Z architektonické soutěže vzešel vítězný návrh nové budovy Západočeské galerie. Vystavili jste i její model. Bude se galerie stavět? Na kom je nyní další krok?

V současné době vše záleží na našem zřizovateli Plzeňském kraji. Přípravné práce vedoucí k postavení nové budovy Západočeské galerie by se měly dotáhnout k získání územního rozhodnutí a stavebního povolení, což jsou dva základní předpoklady pro to, aby Plzeňský kraj mohl ve správný okamžik podat žádost do Regionálního operačního programu a zažádat na novostavbu o dotaci.

Ředitel Západočeské galerie Roman Musil

Chystáte se na bitvu o galerii? Nebo se smíříte s tím, že za stálou expozicí největších tvůrců české výtvarné historie budeme dále cestovat do Karlových Varů či Chebu?

V této věci se musí jednoznačně udělat maximum. O novou, samostatnou budovu usiluje Západočeská galerie v Plzni od svého vzniku v roce 1954. Od této doby se galerie nachází v permanentním provizoriu, které jí z prostorových důvodů neumožňuje ani představit její jedinečné sbírky prostřednictvím takzvané stálé expozice a komplikuje i její další celkový rozvoj. Tento problém, myslím, velmi dobře chápe například radní Plzeňského kraje pro kulturu, památkovou péči, cestovní ruch a marketing Václav Koubík, který od samého začátku svého působení v této funkci stavbu nové galerie výrazně podporuje. Mojí úlohou je na tuto situaci nejen neustále upozorňovat, ale také poskytovat politické reprezentaci, která o novostavbě galerie fakticky rozhoduje, dostatek přesvědčivých argumentů, aby tento dlouhotrvající neúnosný stav konečně změnila.

O sbírkách českého umění v Západočeské galerii se říká, že jsou mimořádné. Souhlasíte s tím? Které zastoupené autory nebo soubory děl považujete nesporně za výjimečné?

Umělecké sbírky Západočeské galerie v Plzni jsou bez nadsázky skutečně mimořádné. Mohu to ilustrovat na konkrétním příkladu. Když v Národní galerii v Praze před časem obměňovali stálou expozici moderního umění ve Veletržním paláci, byli jsme dotázáni, jestli bychom jim pro tyto účely dlouhodobě nezapůjčili naši kolekci kubistického umění, tedy díla Filly, Kubišty, Špály, Guttfreunda, Čapka a dalších. I když jsme díla nakonec do Národní galerie nepůjčili, svědčí to o tom, že tato část naší sbírky snese ta nejvyšší umělecká měřítka a je ceněna velmi vysoko. Stejně tak ale máme výjimečně zastoupené české umění 19. století, díla autorů doby fin de siècle, sociální umění, některé surrealisty či umění z 60. let.

Stálou expozici nemá Západočeská galerie už více než čtvrtstoletí. Pokud se nová budova ukáže v dohledu nereálnou, nebudete uvažovat o dříve navržených místech pro sbírky galerie – o objektu bývalých lázní, společenském domě Peklo?

Myslím, že bychom měli udělat všechno pro to, abychom postavili novou budovu galerie podle vítězného projektu, který byl vybrán ve veřejné architektonické soutěži, a to na pozemku U Zvonu, jenž byl pro to určen. Složitě rekonstruovat prostor nebo budovu, která původně sloužila jinému účelu, by bylo podstatně složitější, finančně přinejmenším stejně nákladné a navíc s řadou kompromisů.

Vaše předchůdkyně Jana Potužáková věnovala často výstavní prostor i umělcům z Plzeňska. Připravujete do budoucna také výstavy západočeské tvorby – nebo to podle vašeho názoru přísluší Unii výtvarných umělců plzeňské oblasti a Galerii města Plzně?

Západočeská galerie v Plzni, Galerie Jiřího Trnky, která patří Unii, a Galerie města Plzně jsou tři různé typy institucí. Každá z nich má jinak vymezené poslání, a přesto všechny tři hrají stejně důležitou roli v daném kulturním prostoru. Západočeská galerie je institucí sbírkotvornou, je tedy jakýmsi muzeem umění, které je současně typem paměťové instituce. Měla by se zabývat tématy, ke kterým lze přistoupit s určitým časovým odstupem, a její výstupy v podobě výstavních a publikačních projektů by se měly opírat o badatelský výzkum. Takto jsme v nedávné době uvedli výstavy a publikace mající přímou vazbu k Plzni nebo místnímu regionu: Šumava – Alfred Kubin/Josef Váchal, František Pacík, Martin Salcman 1896–1979 nebo Umění českého západu – Sdružení Západočes– kých výtvarných umělců v Plzni 1925–1951. Stejně tak do budouc– na připravujeme dva velké projekty: Jihozápadní gotiku a Západočeské baroko. Velkou pozornost věnujeme také architektuře. V závěru tohoto roku uvedeme výstavu mapující působení Adolfa Loose v Plzni, příští rok představíme plzeňskou architekturu 60. let.

Co všechno chystá Západočeská galerie na sezonu 2011/2012? Které autory nebo témata představíte či připomenete?

Jak už jsem naznačil, závěr tohoto roku bude patřit Adolfu Loosovi, a to v obou našich výstavních síních. Tato výstava bude obzvlášť důležitá, protože v současné době připravuje město Plzeň rozsáhlou revitalizaci některých Loosových plzeňských interiérů. A Západočeská galerie usiluje, aby jí jeden z nich, situovaný na Klatovské 110, připadl do správy pro účely vybudování Centra pro výzkum architektury 19. a 20. století. Rád bych ale uvedl alespoň dva další mimořádné projekty, které připravujeme na příští rok. Český futurismus a Současné české umění 21. století.

Výstavní síň „13“ se při výstavě Madame Gali rozzářila novými barvami na stěnách. Hodláte ještě něco v interiérech změnit?

Řekněme, že to bude překvapení, které může přijít s každou následující výstavou.