fantasticky otočil a po několikahodinové bitvě mohl slavit pařížský triumf. V absolutním nepochopení a pláči štěstí zároveň. „Tohle je ten nejlepší pocit, jaký jsem kdy na tenisovém kurtu zažil,“ přiznal v rozhovoru pro New York Times.
3) Serena Williamsová (French Open 2002)
Serena Williamsová na Roland Garros 2016Zdroj: ČTK/AP/Christophe Ena
Začátek nového tisíciletí patřil na okruhu WTA rodině Williamsových. Obě sestry Serena s Venus si doslova podmanily turnajovou scénu, zatímco o rok starší druhá jmenovaná zažívala životní formu a sbírala jeden grandslam za druhým, mladší z dua pomalu ale jistě kráčela až na úplný vrchol. A k prvnímu velkému střídání stráží na královském trůnu došlo přesně před dvaceti lety právě v Paříži.
Už o několik měsíců dozadu se však tyto dvě lvice potkaly ve finále velkého turnaje. Doma v New Yorku, před vlastními fanoušky, předvedly nevídanou show, kterou ale ještě protentokrát ovládla starší sestra Venus. V další sezoně na slavné francouzské antuce se ale mince otočila. Finálový duel opět obstarala tato dvojice a karty byly jasně vrženy. Kdo vyhraje, usedne na dámský trůn.
A od samého začátku bylo vidět, že si to obě sestřičky náramně užívaly. Diváky zvedala ze sedadel téměř každá výměna, rodinný souboj byl na pařížském mítinku naprostou raritou. Titul však putoval do rukou mladší Sereny, jež přemohla Venus ve dvou vyrovnaných setech. Krásný moment nastal po zápase, kdy poražená finalistka utekla do útrob stadionu pro fotoaparát, aby poté přispěchala zpět a za obrovského aplausu udělala fotografii své sestry s trofejí pro vítěze. Paříž zkrátka patřila rodině Williamsových.
4) Roger Federer (French Open 2009)
Roger Federer s trofejí.Zdroj: ČTK/ZUMA/Sydney Low
Vskutku identická situace jako o deset let dříve v případě Agassiho. Slavnému Švýcarovi chyběla ve vitríně blyštivých klenotů jedna jediná trofej: pařížský Pohár mušketýrů. Cesta k němu nebyla jednoduchá, zejména poté, co se na scéně objevil antukový král Rafael Nadal. Jenže v roce 2009 nastal zvrat. Španěl nečekaně vypadl už v osmifinále na raketě švédského Robina Söderlinga a Federer rázem vycítil možná poslední šanci v kariéře urvat i antukový grandslam.
A svou cestu měl vyhlazenou naprosto luxusně. V semifinále se nejprve musel na kurtu pořádně zapotit s Argentincem Del Potrem, jehož přetlačil až v dlouhé pětisetové bitvě. I tuto překážku však zvládl a před ním tak stál poslední, ale nejtěžší krok. Do finále se tehdy probojoval právě Nadalův nečekaný kat Söderling, na kterém ale bylo od začátku rozhodujícího klání vidět, že má všeho plné zuby. A Federer tak kráčel za svým vysněným titulem bez větších potíží.
Zápas zvládl hladce ve třech setech a když proměnil hned svůj první mečbol, skácel se k zemi a rozplakal nejen sebe, ale i svou manželku Mirku. „Je to nepopsatelný moment. Nikdy jsem si nedokázal představit, že se mi podaří vyhrát i tady ve Francii. Tak už to mám alespoň kompletní,“ zlehčil situaci vtípkem. Kdo ví, jestli se na místo činu ještě někdy vrátí.
5) Rafael Nadal (French Open 2013)
Spokojený Rafael Nadal poosmé v karéře vyhrál Roland Garros.Zdroj: ČTK/AP/Petr David Josek
13. Počet titulů, které už Rafael Nadal stihl ukrást na francouzském grandslamu. A zcela po právu tak bývá nazýván věčným „králem antuky“. Jeden ročník se však do paměti tenisových nadšenců zapsal výjimečně tučným písmem. V roce 2013 si Španěl dokráčel již pro osmý pařížský triumf, jeho cesta za ušatým pohárem ale prošla možná tou nejtěžší zkouškou v kariéře.
Do semifinálové partie to byl z jeho repertoáru typický výkon. Žádné velké problémy, za celou dobu tažení ztratil Nadal pouhé dva sety. Jenže v bitvě o osmé finále se v Paříži utkal se srbským rivalem Novakem Djokovičem, jenž se v té době nacházel v obrovské formě a na zisk Poháru mušketýrů si dělal choutky. A oba aktéři poté předvedli show, která se do análů zapsala jako ten nejlepší zápas v historii French Open.
Pětisetové krveprolití, jenž Nadal rozhodl až po téměř pěti hodinách bitvy, opěvoval celý tenisový svět. „Možná nejlepší zápas, jaký se kdy na antuce odehrál,“ řekl bývalý tenisový šampion John McEnroe. Djokovič sice duel prohrál, přesto kurt opouštěl jako malý vítěz. Na Nadala to však stále nestačilo. Španělský zabiják následně zvládl i finále proti krajanovi Davidu Ferrerovi a zapsal osmý titul na pařížské antuce. Jen pro připomenutí, pokud zaválí i letos, vitrínu zaplní již 14. Pohár mušketýrů.