Nové album mezzosopranistky Magdaleny Kožené nese název Songs My Mother Taught Me (Písně, které mne učila matka). S lidovými či lidovou tvorbou inspirovanými nápěvy tato půvabná operní diva vyrůstala od malička. Slyšela je na rodné Moravě, ve sklípcích, na festivalech a – jak titul cédéčka napovídá – také od svých rodičů. Později se na nich učila zpívat v prvních ročnících brněnské konzervatoře. Není tedy divu, že nyní, kdy má na světové scéně pozici hvězdy, která si může sama určovat dramaturgii svých nahrávek, si Kožená vybrala k interpretaci právě tento zdánlivě jednoduchý materiál, jenž pro ni znamená „srdeční“ záležitost.

Dalším z důvodů takového výběru byla i sympatická snaha přiblížit posluchačů z jiných zemí klenoty české hudby, které jsou pro evropský, natož zámořský trh stále ještě neprobádaným územím. Pěvkyně se snažila hned od počátku navodit neformální, „lidovou“ atmosféru, i když, jak správně podotýká, byl by omyl čekat od klasicky školené zpěvačky naprosto nestylizovaný projev. Nicméně například pro úvodní písničku Kebych bola jahodú (příznivcům folku a folkloru známou především z podání Hradišťanu) Kožená zvolila dost netypickou, protože hlubokou polohu, která se přibližuje lidovému zpívání víc než její zažitý styl.

Pokora a temperament

Album Songs My Mother Taught Me nabízí hned několik úhlů pohledu na lidovou kulturu. Skladby z cyklu Leoše Janáčka Moravská lidová poezie v písních (známé z podání Ivy Bittové a Škampova kvarteta) jsou víceméně pokorným záznamem reality, neboť Janáček byl rovným dílem skladatel i folklorista. Ne náhodou kdysi napsal, že původ písně musí být téhož rázu jako nápěv, tj. aranžmá musí sloužit duchu. Jeho úpravy lidových melodií jsou co možná nejvěrnější originálu předávanému ústní tradicí.

Podobně se snažil zachovat původní ráz skladeb ze svého cyklu Národní písně a tance Těšínska pražský rodák židovského původu Erwin Schulhoff, jehož rytmické vzorce skutečně odpovídají úsečnému slezskému nářečí s krátkými samohláskami. Schulhoff vycházel ze stejnojmenné kolekce sběratele Josefa Mojžíška, lidový temperament však umocnil svým vlastním. Vedle jeho vtipu a energie působí zejména milostný cyklus Vítězslava Nováka Pohádka srdce velice melancholicky. Nese zkrátka pečeť své doby – konec 19. století – a jsou na něm znát stopy autorova mladického světobolu.

Výběr Magdaleny Kožené prozrazuje vytříbený vkus i hluboký vhled do tématu, což není u žádného interpreta klasických skladeb k zahození. Kromě dobře známých cyklů Antonína Dvořáka, v nichž skladatel zhudebnil ohlasy lidové poezie z pera básníků Adolfa Heyduka (Cikánské melodie) a Vítězslava Hálka (Večerní písně), si všestranná pěvkyně osvojila také Moravou inspirované Písničky na dvě stránky Bohuslava Martinů a Písně k loutně Petra Ebena. Jak v jednom rozhovoru trefně poznamenal Vladimír Merta: „Eben přesně vystihl, že se nezpívá za doprovodu loutny, ale k loutně, která vede chybějící hlasy.“ V tomto cyklu Koženou doprovází kytarista a loutnista Michael Freimuth. Zbylé skladby doprovodil s úspornou nonšalancí klavírista Malcolm Martineau.

Magdalena Kožená: Songs My Mother Taught Me
Deutsche Grammophon 2008
Celkový čas 70:04