I když se zabývá zájmem o Egypt od středověku i vznikem a rozvojem egyptologie už od doby rozluštění hieroglyfů francouzským badatelem Champollionem, těžištěm knihy zůstává půlstoletí českých egyptologických výzkumů. Právě před padesáti lety totiž z iniciativy českých vědců Zbyňka Žáby a Františka Lexy vznikl na půdě Univerzity Karlovy samostatný egyptologický ústav s jedním pracovištěm v Praze a s druhým v Káhiře. To mělo pro budoucnost české egyptologie rozhodující význam a vedlo k mimořádným objevům českých vědců.

Česká egyptologie má kromě jiných objevů v posledním půlstoletí dvě dominanty. Tou první jsou záchranné práce

v Núbii, kde byla před stavbou Velké přehrady zachráněna řada památek, tou druhou objevitelské práce na pyramidových polích Abúsíru.

Profesor Miroslav Verner, český vědec s mezinárodní reputací, věnoval už egyptologickým výzkumům několik knih a řadu pojednání, ve své nové knize však vytvořil doslova monografii české egyptologie. Připomíná fascinaci tajemným Egyptem počínající už Řeckem a Římem, podíl křesťanství na zapomenutí a potlačení egyptských pohanských kultů (Egypt vlastně přežíval pouze v biblické tradici), přes humanistický zájem o tuto zemi spjatý například s cestami do Svaté země, až po počátky vědeckého zájmu spjaté zejména se jménem slavného Francouze Jeana-Francoise Champolliona.

Rostoucí zájem o Egypt s sebou přinášel ovšem i stinné stránky, neboť začal lákat dobrodruhy i zloděje starožitností, kteří pochopili, že se předměty z loupeží dají dobře zpeněžit. Ani amatérští sběratelé a pseudovědci skutečné vědě většinou neposloužili.

Verner popisuje i objev slavné rosettské desky obsahující texty kromě hieroglyfů ve dvou dalších jazycích, jíž se otevírá cesta k rozluštění hieroglyfů, které však na sebe nechalo ještě řadu let čekat. Vernerovo vyprávění podrobně popisuje okolnosti vzniku někdejšího Československého egyptologického ústavu, detailně se zabývá Mezinárodní akcí UNESCO na záchranu památek Núbie, pozdějšími objevy významných hrobek královských rodin, mezi nimiž mimořádné místo zaujímá nevyloupená hrobka kněze Iufay.

V poslední části se Verner zabývá předmětem svého hlavního současného zájmu, jímž je výzkum řeckých, římských a raně křesťanských staveb v černé poušti, přičemž je vedle archeologie využíváno nejmodernějších metod geoinformatiky včetně satelitních snímků.

Nová Vernerova kniha je nejen dokladem českého podílu na záchraně egyptského kulturního dědictví, pomníkem práce české egyptologie, ale zároveň čtivým příběhem, který přináší netušené objevy. Za připomenutí stojí i vynikající grafická úprava (Lubomír Šedivý) i bohatství kvalitních barevných fotografií.