Současné české divadlo stále více sahá po tématech vysoké politiky či společensky angažovaných námětech. Jenom v Praze jsme tak v poslední době měli např. možnost vidět radikální úpravu antické hry Oresteia, zasazené do reálií konfliktu v Iráku, divadelně zobrazený pogrom na české Němce v roce 1945, či zkoumání historické paměti jednoho slovenského nádraží, odkud byli během Slovenského státu vyváženi Židé do koncentračních táborů – Čekárna Farmy v jeskyni.

Do výše uvedeného seznamu by bylo ale možné zařadit další inscenace. Všechny jsou dílem mladých divadelníků, pro které politika, v nejširším významu toho slova, není pro divadlo něčím nepatřičným.

Miloševič umírá

Poslední zářijový večer na výše uvedený seznam přibyla inscenace Carla del Ponte, část 7 původně brněnského souboru Divadlo v 7 a půl. Nutno hned zkraje říci, že novinka je zdařilá a zároveň výjimečná: především díky tématu a divadelnímu jazyku, jakým jej Brňané, kteří nalezli azyl v Divadle v Celetné, vyslovují. Inscenace dává nahlédnout do několika dnů švýcarské žalobkyně mezinárodního tribunálu s válečnými zločinci v bývalé Jugoslávii. Den procesu se blíží, Carle del Ponte stále chybějí důkazy, oběť hromadného znásilňování odmítá vypovídat, hlavní obžalovaný, Slobodan Miloševič, umírá.

Téměř dvouhodinové představení lze chápat jako jakýsi divadelní esej, v němž si inscenátoři kladou otázku, zda je vůbec možné dobrat se spravedlnosti a zda nás vlastně ještě zajímá. Na peripetie tvrdohlavé Carly del Ponte není moc snadné se dívat. Matěj T. Růžička je vypráví v syrové a až odlidštěné poetice. Minimalisticky vybavenou scénu, neustále ponořenou do pološera, prořezává ostré světlo halogenových lamp, které leží přímo na podlaze jeviště.

Ostré a fyzicky vyhraněné je i herectví. Režisér nám tak ani na okamžik nedovoluje, abychom si v představení našli „svého“ hrdinu, se kterým bychom se mohli ztotožnit. Ani na minutu nás nenechá vydechnout a zabydlet se v selankovitých představách hodných a zlých, spravedlivých a zločinců. Je to možná jediný způsob, jakým se lze takovéhoto tématu divadelně dotýkat. A jestli ne jediný, tak v konečném důsledku způsob velmi účinný.

Borůvková-Polanská-Růžička: Carla del Ponte, režie Matěj T. Růžička. Divadlo v 7 a půl, premiéra 30. 9. 2007 v Divadle v Celetné.