Jak informoval britský deník The Guardian, bostonské knihovně, v níž je uložena většina Hemingwayových rukopisů, věnovala v roce 2003 tyto dopisy dcera Marlene Dietrichové Maria Rivaová. Zveřejněny však mohly podle jejího přání být až 15 let po smrti Dietrichové.

Půvabná herečka se s literárním guru své doby setkala v roce 1934 na palubě francouzské zámořské lodi, která mířila z Francie do USA. Slavný spisovatel se tehdy přes Paříž vracel z jedné ze svých cest po africkém safari do svého sídla v Key West na Floridě. Dietrichová prý mířila zpět do Hollywoodu poté, co navštívila své rodiče v nacistickém Německu. Psát si však začali, až když bylo čtyřnásobně ženatému Hemingwayovi 50 a herečce 47. V úzkém kontaktu prý zůstali až do spisovatelovy sebevraždy v roce 1961.

Přestože šlo o čistě platonický vztah, slavný pár uměl velmi dobře flirtovat, píše The Guardian. Ona mu prý říkala "papá" a on ji oslovoval "dcero" nebo "mé malé zelíčko". "Co opravdu chceš v životě dělat? Lámat každému za desetník srdce? To mé si vždy uměla zlomit za niklák a já ho vždycky dal," píše Hemingway v dopise z 19. června 1950.

V roce 1951 psal Hemingway divě z Kuby, kde pracoval na novele Stařec a moře: "Na milování tu bylo příliš horko, pokud si to umíš představit, šlo to jen pod vodou, ale v tom jsem nikdy nebyl dobrý." V témže roce mu Dietrichová píše: "Myslím, že je načase, abych ti řekla, že na tebe pořád myslím. Čtu tvé dopisy stále dokola. (…) Pověsila jsem si tvou fotografii nad postel a dívám se na ni, většinou bezradně".

Hemingway podle Guardianu až po letech jednomu ze svých přátel přiznal, proč se láska slavného páru nenaplnila: oba prý byli oběťmi "nesynchronizovatelné vášně". "Když jsem zrovna byl vně vlny zamilovanosti, ona byla uprostřed jakési romantické trýzně," a pak jsme si vyměnili role, přiznal prý Hemingway.

Knihovna J.F. Kennedyho nyní podle svého ředitele Toma Putnama uvažuje o tom, že korespondenci vydá knižně.