Dopisy putují českými kiny od začátku března, jejich americké dvojče, Vlajky našich otců, se do nich dostává právě teď. Na tom, který z nich uvidíte první, ale příliš nezáleží. Polemika s morálkou válečné politiky zůstává působivá v každém pořadí.

Unikátní diptych je dílem Clinta Eastwooda, připomíná ale i rukopis jeho kolegy Stevena Spielberga, ne náhodou jednoho z producentů obou filmů. Podobně jako v jeho opusu Zachraňte vojína Ryana, i události z pacifického ostrova, kde se odehrává jedna z nejdůležitějších a taky nejdelších a nejkrvavějších bitev Druhé světové války, jsou snímány v reportážně blízkém, třaslavém stylu, barevně tlumeném, aby každá stopa rudé uhodila do očí.

Vlajky se s Ryanem trochu setkávají i v tématu, i jejich hrdinové mají kvůli politickému rozkazu předčasně opustit boje. Přesto film zůstává jednoznačně hlavně Eastwoodovým dílem, který se tu s typickou vírou ve své nekonvenční názory pouští dál, než kam se tehdy odvážil Spielberg. Stejně jako v Dopisech, i tady jde o otázky povahy hrdinství a smyslu boje, otázky, na které politici diktující ze zázemí rozkazy opět odpovídají úplně jinak než vyčerpaní vojáci na místě válečné vřavy.

Dopisy, rámované objevením korespondence generála Kuribajašiho, kritizují nesmyslnost dobrovolných obětí japonských vojáků diktovaných národním kódem cti. Vlajky si vypůjčily z biografické knihy Jamese Bradleyho většinou tragické osudy mužů, kteří na Iwo Jimě vztyčili americkou vlajku v okamžiku, když u nich stál fotograf Joe Rosenthal. Jeho momentka se stala symbolem všech těch ušlechtilých věcí, kterým obyvatelstvo USA potřebovalo věřit, aby válku dál podporovalo. Věcí, které vojáci nepoznávali ani v pekle bitvy, a ti tři protagonisté z fotky, kteří přežili (včetně Bradleyho otce), ani při návratu domů, kdy museli na stadionech zvedat další vlajku dodávající nadšeně aplaudujícímu davu pocit neporazitelnosti a národní hrdosti.

Ani Eastwood ve špinavém písku Iwo Jimy a na nablýskaných recepcích ve Washingtonu nenachází víc než jen úhledně ušlechtilé fráze, a jeho film je tak hořkou obžalobou válečných šílenství na frontě i v zázemí. Vlajky oproti intimnímu portrétu japonského nepřítele trpí závěrečným sentimentem, jejich propagandistické téma je ale na druhou stranu naší kultuře bližší. A taky pořád aktuální. Eastwoodova elegie o vládách, které krvavému vraždění dvou armád tak zoufale chtějí dát smysl, až jsou ochotné zničit i ty, co přežili, je ale silná taky díky tomu, že je natočená inteligentně, citlivě a autenticky.

Vlajky našich otců (Flags of Our Fathers) Drama, USA 2006. Režie: Clint Eastwood Hrají: Ryan Phillippe, Adam Beach, Jesse Bradford, Barry Pepper, Jamie Bell V kinech od 29. března.