Jak ukrást nápad a přitom ho nevyužít

I tady tím příběh nekončí, ale spíš začíná, protože holkař Tomse nechce s ženou, s níž by byl ochotný jít na víc než na jedno rande, vzdát tak lehce. Jenže, když dva dělají totéž… Svatba patří k ukázkovým kouskům žánru díky tomu, že se nebála hrát s jeho pravidly a dokonce postavit happy end pouze na zmoudření hrdinky Julie Robertsové.

Nevěsta točící se kolem starého romantického snu, že i sukničkář se může napravit, naopak ničím nevybočuje, ničím nepřekvapí, ničím neoslní a ještě skoro vůbec nerozesměje, i když se snaží míchat situační, vulgární a slapstickový humor. Nad vodami nudy film drží jenom sympatičnost hlavního dua, Patricka Dempseyho, který tu nepotřebuje víc než svůj šarm prověřený seriálem Chirurgové, a roztomilé Michelle Monaghanové. Vedle nich se cizinec Colin, jehož si chce Hannah tak zbrkle vzít, ztrácí.

Scénář sice snaživě Colinovi dopřál mimo jiné šlechtický původ, silné paže, romantické srdce a rodinné sídlo v zeleném Skotsku, o tom, pro kterého z mužů se Hannah nakonec rozhodne, ovšem od začátku není pochyb. Díky skotskému původu Tomova soupeře se ale celý ansábl může na závěrečnou část filmu přesunout právě do úchvatné přírody tamní vysočiny, což je aspoň nějaké osvěžení, když se každá druhá romance v poslední době odehrává v New Yorku.

Nicméně tohle není dílo, za které by si scenáristé zasloužili podporu ve své nedávné stávce. Na film se složili tři a i tak (nebo proto) některé kusy působí, jako by je vymyslel počítač nastavený na program telenovela. Třeba Tom sice žádné ženě nedokáže říct miluji tě, ale psům na ulici to během drbání za ušima vykládá neustále. Takže když pak vzdává boj o Hannah, stačí, aby potkal psa, a hned mu dojde, co by měl nevěstě říct…

Jediná možnost, proč by se měl tenhle film někdy připomínat, je fakt, že se stal posledním pro nedávno zesnulého Sydney Pollacka. Jeho postava Tomova otce, který se neustále žení, patří k těm lepším, ale i tak by si Pollack zasloužil důstojnější konec své herecké kariéry.

IVA PŘIVŘELOVÁ