Budovu začali stavět někdy v polovině osmdesátých let, možná i o něco dřív, a táhlo se to až doteď. Několikrát to už vypadalo, že budovu nedostaví. Několikrát ji chtěli použít na jiné účely než na divadlo. Několikrát se uvažovalo o tom, že budova by měla být víceúčelová, tedy večer divadlo a přes den cosi, co by na provoz budovy vydělalo. Bylo to komplikované.

Často jsem si kladl otázku, komu vyhovuje, že se budova staví tak nekonečně dlouho? Kdo ví? Asi dodavatelům, ti si určitě přišli na své. Ale za ten dlouhý čas jsem nezaznamenal ani jednu zasvěcenou debatu o tom, jaký má v dnešních časech smysl instituce národního divadla. Myslím, že naše představy o této instituci trochu ustrnuly na obrozeneckých představách. Tak se zrodila zlatá kaplička.

Slovenské národní divadlo vzniklo až v roce 1921, tedy za první československé republiky a založil ho český divadelník Jeřábek. Takže žádná všelidová sbírka, budovu poskytlo bývalé městské divadlo v Pressburgu. A slovenský činoherní soubor se tam etabloval až začátkem třicátých let minulého století. Navzdory tomu, anebo právě díky tomu (díky inspirujícímu uměleckému a organizačnímu vkladu českých divadelníků), se ze Slovenského národního divadla stala uznávaná instituce, která ovlivňuje naše divadelnictví už desetiletí.

Je otázkou, zda nová budova na tom něco změní. Teda zda se změní něco k lepšímu. Mnozí divadelníci tvrdí, že kvalita divadla není přímo úměrná velikosti budovy. Je to pravda, ale na druhé straně nový prostor může znamenat nový impulz. Takže nezůstává nic jiného, než popřát národnímu, aby chytilo další dech.