Rodačka z Uničova má za sebou náročnou přípravu s tanečním partnerem Michalem Necpálem. Při každodenním tréninku se nevyhnula ani několika modřinám. V rozhovoru pro Olomoucký deník prozrazuje půvabná doktorka farmacie, proč přijala nabídku zúčastnit se taneční soutěže a proč má největší obavy z rumby.

Neváhala jste trochu, když jste dostala nabídku zúčastnit se StarDance?

V průběhu května mi zavolali z dramaturgie pořadu StarDance. V první chvíli jsem byla nadšená, protože jsem se chtěla od dětství tanci věnovat. Na našem malém městě ale nebyly tehdy takové možnosti. Hudba mi byla vždy blízká, hrála jsem deset let na piano v základní umělecké škole. Rytmus a hudební cítění v tanci teď zúročím. Nabídku jsem rozvažovala hlavně proto, že jsem si nebyla jistá, zda si troufnu tančit v přímém přenosu. Nakonec přeci jen zvítězila touha naučit se tančit.

Měla jste během posledního roku vůbec možnost dostat se na diskotéku nebo na ples? Co je vám bližší?

Na diskotéky jsem chodívala dříve, jako studentka. Dnes se spíše dostávám na plesy.

Jaký je teď, krátce před začátkem prvního dílu, váš „taneční režim“? Přibližte trochu, jak vypadá takový tréninkový den.

Poslední dny jsme trénovali tak tři hodiny denně. Teď už ale probíhají dvanáct hodin denně zkoušky televizního přenosu, kde je celý štáb i my všichni účinkující.

Na internetu se nedávno objevily fotografie, na kterých vaše tělo zdobilo několik modřin. Opravdu je příprava tak namáhavá? Nebojíte se, že budete za chvíli vypadat jako boxer?

Což o to, modřiny se za pár dnů zahojí. Jsou například od zvedaček a podobně. Hlavně abych nějakým svým nekoordinovaným pohybem nezranila svého tanečního partnera. Je pravda, že nás bolí celé tělo a do tréninků dáváme plné nasazení.

Na kterou taneční disciplínu se nejvíce těšíte a ze které máte naopak největší strach?

Těším se na první tanec, romantický waltz. Naopak trému budu mít v druhém díle, kde tančíme rumbu. Moje výška (177 cm, pozn. red.) mi totiž dost komplikuje situaci. Doufám ale, že se naše rumba bude divákům líbit a projdeme do dalšího kola, protože následné smyslné tango bych divákům ráda předvedla.

Měla jste možnost aspoň trochu sledovat předchozí řady StarDance? Pokud ano, komu jste držela palce?

Některé díly jsem viděla. Fandila jsem Romanovi Vojtkovi, protože je moc příjemný mladý muž a kamarád, šikovný herec a je pohybově nadaný. Navíc tančil s Kristýnou Coufalovou, která je z našeho regionu, takže jsem měla jasnou volbu. V druhé sérii jsem fandila Monice Žídkové, která bohužel musela ze souteže odstoupit. Získala si mou přízeň, protože působila přirozeně, mile, je stejně jako já „misska“.

Na setkání s kterou osobností se v letošní StarDance nejvíce těšíte?

Mám ráda humor Marka Ebena, takže se těším na jeho moderování spolu s Terezkou Kostkovou. A také na odbornou porotu. Jsou to profíci a jejich kritika nám může být zároveň radou do dalších kol.

Jak to bylo s vámi a tanečními? Předpokládám, že se o vás spolužáci prali. Nebo jste to řešila tím, že jste měla stálého partnera?

Střední školu jsem sice absolvovala v Olomouci, ale do tanečních jsem chodila v Uničově se studenty průmyslovky. Nikoho jsem tam tedy zpočátku neznala, takže jsem se cítila trochu nesvá. O tanečníky nouze nebyla, bohužel však byli většinou menší než já. Místo do očí jsem se jim tak dívala na temeno hlavy (smích). Připadala jsem si jako „eiffelovka“, z čehož jsem bývala někdy smutná.

Škatulku modelky se snažíte přesáhnout také koketováním s filmem. Zahrála jste si už v Bestiáři či Svatbě na bitevním poli. Jak tyto dosavadní zkušenosti hodnotíte? Uvidíme vás v blízké době v nějakém dalším snímku?

V Bestiáři šlo opravdu jen o epizodní roli. Zato role francouzské nevěsty Clair ve Svatbě na bitevním poli byla moc příjemná. Dokonce jsem se díky této roli začala učit francouzsky. Letošní léto jsem se účastnila natáčení pohádky Peklo s princeznou. Na princeznu už nemám věk, takže hraji čertici Arkanu. (smích) Pohádka bude od ledna v kinech a v televizi pak další rok na Štědrý večer. Doufám, že potěší hlavně nejmenší diváky.

Jste úspěšnou absolventkou oboru farmacie. Uvažujete už třeba v současnosti o tom, že jednou dáte stranou modeling, focení, filmování a otevřete si raději malou lékárnu?

Samozřejmě, farmacie jsou moje zadní vrátka. Proto jsem si dělala doktorát a teď se připravuji na atestaci. Jsem už docela unavená z tak trochu kočovného života, láká mě rodinný život a k tomu klidnější práce. Nyní pracuji na zahájení provozu lékárny, která se zaměří především na poradenství a konzultační činnost pro pacienty.