Ti se tak nechtěně stávají, podobně jako třeba nedobrovolní kuřáci, pasivními příjemci mnoha nepříznivých vlivů dopravní mašinerie.
Dostat lidi do tramvají a autobusů
A pak jsou tu další okolnosti, nad nimiž nejspíš ani nepřemýšlíme. Dopravní nehody, při nichž umírají lidé, už bereme jako běžnou součást dne. Stejně jako změnu životního stylu, kdy zpohodlníme a vozíme se na místa, kam jsme za mladých let jezdili na kole, ale ještě častěji jsme tam chodili pěšky.
Podle údajů spolku Arnika činí doprava téměř pětinu z celkové uhlíkové stopy průměrného Pražana, přičemž dvě třetiny z tohoto podílu má na svědomí ježdění autem. Ale jsou tu i lepší zprávy. Nedávný průzkum v Olomouci odhalil, že poměr využití automobilu proti ostatním druhům dopravy vychází 34:66.
„To je v evropském kontextu velmi dobrý výsledek. Každá domácnost vlastní v průměru téměř dvě jízdní kola. A nepotvrdilo se, že každá domácnost má k dispozici dvě a více aut. Takových domácností je v Olomouci pouze dvanáct procent,“ řekl olomoucký primátor Miroslav Žbánek.
Doprava nám zpříjemňuje život, šetří čas. Česká města se snaží dostat lidi do tramvají, autobusů a trolejbusů s nízkými emisemi škodlivin, tvoří plány mobility. Zaměstnavatelé se snaží koordinovat cestování za prací, vybízejí ke sdílení vozidel. Vznikají další a další cyklotrasy, které mají minimalizovat vliv „výfukové“ dopravy.
Fungování sdílených cest si pochvalují například v dukovanské elektrárně.
„Parkovací místa vyhrazená pro auta obsazená dvěma a více spolucestujícími bývají často úplně vytížená a do konceptu se zapojuje stále víc zaměstnanců i dodavatelů. Díky tomuto konceptu snižujeme dopravní zátěž v okolí elektrárny, ale přínosné je to i pro zaměstnance, jsou flexibilnější a mohou i něco ušetřit,“ komentoval zavedení novinky ředitel Jaderné elektrárny Dukovany Roman Havlín.
Jak přesvědčit lidi?
Jakým způsobem lze mezi zaměstnavateli šířit osvětu a snažit se tak o lepší podmínky k životu na planetě?
„Máme na výběr z mnoha možností. Tou nejzákladnější je přesvědčit zaměstnance ke změně jich zvyků. Využít se k tomu dají letáky na pracovišti, tištěné nebo elektronické zpravodaje, speciální webové stránky a další možnosti,“ popisuje, jak prosazovat udržitelnost česká environmentální nadace, která je aktivní v oblasti ochrany životního prostředí lidí a péče o trvale udržitelný rozvoj.
Také brněnské autobusy pojedou na vodík
Pro moravské Brno je v udržitelnosti inspirací německý Berlín. Na začátku roku představitelé Brna oznámili, že autobusy tamní městské hromadné dopravy bude pohánět zelený vodík z brněnských tepláren Projekt se má stát prvním naplněním memoranda na využití vodíku uzavřeného loni na podzim v Brně.
V teplárnách už pracují na studii proveditelnosti umístění hydrolyzéru a plnící stanice v jejich maloměřickém areálu. Přímo v něm nebo v těsném sousedství má vzniknout i plnička pro vozy hromadné dopravy.
V Berlíně, ale také třeba v Karlsruhe už první autobusy na vodík zajišťují kyvadlovou dopravu. Zároveň tam mají zkušenosti s budováním vodíkových čerpacích stanic pro osobní i nákladní vozy a autobusy.
„Zahájili jsme tržní konzultace na dodávky dostupných technologií,“ informoval vedoucí projektu Jiří Šamánek z Tepláren Brno.
Už při podepisování memoranda brněnská primátorka Markéta Vaňková věřila, že Brno má šanci stát se lídrem ve využití vodíku. „Zahájení konkrétních kroků na projektech a příprava jejich postupného uskutečnění jsou dokladem, že tato cesta k nízkoemisní budoucnosti města postavená na udržitelnosti dostává reálné obrysy,“ prohlásila Vaňková.
Spolupráce na praktickém využití vodíku dostane i akademickou rovinu. Pod vedením brněnské techniky vznikne Evropský institut pro výzkum vodíku a nových technologií. Klade si za cíl zrychlit výzkumné aktivity související s využitím vodíku jako nosiče energie.
Brno není jediným městem v ČR, které koketuje s vodíkovým pohonem v městské dopravě. Stejný trend jako první oznámili v Ostravě, kde by se první autobusy na vodík měly objevit v roce 2023. Připojilo se Ústí nad Labem, kde již také znají vítěze tendru na dodavatele autobusu za téměř 16 milionů korun. Pozadu nezůstává ani Praha.