Devatenáctiletý mladíček Jiří Veselý to dokázal. Ve finále tenisového challengeru Prosperita Open v Ostravě porazil Belgičana Steva Darcise 6:4, 6:4. „Tohle je největší vítězství mé dosavadní kariéry," vykládal dojatý Veselý.

Triumf nad zkušeným belgickým daviscupovým reprezentantem byl o to cennější, že v obou setech musel Veselý dotahovat. V první sadě ztrácel 1:3, ve druhé dokonce 0:3 a čelil dvěma brejkbolům. Zvládl to jako ostřílený mazák.

Veselý pod vedením daviscupového kapitána Jaroslava Navrátila a jeho syna Michala, se kterými spolupracuje od únoru, prožívá průlomovou sezonu. V pondělí se posune na žebříčku ATP přibližně na 125. místo. Přitom loni byl v tuhle dobu na konci páté stovky.

„Je to úžasné, neskutečné. Vůbec jsem nečekal, že by to mohlo jít takhle rychle. Snažím se ale zůstat nohama pevně na zemi a makat dál," usmíval se Veselý, který svíral v rukou šek na 12 250 eur, tedy asi 300 tisíc korun.

S jakými plány jste do Ostravy cestoval?

Je paradoxní, že jsem dokázal vyhrát. Přijel jsem totiž nepřipravený. Před dvěma týdny jsem si totiž v Římě lehce poranil patu. Následující týden jsem si zase udělal výron v kotníku, takže jsem se musel dávat zdravotně do pořádku u docenta Koláře. Ještě v prvním kole jsem tu nohu cítil. Říkal jsem si, že by bylo super, kdybych uhrál kolečko dvě. Nedokázal jsem si představit, že bych mohl jít do finále a zvládnout ho.

Váš triumf je o to překvapivější, že v průběhu turnaje jste nastydl a musel s tím bojovat…

Hrál jsem dva dny po sobě 
v dešti, zápasy byl několikrát přerušované. Měl jsem rýmu, kašel, dokonce jeden den teploty. Můj tým, který se o mě stará, do mě cpal vitamíny, které hodně pomohly.

Finálový výsledek vypadá přesvědčivě, ale vy jste se pořádně nadřel. V obou setech jste musel dotahovat. V prvním jste prohrával 1:3, ve druhém dokonce 0:3…

Ve druhém setu to bylo mnohem horší. Za toho stavu 0:3 jsem navíc odvracel brejkboly. Měl jsem v tu chvíli strašně negativní myšlenky, přestože jsem byl set nahoře. Byl jsem fyzicky unavený, hnali jsme se totiž pořád se strany na stranu. Opravdu jsme hráli ve vysokém tempu a mě docházely síly. Ale zvládl jsem to, dostal se z toho. Řekl jsem si, že to prostě ještě zkusím. On mi navíc několika chybami pomohl.

Dosáhl jste největší výhry v kariéře. Hrál jste proti zkušenému belgickému daviscupovému reprezentantovi. Zdálo se, že přesně víte, co děláte…

Hlava mi fungovala, jinak bych určitě nevyhrál. Vždycky, když to bylo důležité, jsem si pomohl servisem, který mě držel celý turnaj. Od základní čáry jsem diktoval hru, snažil jsem se mu to tlačit do jeho bekhendu. Jsem rád, že jsem zvládl koncovky obou setů a dotáhl to k vítězství.

Za stavu 6:4, 5:4 jste šel na podání. Nevzpomněl jste si na semifinálový zápas Darcise s nasazenou jedničkou Rosolem, který byl ve stejné pozici a ještě zápas ztratil?

Věděl jsem o tom, ale nepřipouštěl jsem si to. Ano, když hrajete na domácí půdě, může to být někdy svazující, ale mě to prostě sedlo, popral jsem se s tím skvěle. Možná to bylo i tím, že jsem minulý měsíc vyhrál svůj první challenger v Turecku. Více jsem si věřil, nebyl jsem už tak nervózní.

Co jste říkal na atmosféru? Na tribunách se tísnilo šest set fanoušků, kteří vytvořili skvělou kulisu, hnali vás za titulem…

Atmosféra tady v Ostravě byla opravdu fantastická. Velice příznivá. Všem, kteří mi fandili, chci poděkovat. Lidi mi v těžkých chvílích drželi nad vodou, neustále mě povzbuzovali, i když jsem prohrával. Nakoplo mě to, motivovalo. Mají velkou zásluhu na tom, že jsem vyhrál.

Jaký je váš další program?

Teď mě určitě mě čeká nějaká oslavička s rodinou a nejbližšími. Co se týká dalších turnajů, týden budu mít volno, pořebuju zase načerpat síly. Za čtrnáct dní bych měl startovat na challengeru v Uzbekistánu, kde se pokusím navázat navázat na dobré výsledky.

OSTRAVA (challenger)

Muži, dvouhra - finále: Veselý (ČR) - Darcis (6-Belg.) 6:4, 6:4.
Muži, čtyřhra - finále: Darcis, O. Rochus (Belg.) - Bednarek, Kowalczyk (1-Pol.) 7:5, 7:5.