Ve svém výzkumu se Petra Gümplová zaměřuje na „global commons“ – globální sdílené statky – a budoucnost celosvětových ekosystémů.

Zajímají ji také konflikty, právo a politika týkající se přírodních zdrojů a klimatická spravedlnost. V Praze vystoupila v červnu v rámci projektu “New CZ-Deal: Jak se z toho nezbláznit aneb mladá generace a klimatická změna”. Partnerem akce byl Česko-německý fond budoucnosti a mediálním partnerem byl web Ecoista.

(Ne)bezpečné myšlenky

Studenti společenských věd, které Petra Gümplová v Německu učí, si uvědomují, že změna klimatu je vážná věc a v souladu s německou racionalitou a povahou volají po pragmatickém řešení.

„Většina vám řekne, že používají převážně veřejnou dopravu a nejí maso. Zároveň se ale shodují, že individuální přístup nestačí. Chtějí vidět systémovou změnu, která jim přinese naději, že tuto krizi zvládneme a nepropadneme se do chudoby a válečných konfliktů," popisuje.

Tato, řekněme uvědomělá skupina, aktivně vyhledává informace a sleduje aktuální ekologické dění.

„V Německu mají velkou autoritu veřejnoprávní média. Když tedy cokoli k tématu zadáte do googlu, jako první vyskočí odkazy na studie či dokumenty veřejných institucí a nadací. Naši studenti jsou navíc trénovaní pracovat se spolehlivými zdroji, takže je menší pravděpodobnost, že podlehnou fake news,“ dodává vědkyně.

Ilustrační snímek
Recyklace nápojových kartonů? Cenné materiály končí zbytečně ve spalovnách

Druhá část studentů situaci sice vnímá, ale vědomým potlačováním informací sama sebe chrání před tzv. environmentální úzkostí. A třetí skupina uvažování o klimatu naopak žene do extrémů.

„Někteří nechtějí mít děti, aby nezatížili planetu. Vstřebávají všechny hrozby, propadají úzkostem a bojí se budoucnosti,“ dodává.

Příroda, klima a biodiverzita patří k tématům, které mladí lidé podle průzkumu německého ministerstva životního prostředí řeší nejvíc. Na dalších příčkách je sociální spravedlnost a přístup k základním statkům jako je vzdělání a bydlení.

„Ceny nájmů se v posledních pěti letech zdvojnásobily a mladí se bojí, aby měli dostatečný příjem na zajištění důstojného života. V Německu se hodně zdůrazňuje, že ekologická transformace by měla mít i sociální rozměr. Je potřeba, aby šla ruku v ruce s odstraňováním chudoby a nerovnosti, a nesnížila úroveň střední a nižší třídy,“ vysvětluje Petra Gümplová.

A co na to aktivisté?

V Německu je několik výrazných environmentálních skupin (například Ende Gelände bojující za ukončení těžby uhlí), etablovaly se tady i projekty inspirované zahraničím (Fridays for Future nebo Extinction Rebellion).

Nyní největší pozornost, především díky svému provokativnímu a radikálnímu přístupu, budí hnutí Poslední generace (Letzte Generation) aktivní hlavně v Německu, Rakousku a Švýcarsku.

„To jsou ti, co se přilepují k silnicím a blokují dopravní tepny. Volí metody, které provokují, a přitahují pozornost politiků i veřejnosti. Snaží se být co nejefektivnější v narušení běhu každodenního života a aby byli ve veřejném prostoru vidět a cítit,“ přibližuje Petra Gümplová.

Sama patří k menšině, která s hnutím sympatizuje.

„Jsem klimatický vědec, klimatická krize je v centru mého zájmu a výzkumu. Vnímám ji jako urgentní a seriózní hrozbu a souhlasím s Poslední Generací, že už si nemůžeme dovolit řešit věci v módu normální politiky, která zpracovává problémy postupně v rámci parlamentních procedur a volebních cyklů. Okno normální politiky už se zavřelo a my jsme nyní ve stavu nouze. Je potřeba skutečně rychle jednat. Urgentně, systematicky a v planetárním měřítku. A právě to, že jsme v módu krize, oni chápou. Proto si říkají Poslední generace - jsou tou poslední generací, která je ještě schopná učinit kroky, které zabrání kritickému oteplení planety. A v tom mají jednoduše pravdu.“

Pro Petru Gümplovou je paradoxem, že v zemi, kde má environmentální hnutí tradici od 60. let a všechny politické strany se shodují na tom, že klimatická změna se děje a je potřeba přejít na bezuhlíkovou ekonomiku, vznikl vůči hnutí Poslední generace tak masivní odpor. Politické strany hnutí delegitimizují, dehonestují a kritizují. Policie tvrdě zasahuje a podezírá aktivisty z teroristických aktivit. A ozývají se i občané.

Jak firmy podvádějí, aby vypadaly ekologicky aneb 7 hříchů greenwashingu
Jak firmy podvádějí, aby vypadaly ekologicky aneb 7 hříchů greenwashingu

„Ukázalo se, že narušovat automobilovou dopravu v Německu, je tabu. Německo má automobilismus, dálnice a rychlou a plynulou dopravu ve své národní DNA. Agresivita řidičů vůči aktivistům je obrovská,“ dodává Petra.

Sama chápe, že taktika je neefektivní z hlediska mobilizace demokratické veřejnosti, kterou proti sobě aktivisté, zdá se, značně popuzují.

„Na druhou stranu - lobbisté a korporace ovlivňují politiku naprosto amorálním způsem a to se považuje za normální. Je to spíš smutné nepochopení vážnosti problémů a legitimity cílů, o které mladým jde,“ myslí si politoložka.

Vědci ví, co dělat

A jak by vypadal další vývoj planety bez vlivu byznysu a politiky? Podle Petry Gümplové by nejlepší bylo, kdybychom co největší část přírody obnovili a pak nechali zkrátka tak, jak je. A ideálně začít s oceány, které mají schopnost přirozeně ochlazovat planetu a regulovat klima.

„Oceán má kapacitu se hodně rychle vrátit do rovnováhy. Když je oceán zdravý, dokáže nejlépe absorbovat oxid uhličitý, funguje jako největší uhlíková jímka. Tím, že ho ale znečišťujeme, zatěžujeme nadměrným rybolovem a těžbou a ohříváme, tuto přirozenou schopnost ztrácí,“ vysvětluje vědkyně.

Dodává, že vědci přesně ví, co produkuje kolik emisí a jak je potřeba je snížit, abychom udrželi oteplení planety pod hranicí 1,5 °C. Podle tzv. uhlíkových hodin (Carbon Clock) můžeme do atmosféry vypustit už jen určité množství oxidu uhličitého, pokud chceme udržet globální průměrnou teplotu jen o 1,5 stupně vyšší, než byla v předindustriální době. Za současné úrovně emisí bude tento uhlíkový rozpočet vypotřebován už za šest let.

V zemích třetího světa není každodenní přísun pitné vody samozřejmostí. Ilustrační foto
Hlava má sloužit k přemýšlení, ne k nošení vody

Mezi opatření, která by nás k cíli odvrácení vyššího a značně rizikového oteplení dovedla, patří přechod na obnovitelné zdroje energie.

Dále dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, podle některých dokonce uhlíkové negativity, čili situace, kdy se produkuje pouze takové množství skleníkových plynů, kolik je příroda schopná absorbovat, a kdy se aktivně odstraňuje oxidu uhličitý z atmosféry novými technologiemi.

Další strategií je masivní zalesňování a obnovení biodiversity tak, aby pokrývala minimálně jednu třetinu planet. Tyto dva cíle – uhlíková neutralita a nový způsob správy globálních sdílených statků a ekosystémů jako deštné pralesy musí jít ruku v ruce.

„Globální Sever svoje bohatství a rozvoj založil na spalovaní fosilních paliv a proto má morální odpovědnost být v obou těchto oblastech leaderem a tahounem. Je to požadavek klimatické spravedlnosti,“ uzavírá Petra Gümplová.

Petra Gümplová 
Do Německa přišla s magisterským titulem ze sociologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a s doktorátem ze sociologie a politologie na New School for Social Research v New Yorku. Aktuálně vede projekt The Transformation of global commons and the future of planetary ecosystems na Univerzitě Friedricha Schillera v Jeně, kde zároveň učí. Žije ve Frankfurtu s manželem a šestnáctiletou dcerou.