„Fakticky by to totiž znamenalo, že žádná ze 3400 čistíren, které jsou v Česku, by tyto parametry nesplnila a museli bychom je rekonstruovat, předělat a technologicky vybavit jinak,“ řekl Vilém Žák, ředitel SOVAK ČR. Prohlásil to na prvním ročníku sympozia Budoucnost vody. Akci pořádal v kladenském vodojemu Future Tower Deník společně s magazínem Ecoista.

Co evropská směrnice s názvem Čištění městských odpadních vod po Česku požaduje?
Obsahuje celou řadu článků a každý z nich se zaměřuje na některý z aspektů nakládání s městskými odpadními vodami. Jeden z nich je nastavení emisních limitů vypouštěných odpadních vod, které projdou čistírnami. Jinak řečeno, do jaké míry budou muset být odpadní vody nově čištěné. Ta směrnice vzniká v rámci takzvaného trialogu, tedy Evropská komise zrevidovala směrnici starou desítky let a k návrhu se vyjadřuje Evropský parlament a Rada Evropské unie. Poslanci Evropského parlamentu návrh od komise velmi, velmi zpřísnili. My to samozřejmě pečlivě sledujeme, nejen proto, že jsme oborové sdružení a týká se nás to, ale protože se to následně bude týkat všech občanů České republiky, jelikož to budou muset zaplatit. Upřímně, návrh Evropského parlamentu nás dost vyděsil.

Co tedy konkrétně jeden z návrhů směrnice požaduje?
Odpadní vody na odtoku z čistíren budou muset podle nejpřísnější varianty být čištěny tak, že obsah fosforu bude maximálně 0,2 miligramu na litr a dusíku maximálně 6 miligramů na litr. Takovéto parametry nemáte téměř ani v horské bystřině. Pokud by tohle začalo platit, fakticky by to znamenalo, že žádná ze 3400 čistíren, které jsou v Česku, by tyto parametry nesplnila a museli bychom je rekonstruovat a technologicky vybavit jinak. V současnosti jsme výrazně nad těmito hodnotami, fosforu máme zhruba dva miligramy na litr a dusíku kolem deseti až dvanácti miligramů.

Kolik by to stálo?
Podle našich výpočtů by to Českou republiku přišlo na zhruba 400 miliard korun. Což ale reálně znamená, že by se na to museli složit její občané v poplatcích za vodné a stočné. Přitom než se honit za limity, tak speciálně v České republice bychom mnohem většího efektu dosáhli, kdybychom se zaměřili na odstranění srážkových vod, které tečou do kanalizace.

Proč právě srážkových vod?
Řeknu pár čísel: v České republice se ročně čistí zhruba 800 milionů kubíků vody. Ale z toho jenom 400 milionů jsou vody splaškové, druhých 400 milionů jsou vody srážkové. To znamená, že na zpevněná území měst a obcí spadne déšť, tedy čistá voda, kterou odvedeme do kanálu. V něm se smíchá se splaškovou vodou, tedy znečistí se. Tato směs pak natéká na čistírnu a my ji za velké peníze čistíme. Navíc část té vody z kanálu musí odtéct do řek a potoků poté, co prošla jen hrubým předčištěním. Každá stoková síť totiž musí být vybavená odlehčovacími komorami, což je technologie, která chrání síť před hydraulickým přetížením. Stejně jsou touto technologií chráněny čistírny odpadních vod. Jinými slovy, i kdybychom čistírny za tyto drahé peníze vybavili novými technologiemi na odstranění dusíku a fosforu tak, jak to chce EU a platná legislativa, stejně se do řek dostane část odpadních vod, které vůbec čistírnami neprojdou. Budování velkých retenčních nádrží ať už na stokové síti či na čistírně, které by částečně vyřešilo tento problém, často není z technických důvodů možné. Takže z tohoto pohledu to nedává smysl. Kdybychom se tedy raději zaměřili na racionálnější a lepší zacházení se srážkovými vodami a výrazně snížili objem odváděných srážkových vod do jednotné kanalizace, pro stav řek a potoků bychom udělali mnohem více, než když se budeme honit za limity. Naše čistírny fungují velmi dobře a již nyní plní poměrně přísné limity.

Proč se Evropská unie zaměřila zrovna na fosfor dusík?
Jsou to nutrienty (živiny, pozn. red.), které v potocích a řekách způsobují to, čemu se říká kvetoucí voda. Vyživují sinice. Takže když z odpadní vody dostaneme pryč zejména fosfor, sinic bude méně. Ale musíme si uvědomit, že stav řek a potoků není určený jen tím, jak moc dobře čistíme nebo nečistíme odpadní vody, ale také plošným znečištěním, například zemědělskou činností.

Kterých států se má směrnice týkat?
Evropská unie v té směrnici rozlišuje takzvané citlivé oblasti a jen v nich se bude muset dosahovat těchto parametrů. Citlivá oblast je daná úmořím Černého, Baltského a Severního moře. Tedy splňovat to musí státy, odkud voda odtéká do jednoho z těchto tří moří. Když ale z jejich území voda teče do Středozemního moře nebo Atlantského oceánu, tak tyto problémy nebudou řešit v takové míře. Takže státy jako Španělsko, Portugalsko, Itálie nebo část Francie tuto část směrnice nemusí brát v potaz. Naopak kromě nás se to bude týkat například Polska, Slovenska nebo Německa. Navrhované limity by přinesly skokovou změnu parametrů a je třeba si klást otázku, jestli je taková změna v současné době vůbec třeba.

Kdyby se směrnice skutečně přijala a my bychom museli investovat 400 miliard do čistírenských technologií, nabízí na to EU dotace?
Ne v takovém rozsahu. Ta směrnice v návrhu říká, že to, co navrhuje, se zaplatí z tarifů, tedy z cen za vodné a stočné, a že na to nebude zapotřebí víc než dvouprocentní navýšení tarifů. Ale to je úplný nesmysl a vůbec netušíme, kde úředníci na komisi k tomuto číslu přišli. Kdybychom takové částky měli promítnout do vodného a stočného, tak už nebudeme mít v Česku jednu z nejlevějších vod v Evropské unii, jako je tomu dosud. A pro určitou skupinu obyvatel může být vodné a stočné ekonomicky neúnosné, což je samozřejmě nepřijatelné.

První odborné sympozium věnované vodě a její budoucnosti se uskutečnilo před několika dny v unikátní kladenské věži Futurum v areálu Středočeské vodárny.
Žijeme ve vodním blahobytu, ale o vodu se musíme starat

Kdyby se stalo, že tyhle přísné parametry budou platit, jak se to projeví na životním prostředí v Česku a potažmo v celé EU?
V České republice se to právě projeví jen částečně. Vzhledem k tomu, že vypouštíme část vody jen mechanicky předčištěné, prostřednictvím odlehčovacích komor, o kterých jsem mluvil, tak i kdybychom ty technologie na čistírnách zavedli, část vody jimi stejně neprojde. Zkrátka tady historicky máme takzvanou jednotnou kanalizaci a jednotná se jí říká proto, že se přes ni odvádí jak splaškové vody, tak srážkové vody. Vedle toho je tady plošné znečištění, které z větší části nemáme pod kontrolou a nemůžeme jej ovládat. Modernější je takzvaná oddílná kanalizace, která vede splašky a srážky odděleně. Dnes je už také známý pojem modrozelená infrastruktura, což znamená, že srážkovou vodu vůbec do kanálu nepustíte a ve městech a obcích jí umožníte, aby se zasákla do půdy. A to je dobrá cesta.

Můžeme říct, že je naše současná vodovodní struktura zastaralá? 
Nemůžeme. Značná část infrastruktury, hlavně stoková síť a čistírny odpadních vod, prošla v uplynulých letech rekonstrukcemi, nebo byla vybudována zcela nově. Tato infrastruktura má životnost třeba čtyřicet či padesát let. Z toho jasně vyplývá, že životnost těchto zařízení není ještě zdaleka naplněná a přitom hrozí, že už je budeme muset předělávat. To je marnotratnost. Vezměte si příklad, že jste starosta obce, který letos uvedl do provozu novou čistírnu odpadních vod. Obec má úvěr, lidi vám nadávají, protože se museli připojit na kanalizaci a začali platit stočné. Do toho letos bude schválená tato směrnice, kterou budeme muset do dvou let implementovat do českého právního řádu. A vy jako starosta přijdete na zastupitelstvo a řeknete: Sice jsme ještě nezaplatili úvěr, ale ta čistírna už teď nesplňuje parametry a musíme ji zásadním způsobem za další peníze předělat, protože po skončení stávajícího povolení k vypouštění odpadních vod nebude schopná plnit nově požadované limity. To vás občané poženou.

Pokud ta směrnice projde, co budete dělat? Máte šanci vyjednat pro Česko výjimku?
Případná výjimka pro Česko už vyjednat nepůjde. V okamžiku, kdy ta směrnice projde, budeme už jen řešit, které čistírny se budou muset přestavět jako první. Jako oborová organizace situaci bedlivě sledujeme, v určité fázi jsme podali prostřednictvím části českých europoslanců pozměňovací návrh, o kterém se dokonce hlasovalo v Evropském parlamentu. Neprošel o 21 hlasů z 550 přítomných poslanců. Takže byli jsme blízko ovlivnění celé věci, ale nedopadlo to. Ale náš hlas byl slyšet a věříme, že i díky tomu nyní v rámci trialogu probíhají vážné diskuze nad tím, jestli jsou limity správně nastavené. Debata živě běží a my doufáme, že výsledek bude mírnější než to, co je navrženo.

Co myslíte, že za touto myšlenkou z EU stálo?
Zřejmě snaha o čistotu životního prostředí a příklon k ekologii. Což je samozřejmě dobré, to vítáme, ale nemůže se to dělat bez znalosti všech souvislostí. Technologicky jsme dnes schopni vyčistit jakkoliv znečištěnou vodu na úroveň vody pitné, ale je to samozřejmě otázka ceny, jakou jsme za to schopni a ochotni zaplatit. Také musíme přesně vědět, do jaké míry je čištění třeba, abychom neplýtvali energií a finančními prostředky bezhlavě.

Ing. Vilém Žák * 1965

- Narodil se v Rakovníku
- Vystudoval VŠZ a postgraduálně Institut aplikované ekologie.
- Dlouhodobě působil v dozorčí radě vodárenské společnosti Vodárny Kladno-Mělník nebo jako náměstek hejtmana Středočeského kraje. Zastával také poradní funkci na Ministerstvu životního prostředí nebo statutárního náměstka na Ministerstvu zemědělství.
- Před příchodem do SOVAK ČR působil řadu let v expertní roli pro společnost Deloitte.
- Od roku 2020 je ředitelem Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK). Za důležité považuje v daleko větší míře ukazovat objektivní stav českého vodárenství a jeho skutečný význam pro celou společnost v kontextu klimatického vývoje.

autor Jan Vodička