„Škoda. Stačil kilometr, možná dva a třetí Španělku Ainhoaovou dohoním. Už totiž nemohla," vypráví třicetiletá závodnice Ekol Teamu.

Po závodě jste si stěžovala, že jste měla při plavání problémy s brýlemi. Co se přihodilo?
Pořád mi do nich tekla voda. Chvílemi jsem plavala pomalu poslepu. Několikrát jsem si je snažila znovu nasadit, ale pokaždé mi tam zas natekla voda.

Ztratila jste kvůli brýlím hodně času?
Zas tolik ne. Šlo o vteřinky, ale ztratila jsem kontakt se dvěma skupinkami přede mnou, což bylo pro vývoj závodu důležité. Moc často se mi to nestává. Stejné brýle jsem měla i při předešlých startech. Asi jsem měla špatně nasazenou čepici a díky tomu mi brýle špatně seděly.

Po problémech v plavání, jste v běhu dotahovala. Bronz byl blízko…
Když jsem doběhla, tak jsem si všimla, že třetí Španělka je úplně hotová. Pořadatelé ji křísili a poté ji i museli odvézt do nemocnice. Být závod o kilometr dva delší, tak ji předhoním.

Čtvrtá pozice je také pěkná…
To ano, ale za výrazný úspěch to nepovažuji. Bylo to asi maximum, na co jsem měla. V běhu už to víc nešlo, přece jen přede mnou byly elitní závodnice.

V Ženevě bylo extrémní horko. Jak se vám závodilo?
Bylo asi pětatřicet stupňů. Ale já to mám ráda. Všechny mé úspěchy jsem zaznamenala, když bylo aspoň třicet stupňů. Snáším zkrátka vedro asi líp než ostatní.

Svědčil vám profil trati?
Cyklistika byla poctivá a to také můžu. Není kde se schovat a každý jede za své. Kopce mám radši než roviny. Na nich mi těžší holky ujíždějí.

Šampionát nedokončila třetina startujících. Je to obvyklé?
Občas se to stává. Třeba v Mexiku jsou extrémní horka také a spousta závodníků odpadne. Vzpomínám si i na Karlovy Vary před dvěma lety. Tam zas bylo asi dvanáct stupňů.