Australian Open je po 38 letech bez Čecha v hlavním pavouku. Je to současný obraz tuzemského tenisu?
Určitě ano. Vždyť já ani nepamatuji dobu, kdy bychom neměli nikoho ve stovce. Když jsem vyrůstal, díval jsem se na Lendla, Mečíře, pak byl Korda, Nováček, později já, Berdych, Štěpánek. Byli jsme v desítce, ve stovce… A najednou tam nemáme jediného hráče, což může být náhoda, ale také nemusí. V holkách je až neskutečné, že jich je v pavouku devět, v mužském tenise je to trochu smutné.

Kde je zakopaný pes, že je rozdíl tak obrovský?
Ono se to nedá moc srovnávat. I v ženském tenise to může být náhoda, ale závidí nám to celý svět. Dřív bývaly velikánky jako Novotná nebo Suková, nyní máme Kvitovou či Plíškovou. Když se podíváte na dřívější velmoci, jako Rusko nebo Německo, tak ani ty nemají tolik hráček jako my. Na to, jak jsme malá země, to je opravdu neskutečné. Ale jak říkám, spíš to je náhoda.

V čem tedy zaostávají čeští tenisté?
Hrozně těžko se mi to hodnotí, nemám možnost vidět trénovat naší špičku. Myslím, že podmínky jsou výborné, ale nevím, jak ti hráči pracují a co dělají pro úspěch. Faktem ale je, že máme Veselého někde kolem 105. místa, za ním 165. Rosola, pak je Zdeněk Kolář zhruba 220. a za nimi už nikdo. Až hráči někde od 350. místa dál. Nemáme takovou základnu jako třeba Francouzi, kterých je padesát do 400. příčky a všichni to umí, trénují spolu a navzájem se mohou vytahovat nahoru.

Chybí konkurence…
Přesně tak. Za nás bylo strašně moc kluků – Rikl, Damm, Suk, Vacek, Korda, já, Ulihrach, Doseděl. Stále jsme spolu trénovali po turnajích, měli jsme super partu. Teď nastal takový úpadek.

Vidíte světlo na konci tunelu s hráči jako Forejtek, Lehečka či Svrčina?
Tak nějaké juniory máme, ale stejně je nejdůležitější přechod z dorostenců do mužů. Člověk najednou hraje s o deset let staršíma klukama, kteří jsou mnohem zkušenější, a prokousat se přes ty malé turnaje výš je náročné. Uvidíme, jak oni ten přechod zvládnou. Ale když se podíváte, Lehečka a Forejtek mají devatenáct roků a jsou někde za 500. místem. Hráči jako Rublev, Zverev, Aliassime, Shapovalov, Tsitsipas byli už ve stovce.

Takže to bude ještě běh na dlouhou trať…
Určitě tam nebudou za tři měsíce. Nějakou chvíli to bude trvat, ale hrozně jim to přeju. Tenis umí, jsou šikovní, ale musí se prostě počkat, jak si to všechno sedne
a jestli budou mít na to prokousat se do té nejužší tenisové špičky.

Platí stále, že úspěch mezi juniory vlastně nic moc neznamená?
Je to tak. Zažil jsem tolik grandslamových vítězů mezi juniory, kteří se pak ani nedostali do dvoustovky. Je to pomíjivé. Ale je důležité to hrát, aby člověk nabral zkušenosti se světem. Jinak nepřikládám váhu, jestli někdo byl junior první nebo padesátý. Někteří hráči totiž třeba tolik necestují, nejsou vidět, což je případ Jihoameričanů. Nevíme o nich, protože to všude mají daleko, takže si hrají tam a pak se najednou vyrojí deset kvalitních Argentinců, přitom je člověk v životě na juniorských turnajích neviděl.

Nástupcem Berdycha a spol. měl být Jiří Veselý, ale potenciál příliš nenaplnil. Čím to je?
To byste se měli ptát hlavně Jirky, ale určitě je to jím samotným. Není to tak, že by okolí dělalo něco špatně. Má to v rukou on sám. Ale bohužel se mu nevede.

Právě současný český hráč číslo jedna raději zvolil účast na challengerech v Thajsku než v kvalifikaci Australian Open. Jak se na to díváte?
Je to jejich rozhodnutí a já ho ctím, ale udělal bych to opačně. Za rok jsou jen čtyři grandslamy, takže bych letěl do Austrálie. Je to pro mě trochu nepochopitelný krok. Třeba tam vyhraje a může se žebříčkově posunout, ale důležitý je i herní posun. Musí držet krok s nejužší špičkou, k čemuž potřebuje kvalitní zápasy. Měl hrát by tedy hrát na nejvyšší úrovni, aby ho to táhlo dopředu.

Jedna věc v mužském tenise se nemění. Vládne mu "velká trojka" Federer, Djokovič, Nadal. Co na jejich výkony říkáte?
To je prostě bombastické. Všichni tři jsou pro sebe strašně důležití, takový motivační faktor. Kdyby Federer neměl Nadala a Djokoviče, tak by byl absolutním vládcem tenisové historie a třeba už by se na to vykašlal, jenomže oni mu furt šlapou na paty a hrozí, že ho předeženou v počtu grandslamových titulů, což ho žene vpřed. Chtějí se navzájem překonávat a tenis strašně zlepšují. Je neskutečné, že jsou stále top tři na světě a nikdo na ně nemá. Jednou jsou k poražení, ale nikdo je nedokáže přehrát na více turnajích. Biologické hodiny už jim však tikají, je to jen otázka času. Federerovi bude letos 39, Djokovičovi 33, Nadalovi 34, nebude to navěky, ale je to neskutečná éra tenisu a toto jsou její tři velikáni.

Kolik ještě mohou ovládnout grandslamů?
Vůbec nevím. Před nějakými čtyřmi lety jsem si už myslel, že Federer toho moc nevyhraje, měl nějaké operace a lup, najednou vyhrál tři další grandslamy. A když jsem začínal, byl pro mě absolutní bůh Pete Sampras, ten měl čtrnáct titulů a říkal jsem si, že ho nemůže nikdo v životě překonat. A ejhle, za dalších dvacet let jsou tři borci na číslech 20, 19 a 16. Takže se to opravdu nedá odhadnout. Klidně si mohou ještě další dva tři roky grandslamy rozebírat právě oni.

Koho vidíte za nimi?
Určitě Medvěděv, pak Zverev, Tsitsipas, Shapovalov… Kyrgios je taky vynikající, akorát je hrozně divoký. Kdyby udržel stabilní výkonnost, je to hráč do desítky nonstop. Každopádně až odejde velká trojka, tak si to budou rozdávat tito hráči.

Ještě zpátky k ženskému tenisu. Loni na grandslamech zářily české tenistky, ale na titul nedosáhla žádná. Mohou uspět letos?
Petra Kvitová i Karolína Plíšková jsou super hráčky a mohou nějaký turnaj urvat. Ale je tam taky Williamsová, Ósakaová a dalších dvacet holek. Vyhrát těch sedm zápasů na grandslamu je strašně těžké, ale šance určitě jsou. Držím jim palce, je to přece jen i reklama pro český tenis.

Vy trénujete v současné době působíte jako trenér v Prostějově. Naplňuje vás to?
Rozhodně. Zůstal jsem u tenisu, který jsem dělal celý život. Rád předávám nějakým způsobem zkušenosti, udržuju se tím i v kondici, dokud mi slouží kolena a kyčle. Dělám v mladém prostředí, máme super kolektiv, takže si to užívám.

Nějakou nabídku vést jednoho hráče jste nedostal?
Nějaké byly, ale zatím jsem to nechtěl využít. Bydlím v Prostějově, jsem nacestovaný za celý život tolik, že mě teď neláká být třicet týdnů v roce pryč. Ale neznamená to, že v budoucnu to nemohu dělat. Teď jsem ale rád za současnou práci.

A na závěr, když už probíhá Australian Open, jaké jsou vaše nejhezčí vzpomínky právě na tento turnaj?
Určitě rok 2002 a semifinále. Ale pro mě to byl celkově absolutně nejoblíbenější grandslam, už jen kvůli počasí, kdy jsme vždy přijeli z české zimy. Během kariéry jsem hrál v Perthu, Adelaide, Sydney, tam jsem byl i olympiádě, v Melbourne asi desetkrát. Mám na Austrálii jen nádherné vzpomínky. Nádherná země, skvělí lidé, výborné klima.