Postava Masopusta předává medvědovi jitrnici a poté v doprovodu Michaela Pospíšila vychází na ochozy. Dole hudba ustává a v 1. patře se z jednoho rohu rozezní pronikavé tóny flétnového souboru Jany Kracík a z druhého rohu se přidává Kanafaska ZUŠ s jemnými zvuky houslí hudebního pedagoga Ondřeje Koláčného. Masopust zdraví městský i seský lid a přechází do 2. patra, kde se v ten okamžik k hudbě zvesela přidávají z jednoho rohu dynamické Řehečské kvarteto a z koutu druhého smyčcové Fidle. Souběžně z čela arkád zazní Michalovy dudy a výzva, aby se ke zpěvu přidalo celé nádvoří.

Šťasný a veselý masopust!


Tímto úvodním velkolepě impozantním hudebním nástupem spontánně rozezpívává přihlížející diváky a gradujícím melodickým rytmem uvádí je do tance. O to více v následné chvíli napjatého ztišení vyniká mluvené slovo. Na tribunu přichází Masopust. „Já – Bacchus, vám vinčuju šťastný a veselý masopust! Za několik okamžení vyvrcholí naše zámecké masopustní veselí: zde arkádové nádvoří Vás zve - k hudbě, zpěvu, do tance. Na hodovním nádvoří zas Vás čeká hravý hodokvas. A kdo na nádvoří hry zavítá, smí si tam vyhrát dosyta.“ A poté se táže starosty města Jičína: „Pane představenej, dovolíte, když tu náš kratochvil s masopustem provedeme?“

„Všemu lidu se dostává povolení - od tohoto času až do setmění," odvětí starosta Martin Puš a přidává přání, ať na nás déšť hojnosti spočine a nikoho z nás nemine. Přestřihává nitky se zavěšenými jitrnicemi, které padají lidem do rukou a do trychtýře s několikametrovou hadicí nalívá víno, jež je v přízemí rozléváno do sklenic na podnosech a podáváno přítomným.

Královna masek

Poté na třech zámeckých nádvořích probíhá paralelně nepřetržitý hudební rej všech zúčastněných hudebních těles, hravé a veselé hodování i dílny na výrobu masopustních masek, píšťalek a staročeských vrkočů. Šestnáctá hodina je zahájena fanfárami na všeliké tradiční i netradiční hudební nástroje a Masopust určuje, uvádí a vyhlašuje královnu masek. „A nyní budete všichni znát, kdo králem či královnou masek může se stát…" Přichází k vybrané masce - "Jaká pocta, jaká čest – žádat krále/královnu o tanec,“ vyzývá vítěze k tanci a předává odměnu.

Následný "tanec kočiček" umělecky předznamenává ztvárnění Popelky. Michael Pospíšil vychází na nádvoří, hrajíc na dudy předehru ke zpěvu "Já husárek malý". Po zacinknutí rolniček se malé dívky K-klubu - Studia tanečního divadla pod vedením Zuzany Richtrové roztáčí v kole s písní "Já husarka malá" a "Kdyby bylo ještě". Při mezihře vybíhá do prostoru husárek a tančí v kruhu dívek svůj tanec, šavličkou symbolicky utíná větévky a dívky je pokládají na hromádku.

Půst zapaluje větvičky

Zazní popeleční báseň a na scéně se nečekaně objevuje do té doby neznámá, nová postava - Půst. Od své dlouhé hořící louče zapaluje na zemi ležící větvičky, při jejichž dohořívání tanečníci pochodují do melodického rytmu středověké hudby. Náhle Masopust při svém svižně ladném tanci vybíhá do ohně a zadupává jej. Dívky s Půstem znamenají přihlížející lid křížem popela na čelo. "Víš, že jsi prach a v prach se obrátíš?" Masopust symbolicky rozverně maluje lidem na tváře čmouhy. Umělecký vedoucí Ritornella a Jičínských Literáků, Michael Pospíšil, zdramatizované scénické ztvárnění doprovází vysvětlením.

Před ukončením masopustní veselice se pozornost soustředí na ochoz druhého patra ozářeného halogenovým světlem. Tam kývající se blýskavé ostří mé kosy neúprosně vyměřuje čas… Masopust se sedmi červenými hořícími svícemi, točícími se na černém klobouku ověnčeném drobnou živou zelení, v čele průvodu prochází všemi patry ochozů, aby smrtícím polibkem v mé náruči zemřel… Hudba opět velkolepě duní střídavě písněmi „Masopust držíme“ a „Masopust juž nastal“, dudák Michael Pospíšil vyzývá všechny do průvodu, který za Masopustem stoupá do 1. patra, prochází celým ochozem, vychází do patra 2., jehož arkády opět lemuje kolem dokola, až přichází ke středu, kde již vyčkává Půst.

Masopust v objetí smrti

„Dost ses již navyváděl a neřestmi lidi sváděl, skončí proto vláda tvá – vládcem půstu budu já! Tak ať letos naposledy žena v tanci tě zprovodí…“ V láskyplném objetí Smrti nalézá Masopust své spočinutí. V tanečním reji jsou mu sfouknuty svíčky, sundán klobouk a svléknut kabát, jenž je vzápětí pověšen na ramínko, zavěšen na lanko a po něm poslán dolů do spodního ochozu.

V závěru Půst vyzývá všechny přítomné k účasti na liturgickém obřadu o Popeleční středě: „Moji věrní, žádná škoda toho Masopusta není. Bude nám lépe spolu na Popeleční středu u sv. Ignáce v 6 hodin po setmění.“

Poděkování všem

Poděkování patří všem přítomným, účinkujícím i mnoha neviditelným, místním i přespolním, domácím, pražským, jaroměřským, peckovským i jiným obětavě a pilně dotvářejícím kouzelnou atmosféru veškerého prezentovaného dění v zobrazeném profesionálním přístupu, obrovském nasazení a obdivuhodném výkonu. Všem, kteří celé nedělní deštivé dopoledne připravovali, věšeli, vařili, lepili, zdobili; všem, kteří chladné páteční odpoledne zimou prokřehlí poctivě na místě trénovali, zodpovědně zkoušeli a provázky vázali. Všem, kteří hodiny a dny vymýšleli, organizovali, vytvářeli, vyráběli, sháněli a zařizovali. I těm, kteří pak při samotném dění stáli poněkud stranou, skryti pod baldachýny stanů a stánků. Naprosto všem.

S kosou v rukou a zkoumavým pohledem tiše procházím městem… v duchu vybízejíc: zkoumavý pohled zaměřme každý sám do sebe. Nastává čtyřicetidenní postní doba pokání, konání dobrých skutků, intenzivních modliteb - nastává čas příprav na Velikonoce. Čas, který bychom měli, jak nejlépe umíme, využít službou, skutkem, dobrem a vyzařovanou láskou druhým.

DANA REJMANOVÁ