Román o zákoutích lidského vědomí

Americký autor (nar. 1957) za tento román, vydaný v USA roku 2006, získal Národní knižní cenu a byl rovněž nominován na cenu Pulitzerovu.

Příběh, který nepostrádá napětí a postupné odhalování různých tajemství minulosti i přítomnosti, se odvíjí od záhadné autonehody sedmadvacetiletého amatérského automechanika a strojníka z jatek Marka Schlutera, který po těžkém úrazu upadne do kómatu, a když se z něj začne probírat, ukazuje se, že už zřejmě není stejný jako dříve.

I když se dobře orientuje i rozpomíná, nepoznává svou vlastní sestru Karin, jedinou blízkou příbuznou, kterou na světě má. Ta celé dny a noci vysedává u jeho nemocničního lůžka a snaží se mu všemožně pomáhat. Jenomže on ji neustále považuje za cizí osobu, snad herečku, která je jeho sestře jen neuvěřitelně podobná a vydává se za ni. V jeho i její paměti se vynořují vzpomínky, z nichž lze poskládat obraz minulosti, zejména podivínské rodiče a jejich smrt, ale lze z těchto střípků vybudovat přítomnost?

Velmi neobvyklá nervová porucha, jíž trpí Mark a která hraničí s rozpadem osobnosti, se jmenuje Capgrasův syndrom. Ta zaujme i kognitivního neurologa a slavného spisovatele Geralda Webera, který přijede z New Yorku do Nebrasky Markův případ zkoumat. Ale přestože naváží dobrý kontakt, v léčbě se nedaří uspět a zdá se, že Webera Mark zajímá spíše jen jako další téma pro jeho knihu. Nicméně i o jeho knihách platí, co říká autor, že totiž odhaluje „závratnou pružnost mozku a bezednou nevědomost neurologie“.

Teprve později, už ne v sanatoriu, ale u Marka doma, dojde v jejich hovorech k překvapivému obratu. Mark pokračuje ve spřádání spikleneckých teorií a svých paranoických bludech o tom, jak se všichni jeho přátelé spikli, abymuzatajili, co se stalo oné osudné noci, kdy havaroval. „Z toho syrového chaosu, absolutního zmatení Capgrasova syndromu se Weberovi svíral žaludek,“ píše autor, ale vzápětí překvapuje neurologovým zjištěním, že „Mark byl přinejmenším pořád sám sebou - což bylo víc, než o sobě mohl tvrdit Gerald Weber“.

Celý příběh kolem jednoho vzácného případu Capgrasova syndromu dovoluje autorovi uvažování o paměti a možnostech mozku, o němž tak málo víme, ale o němž každá nová situace umožňuje dovídat se cosi z onoho oceánu nepoznaného.

Jako symbol a paralela lidské archetypální paměti funguje v románu hejno jeřábů na nebraské řece Platta. Vracejí se každoročně, neboť taková je jejich odvěká paměť. Také Mark se teprve po roce proměňuje, vrací se návratem příliš pomalým, příliš pozvolným. A skrze Marka, jak zjišťuje doktor Weber, komunikuje „něco prehistorického“. To vše se odehrává v roce, kdy došlo k teroristickému útoku na newyorská Dvojčata. V tomto kontextu jde v Powersově knize o mnohem víc - o postižení lidského vědomí v době, kdy nevíme, na co se lze spolehnout ve světě, ale i v nás samých.

Pro laického čtenáře, který se neorientuje v psychologii, je kniha zároveň pozoruhodným exkursem do této oblasti, ale i námětem k přemítání o vlastní paměti, jejích možnostech a nemožnostech a její osobité autonomii.