„Její zařazování do genderových souvislostí má svoji logiku – Štenclová ve svých akrylových malbách zpracovává svoji bytostně ženskou zkušenost, aniž by ale přitom sahala k feministické provokaci. A jestliže dříve bylo námětem její tvorby dětství, nyní se jejím klíčovým tématem stává mateřství. K tomu se váže i název výstavy Zygota neboli oplozené vajíčko. Tento titul lze vnímat také symbolicky, jako prolnutí mužského a ženského principu, prvopočátek života,“ míní teoretička umění Terezie Zemánková.

Zpracovává bytostně ženskou zkušenost

Podle ní série obrazů z posledních dvou let není odpovědí na vlastní autentický prožitek mateřství, ale zpovědí pozorovatele se silným osobním zaujetím. Autorka reaguje na sociální tlak, na zdánlivou všudypřítomnost těhotných žen, miminek a maminek ve svém okolí a na osobní rozporuplné rozpoložení z toho plynoucí. Mateřství, které Štenclová zpracovává, je dychtivě očekávané, obávané a odmítané zároveň. Její ústřední pocit je pocit vtělený do divokého řevu lidské samice zmítané pudy a svazované konvencemi na obraze Harpyje.

Mateřství nepovažuje za jednoznačně pozitivní

„Mateřství, stejně jako před ním dětství, není u Štenclové jednoznačně pozitivní. Naopak. Obojí má svoji přitažlivost i odpudivost, něhu i krutost. Sexualita, rodinné, přátelské i milostné vztahy v sobě nesou cosi mrazivého, ohrožujícího. Minulé období charakterizovaly převážně nahé (nejen) dětské postavy s anonymními hlavami panenek, které někdy připomínaly Bellmerovy mutanty, jindy poněkud morbidní asambláže Niki de Saint Phalle,“ míní Terezie Zemánková.

Má originální výtvarný rukopis

Ivana Štenclová mistrně vrství na sebe kresebné struktury a malované i otištěné ornamenty různých barevných odstínů a intenzity a bravurně jimi modeluje objemy. Svým originálním výtvarným rukopisem se už dostatečně zařadila mezi naše přední současně výtvarné umělkyně mladé generace. Ostatně výstava v pražské Galerii Peron je toho dalším důkazem.