„Takhle člověka zřídit! To byl záměr,“ řekl Někrasov o přítelově konci, kterým doplatil na svou soukromou vzpouru vůči ruským tajným službám. Právě o ní je jeho celovečerní dokument nazvaný prostě Kauza Litviněnko, s nímž nyní záslužně přichází do kin společnost Hollywood Classic Entertainment.

Film byl oceněn na festivalu Jeden svět, a ačkoli trvá hodinu čtyřicet, pořád má o čem vyprávět. Není to veselá podívaná, člověka z ní povětšinou mrazí, ale rozhodně je dobré ji absolvovat. Přinejmenším proto, že v dostupné šíři přibližuje zákulisí světa, o němž běžný pěšák jen cosi tuší - například že kdekdo má dnes odposlouchávaný mobil, jeho jméno, adresa a některé údaje figurují na místech, o nichž snad radši nechce nic vědět a na každého se v téhle společnosti něco ví…

V ruském měřítku je to všechno ještě o poznání monstróznější a hrozivější - zvlášť když jde o lidi, kteří se z různých důvodů vládnoucí garnituře znelíbí. Alexandr Litviněnko měl tu smutnou „čest“ octnout se na černé listině. Jak ukazuje dokument, hlavně proto, že se začal stavět proti amorálním praktikám instituce, jíž byl součástí - FSB (bývalé KGB).

Žádné odlehčující momenty nečekejte

Někrasov nic nepřikrašluje, ostatně, není ani čím. Ve filmu, kde polotajné schůzky FSB v bytech pracovníků střídají zneklidňující televizní debaty o svobodě slova, oficiální proklamace Vladimira Putina či děsivé archívní záběry obětí bombového útoku na moskevský obytný dům roku 1999, není pro odlehčující momenty místo. Výjimkou je pár záběrů ze slavného seriálu Sedmnáct zastavení jara - které slouží autorovi k nelichotivé konfrontaci romantiky filmových „razvědčiků“ a skutečné reality v tajné službě.

Hrdina Někrasovova filmu nejspíš předvídal, že nemá úniku. Proto se odvážil tak otevřené zpovědi. Ve filmu detailně popisuje vzestup ruského policejního státu v posledních deseti letech, fiasko iluzí o svobodě a demokracii, jež vzaly za své během války v Čečensku, a upevňování moci prezidenta Vladimira Putina. Přibližuje detaily své služby (byl mj. vyslýchán kvůli údajné angažovanosti FSB na výše zmíněném bombovém útoku v Moskvě, z něhož byli oficiálně obviněni Čečenci a jenž sloužil jako důvod k vyhlášení války), svého zatčení, věznění i útěku do politického azylu v Británii.

Někrasovův dokument nepotřebuje moralizovat, jeho výmluvnost je v omračujícím záběru získaných faktů, praktik ze zákulisí FSB („Sašo, vem si pár obchodů, choď je občas kasírovat, hodí ti to tak pět šest tisíc měsíčně a jsi za vodou. K čemu ta tvoje morálka?“), záběrů (i domácího videa z jedné tajné schůzky) a známých postav politické scény prolínající se někdy se scénou kulturní (kromě Putina zahlédneme například herečku Vanessu Redgraveovou angažující se v lidských právech či novinářku Politkovskou).

Film je ukázkou perfektně odvedené dokumentární práce - Někrasov je precizní a důkladný, vše, o čem mluví, dokládá obrazem či určitou výpovědí. Z komplexnosti tématu i z přesahů, které nabízí, jde tichá hrůza. Po skončení hraného filmu s fiktivním příběhem si řeknete - bylo to strašné, ale je to jenom film. To ovšem v případě Alexandra Litviněnka neplatí…

Kauza Litviněnko
Rusko 2007
Režie: Andrej Někrasov
Premiéra: 25. září