Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kolčavová: Barva mě nebaví. Vidím lépe černobíle

Brno /ROZHOVOR/ - Galerie Artistů v brněnském kině Art zahájila výstavu snímků Houstone, nemáme problém!

24.1.2009 1
SDÍLEJ:

Do Houstonu se Gábina Kolčavová (v popředí) vydala s Evženem Sobkem a Vojtou V. Slámou.Foto: Gabriela Kolčavová

Boskovická rodačka Gábina Kolčavová vystudovala výtvarnou výchovu a angličtinu, ale už při studijním programu Masarykovy univerzity ve Spojených státech se rozhodla zasvětit svůj život fotografování. Absolvovala University of North Texas v USA a v současné době pracuje jako lektorka fotografie. Spolupracuje s Moravskou galerií v Brně, má ráda staré fotografické techniky a také jazz, kterému příležitostně a veřejně propůjčuje svůj hlas.

Proč jste se rozhodli jet zrovna do Houstonu?
Původně jsme vlastně jeli na houstonský festival Photofest, který bývá každé dva roky a je velkou událostí. S několika kamarády jsme uvažovali nad tím, že pojedeme, a protože nás cesta stála docela dost peněz, tak jsme se při té příležitosti rozhodli spojit to s cestováním. A tak jsme začali plánovat, kde bychom si mohli půjčit auto a kam bychom se mohli vydat.

Vrátím se k festivalu, prozraďte o něm něco více.
Photofest je v podstatě hlavně o tom, že tam pořadatelé pozvou několik desítek lidí z celého světa, kteří jsou nějak spojeni s fotkou. Ať už jsou to sběratelé, kurátoři, nebo lidé působící na univerzitách… Ten, kdo tam přijede, si může navolit určitý počet těchto lidí, s kterými chce strávit nějaký čas, což se dělá prostřednictvím speciálních bodových systémů. Maximum lidí, které je možné si na den k setkání navolit, je pět a s každým z nich je možné strávit dvacet minut. Je to zajímavá a užitečná akce a byli jsme rádi, že jsme to mohli podniknout.

Naskytlo se vám něco, kde jste mohli svoji účast zúročit?
Získali jsme kontakty a i díky tomu udělali společnou výstavu v Dallasu. Společnou výstavu všech Čechů, kteří se festivalu účastnili.

Cestovala jste s Evženem Sobkem a Vojtou V. Slámou. Vaše fotografické záměry jsou rozdílné, jak moc to šlo při cestování sladit?
To bylo strašně jednoduché. Evžen si vzal svůj malý fotožurnalistický foťáček a pak tam tak nějak pobíhal a přitom si fotil. Vojta měl kromě foťáku také starou videokameru, která vypadala spíše jako zbraň, takže ten fotil a střídavě natáčel. A já jsem vždy začala vytahovat stativ a svůj velký deskový foťák. Mně focení vždy trvalo nejdéle, ale tím, že fotíme všichni, se navzájem chápeme. I když má každý z nás rozdílný přístup.

Plánovala jste ještě před cestou, na co se chcete soustředit?
Nikdo z nás tam nejel s tím, že by z cesty chtěl přivézt nějaké supr věci. Evžen má, myslím, doposud filmy v ledničce, Vojta už část vyvolal a věřím, že to časem také zařadí do nějakého souboru a časem to zhlédne více lidí. Já jsem po příjezdu měla sto dvacet negativů. A to vyvolávat, když to děláte po šesti, je velmi časově i finančně náročné. I když už vlastně digitální techniku moc nepoužívám, tak jsem vše – poprvé naskenovala, abych si vytvořila alespoň náhledy. Termínem výstavy jsem se odhodlala k tomu, dát to vše dohromady.

Výstavu jste pojmenovala Houstone, nemáme problém! Očekávali jste problémy?
To ne, i když je to vlastně tak trošku recese. (smích) Mělo by to vystihovat pohodu. Fotky jsem dělala vždy spíše akademicky, pečlivě je komponovala… Tím, že je můj fotoaparát tak těžký, tak to ani nešlo spontánně. Teď jsem si však vzala svůj velký foťák s sebou a fotila za jízdy v autě. A to pro mě byl úplně odlišný přístup, z něhož vyplynul i název. Trošku uvolněný a trošku humorný.

Nabízí se již Vojtěchem V. Slámou zodpovězená otázka, jak resuscitovat velkoformát a přitom se vyhnout klišé…
Mile mě překvapilo, když na toto téma v souvislosti s mojí tvorbou mluví Vojtěch V. Sláma a že to takto vnímá, protože nejsem zvyklá s deskovým foťákem fotit spontánně. Bylo pro mě strašně osvobozující, že jsem s ním dokázala blbnout a přitom myslet na to, aby vše mělo hlavu a patu. Nesnažím se ustrnout na tradici velkoformátu, i když mě strašně baví.

Lze říct, že to, co fotíte, je umělecká fotografie?
Myslím, že z toho, co jsem kdy udělala, jsou tohle nejméně umělecké fotografie. Vlastně si ani netroufnu definovat vymezení umělecké fotografie. Snad k tomu svádí ta černobílá, protože černobílá fotka se dnes už málokdy dělá. Vlastně tak, jako si někdo jiný vezme digitál, tak jsem si i já vzala svůj foťák. Barva mě nebaví, myslím, že vidím lépe černobíle. Raději si zkrátka vezmu deskový foťák a udělám pár snímků, než si do složky Houston v počítači dám spoustu barevných fotek, ke kterým se už nikdy nevrátím. Brala jsem to tak, že si z deskového foťáku udělám památku, že si beru jen foťák na cestu. A v této souvislosti se o umělecké fotce rozhodně hovořit nedá.

Ptám se proto, protože jste uměleckou fotografii ve Státech učila…
Baví mě historické techniky, které nabízí možnosti dělat fotky na textil a tak podobně. V konečné fázi je však výsledek téměř stejný. Jde spíše o způsob, jak to vzniká, a to souvisí s akademičností, která mě baví. Ve Státech je mnoho škol fotografie a na každé z nich je možné ji studovat. Navíc na takzvaných College School studenti mají fotografii jako povinně volitelný předmět. Cítím, že u nás je zájem lidí o fotografii více upřímný. Baví mě to, že zdejší učitelé žákům často dělají pomyšlení, vycházejí jim vstříc v tom, co je zajímá. Nejde o to odučit hodiny jen podle nastaveného sylabu.

Učíte a k tomu jste, řekněme, na volné noze. Jak moc se zakázkové focení prolíná s velkoformátovu fotografií, které se věnujete?
Nikdy jsem vlastně nedostala komerčně zajímavou nabídku, kterou bych přijala. I když si dokážu představit, že z deskového fotoaparátu by byly třeba nádherné fotografie architektury. Do toho bych určitě šla, ale zatím jsem takovou nabídku neměla.

Velkoformátová fotografie a staré fotografické techniky – to často sklouzává k výtvarnému umění…
Věci, které teď dělám, jsou více kolážové a vůbec v nich nefiguruje negativ, vše se dělá prosvicováním, formou fotogramu, což k ilustraci sklouzává. Bavilo by mě tímto způsobem knihy ilustrovat, nabídnout někomu soubor fotogramů. Ke kresbě jsem přičichla na pajdáku a tam jsem poznala, že i když mě to bavilo, byla to pro mě strašná a nepřirozená dřina. Proto jsem skončila u fotky, tady teprve cítím, že je to zábava a že mě to nebolí.

Autor: Markéta Stulírová

24.1.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kampaň hnutí ANO 2011 do voleb do Evropského parlamentu.
9

Každému podle potřeb? Zastupitelé Prahy za ANO si prý rozdělovali trafiky

Daniel Herman, ministr kultury a Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury (uprostřed předseda představenstva firmy AGPI, majitele vepřína, Jan Čech)
AKTUALIZOVÁNO
10 4

Herman podepsal odkup vepřína v Letech za půl miliardy. Stát zaplatí i sanaci

AKTUALIZUJEME

Stahují se nad vrahem z roku 1997 mračna? Jeho obětí byla dvacetiletá Lucie

Na první pohled zoufalý pokus, ve skutečnosti geniální tah. I takto se dá zhodnotit krok moravskoslezské policie, která ve čtvrtek svolala krátkou tiskovou besedu k případu vraždy z roku 1997. Tehdy 14. prosince neznámý pachatel uškrtil v Ostravě dvacetiletou dívku – Lucii V. Policisté se domnívají, že někdo jméno vraha může znát. 

K mostu smrti se nikdo nezná. A nikdo na něj zatím nemůže

K mostu u marketu ve Zlíně-Prštném, ze kterého nedávno spadl mladý muž do Dřevnice a zabil se, se nikdo nezná. „Bohužel se muž pohyboval v místech, které jsou veřejnosti nepřístupné. Vede tudy totiž železniční vlečka,“ komentoval za Drážní úřad mluvčí Martin Novák.

Fotografie zuboženého muže symbolem genocidy. Bosňák přihlížel soudu v Haagu

Fotografie Bosňáka Fikreta Aliče, na kost vychrtlého mladíka postávajícího za ostnatým drátem koncentračního tábora, se stala v 90 letech symbolem válečných hrůz v bývalé Jugoslávii. Fotografii tehdy na své titulní straně zveřejnil magazín Time. O 25 let později stál Alič mezi mnoha dalšími přeživšími před budovou Mezinárodního tribunálu v Haagu, aby si vyslechl rozsudek proti muži, který se stal symbolem utrpení tisíců lidí.

Zeman užívá návykové látky, míní Schwarzenberg

/ANKETA/ Prezident Miloš Zeman se kvůli dlouhodobému užívání návykových látek změnil a přišel o zábrany. V rozhovoru s agenturou ČTK to řekl čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, který zároveň Zemana kritizoval za jeho výroky při návštěvě Ruska či za jeho tvrzení, že nevede kampaň za své znovuzvolení. Jako o vhodném kandidátovi do prezidentského úřadu mluvil o bývalém velvyslanci Pavlu Fischerovi.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT