Kliknutím zvětšíteCo přesně se stalo? Řecký tenista se vyjádřil k citlivé problematice rovných odměn na turnajích pro muže a ženy. „Slyšel jsem, že ženy mají větší výdrž než muži, možná by tedy také měly hrát pětisetové zápasy. To by se mi líbilo,“ poznamenal Tsitsipas.
Pátý hráč světa hned dodal, že dalším možným řešením je naopak zkrátit na grandslamech mužské zápasy. „Byla by pak mnohem větší variabilita vítězů, kdyby se hrálo jen dva vítězné sety,“ zamyslel se při hořké vzpomínce na svůj loňský zápas o titul na French Open, kdy nad Novakem Djokovičem vedl 2:0 na sety a přesto prohrál.
Tsitsipasova slova se u tenistek nesetkala s pochopením. Karolína Plíšková se Řekovu nápadu na sociálních sítí vysmála, hlavou vrtěla i Naomi Ósakaová. „Je vážně legrační,“ prohlásila o Tsitsipasovi a s úsměvem navrhla, že by chlapi mohli hrát devítisetové duely. „Jestli zkusí prodloužit moje zápasy, já pak prodloužím ty jeho.“
Ale proč vlastně ženy nehrají na tři vítězné sety? Podívejme se do bohaté tenisové historie, která už v tomhle směru nabídla několik experimentů.
Dámy v kloboucích uměly zabrat
Možná vás překvapí, že tenistky absolvovaly pětisetové mače už koncem 19. století. Konkrétně šlo o finálové zápasy na americkém šampionátu, předchůdci dnešního US Open. Na tři vítězné sady se poprvé hrálo v roce 1891, kdy titul získala Mabel Cahillová (porazila 6:4, 6:1, 4:6 a 6:3 Ellen Roosveltovou, sestřenici pozdějšího prezidenta USA Franklina D. Roosvelta).
„Zápas nabídl vynikající boj od začátku do konce, každý úder byl štědře odměněn potleskem,“ líčil tehdy list New York Times klání žen oděných dle nepříliš pohodlné viktoriánské módy. O rok později byl reportér ještě nadšenější, když Cahillová zdolala poprvé v historii v pěti setech šestnáctiletou Elisabeth Mooreovou. „Obě dámy prokázaly chladnou hlavu a obratnost, výměny často trvaly velmi dlouho,“ psalo se v tisku.
Gentlemani ve vedení tenisové asociace však nakonec v roce 1901 dospěli k závěru, že takhle dlouhá utkání jsou pro křehké ženy příliš velkým soustem. Tenistky v čele s Mooreovou, tou dobou už dvojnásobnou šampionkou, sice vehementně protestovaly, na jejich názor se však nebral ohled.
„Tenis je přece také o vytrvalosti. Nedokážu pochopit, proč se dělá tak radikální změna jen kvůli tomu, aby se vyhovělo několika hráčkám, které nemají čas nebo chuť dostat se do patřičné kondice,“ stěžovala si Mooreová.
Nelehký boj za rovné podmínky
Další slavný zápas na pět vítězných setů za ženské účasti se odehrál až v roce 1973. Ano, je řeč o „bitvě pohlaví“, v níž Billie Jean Kingová porazila provokatéra Bobbyho Riggse 6:4, 6:3 a 6:3. Kingová, zakladatelka asociace WTA, byla ohnivou bojovnicí za stejné odměny pro muže a ženy.
Hráčky si dokonce v roce 1976 odhlasovaly, že klidně budou hrát na pět setů, aby už neposlouchaly, že chtějí „víc peněz za méně práce“. Jenže pořadatelé grandslamů navzdory tomu nechtěli nic měnit.
WTA na to tedy šla jinak a v 80. letech zavedla duely na pět vítězných setů alespoň ve finále každoročního Turnaje mistryň. „Dává nám to víc prostoru předvést naše schopnosti,“ pochvalovala si Martina Navrátilová. Při premiéře nového formátu v roce 1984 hladce zdolala 6:3, 7:5 a 6:1 Chris Evertovou.
Ta pak popsala, že horší než fyzická náročnost je nutnost zvyknout si na jinou zápasovou strategii. „Mentálně jsem tak navyklá hrát na dva vítězné sety, že když jsem první dvě sady těsně ztratila, v té třetí jsem totálně vybouchla,“ řekla Evertová.
Mimochodem: Navrátilová ve finále Turnaje mistryň odehrála v letech 1984 až 1992 sedm zápasů (z toho čtyři vítězné) dle inovovaných regulí, ale nikdy neabsolvovala „plnou palbu“ pěti setů.
Strach z nudné podívané a nabitého programu
V dalších letech špičkové tenistky opakovaně dokázaly, že i ony jsou plně schopné vydržet pět setů ve vrcholném tempu. Úchvatným soubojem bylo třeba skoro čtyřhodinové finále v roce 1990 mezi šestnáctiletou Monikou Selešovou a dvacetiletou Gabrielou Sabatiniovou. „Byla to dřina, ale užila jsem si každou minutu,“ usmívala se vítězná Selešová. Spíš než únava ji prý trápil hlad, protože ten den neobědvala.
Množily se však i stížnosti, že zápasy na pět setů jsou obzvlášť na konci vyčerpávající sezony zbytečným luxusem. V roce 1999 se tak WTA vrátila k tradičnímu formátu. Od té doby se čas od času vrací diskuse o pětisetových ženských mačích na grandslamech – bez výsledků.
Některé slavné tenistky v čele se Steffi Grafovou byly proti novotám, ostatně právě Grafová dala několikrát najevo, že jí snaha vyrovnat se mužům co do výdělků i délky zápasů moc nevzrušuje. Raději se soustředila na vlastní hru a sbírku titulů. Naopak sestry Venus a Serena Williamsovy v minulosti bojovně prohlásily, že by pětisetové maratony jen přivítaly. „Ženy jsou silné, připravené, ochotné ke změně. Ale grandslamy o to nestojí,“ řekla Serena v roce 2014.
Problémů je víc. Někteří experti mluví o větším riziku zranění u nejvytíženějších hráček. Televizní společnosti se pro změnu obávají, že v takovém případě by se už tak extrémně našlapaný program ještě zkomplikoval. Leckdo si rovněž není jistý tím, zda by zápasy na pět vítězných setů měly pokaždé (především v úvodních kolech) špičkovou sportovní úroveň.
To ostatně platí i o mužském tenise. Jistě, když na sebe narazí třeba Djokovič s Nadalem, fanoušci by vydrželi sledovat jejich úchvatné tenisové umění třeba půl dne. Jenže nekonečné duely méně hvězdných hráčů často bývají zkrátka a dobře nudné. Hlavně mladší publikum si žádá rychlou akci a neustálé změny.
Kdo ví, zda tedy v budoucnu nedojde spíš na druhou část Tsitsipasova proroctví a mužské zápasy nebudou zkráceny na „ženskou“ úroveň. Jisté návrhy v tomto směru už se ostatně objevily…
19
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
