Nerovnost a diskriminace

Evropská komise má v tomto ohledu jasno.

„Muži a ženy leckdy nejsou platově ohodnocováni stejně, ačkoli vykonávají stejnou nebo rovnocennou práci. Příčinou bývá takzvaná přímá diskriminace, kdy se mužům dostává na pracovišti větších výhod než ženám. Dalším důvodem mohou být opatření či praxe, které sice nejsou nastaveny diskriminačním způsobem, ale způsobují, že se ženám nedostává stejného zacházení jako mužům. Oba druhy diskriminace legislativa Evropské unie zakazuje, stále se však na některých pracovištích bohužel objevují,“ píše se v analýze Evropské komise.

Jenže nastavení platů se ve vysoké míře řeší podle dlouhodobých a neměnných nastavení, na doporučení z centra Evropské unie přitom hledí málokdo. Rozhoduje trh. A české ženy, zřejmě i pod vlivem konkurence levné pracovní síly z východu, jsou stále ochotny pracovat s výrazně nižším ohodnocením, než jaké je nabízeno mužům.

Covid pomohl k vyšším platům žen

Ženám paradoxně pomohla pandemie, během níž jim vzrostly průměrné platy více než jejich mužským protějškům. „Největší nárůsty byly patrné u zdravotních sester, pracovníků sociálních služeb a učitelů základních škol, což jsou typická ženská zaměstnání,“ všiml si Dalibor Holý z Českého statistického úřadu (ČSÚ). Nárůst ovšem způsobil vysoký počet přesčasových hodin, které bylo nutné odpracovat zejména ve zdravotnictví.

Spravedlivý systém, kdy by mzda nebyla poznamenána genderovými rozdíly, je zatím v nedohlednu. Podle sarkastického odhadu studie Evropské odborové konfederace se mzdy mužů a žen za stejnou práci, pokud to půjde dále stejným tempem, v ČR vyrovnají za sto let.

Medián, tedy prostřední hodnota mezd v zemi, byl v letošním prvním čtvrtletí 31 923 korun. U mužů byl 34 362 korun, u žen činil 29 262 korun.