Tahle trudná matematika je neodmyslitelnou součástí života profesionálních tenistek z nižších pater světového žebříčku. Martincová patřila po léta mezi ně.
Ještě před třemi lety byla ve třetí stovce, loňskou sezonu zakončila na 120. příčce. Pak ale přišel rok 2021, rok zázraků. Své nedávné 27. narozeniny oslavila potetovaná rodačka z Prahy už jako 51. hráčka světa a jeden z nejpozoruhodnějších úkazů tenisové scény.
Dřina a trpělivost
„Z postavení v žebříčku mám obrovskou radost,“ usmívá se Martincová, která letos konečně zdolala hradby první stovky WTA. Pak už to šlo ráz na ráz – účast na grandslamech bez nutnosti nervovat se v kvalifikacích, finále turnaje v Praze, spousta vyrovnaných (a leckdy vítězných) mačůs elitními soupeřkami.
Bojovnice ze Štvanice se na vrchol prodrala hlavně díky své nebojácnosti, nezlomné vůli a trpělivosti. Nikdy nebyla považována za oslnivě zářící talent, všechno si musela vydřít. A trochu i vypočítat…
„Stovka pro mě byla milníkem, ale nikdy jsem ses tím nespokojila. Neřekla jsem si: dobře, jsi ve stovce, to stačí. Já se chci dostat co nejdál. Baví mě to a chci hrát s těmi nejlepšími,“ říká teď Martincová, která se na úspěch pořádně načekala a o to víc si ho dokáže vychutnat.
Ke konci životní sezony se navíc dočkala odměny v podobě nominace do českého týmu pro Billie Jean King Cup v její rodné Praze.
Doma ji to svazovalo
„Je pro mě až k neuvěření, že jsem v nominaci. Když jsem se dřív koukala na holky, co hrály Fed Cup, říkala jsem si, že bych musela hrát úplně neskutečně, abych se tam dostala,“ líčí Martincová, pro kterou půjde o další letošní premiéru. „V týmové soutěži jsem nikdy nehrála, ale moc se těším, až poznám atmosféru,“ svěřila se.
Zvláštní věc – ač pochází z hlavního města, na zdejších turnajích se jí nikdy moc nedařilo. „Svazovalo mě to,“ ohlédla se. Pak ale přišlo letošní klání ve Stromovce, kdy jí až ve finále zastavila Barbora Krejčíková. „Užívala jsem si to, čeští fanoušci jsou skvělí,“ říká Martincová. A už se nemůže dočkat těch v O2 areně.
