Její růžové šaty s názvem „Goddess“ vybralo Muzeum at Fashion Institute of Technology jako zástupce pro jednadvacáté století. Budou umístěny vedle modelů od Jean Paula Gautiera, Azzedine Alaia, Calvine Kleina a dalších módních ikon.

Je pedagogem na zlínské Univerzitě Tomáše Bati, vedoucím pedagogem Ateliéru designu oděvu a zároveň ředitelkou Ústavu produktového designu. Jak sama říká, práce je jejím koníčkem. Za pár týdnů znovu nasedne do letadla směr USA. Teď je v období pilné práce, velkých příprav, očekávání i obav.

Je to několik měsíců, co jsme se viděly naposledy. Co se od té doby ve vašem životě změnilo?

Naštěstí nic tak zásadního. Mám stále chuť tvořit a někdo o moji tvorbu stojí, a to přímo v New Yorku. To je pro mne zásadní. Když jsme se naposled viděly, byla ze mne cítit ta obrovská euforie z úspěchu v Americe. Ajá musím říci, že ta euforie stále vem něje a trvá. Je to nádherné. Mám před sebou výstavu v New Yorku a tu už nebudu organizovat já.

Můžete ji čtenářům trochu přiblížit?

Tuto výstavu pořádá instituce, která má ve světě módy obrovské jméno a je to Muzeu mat Fashion Institute of Technology. To to muzeum je opravdu jediné ve Státech, které se zabývá jen a jen módou. Ředitelka muzea, paní Valerie Steele, je osobnost, která vydává knihy o módě, je hlavním kurátorem sbírky a ona si vybrala před několika měsíci čtyři mé modely do jejích stálých sbírek. A jeden z nich bude slavnostně vystaven 9. prosince. Já jsem pozvaná na zahájení, dokonce mne uvedou do brožury, což je pro mě víc, než jsem kdy očekávala. Mám tam být uvedená jako speciální host. Ato je pro mne velká čest.

Už chápu, proč ta euforie…

(Úsměv.) Ono je toho víc. Víte, v té brožuře jsou snímky modelů, které jsou na figurínách a fotí je jeden jejich dvorní fotograf. Ale fotky od Dana Vojtěcha, našeho studentaFMK,se jim natolik líbí, že je chtějí uvést v originále. To mě těší, práce studentů FMKse tak dostanou do světa a je to úžasný úspěch i pro jejich pedagogy. No, a to ještě není všechno, protože České centrum vNewYorku mi při příležitosti výstavy v Museu at FIT nabídlo, že promě uspořádá 16. prosince módní přehlídku a prezentacimé práce. České centrum dělá úžasnou práci a jejich podpora pro výtvarníky je vynikající. Vše by se mělo uskutečnit v nových prostorách krásně zrekonstruované Bohemian National Hall na Upper East Side amámz toho velkou hlavu, protože je to obrovská akce, která je trošinku narychlo. Ale snad se vše vydaří.

Zdá se, že vám už o několik týdnů dřív nadělil ježíšek.

(Smích.) Máte pravdu. Doufám, že to tak bude. Paní ředitelka Musea at FIT mnev rámci výstavy Seduction, která začíná 9. prosince a končí za půl roku, požádala, zda bych neudělala přednášku o své práci v rámci série přednášek kultura a móda. Což je fantastické. Mohla jsem si vybrat termín, tak jsem zvolila datum 2. dubna podle dat narozenímých dětí. To pro štěstí… Takže 2. dubna bych měla přednášet asi třem stovkám lidí zajímající se o svět módy amoutvorbu v NewYorku…

To je skvělé. Už máte alespoň v bodech sepsanou svoji řeč?

Mám ji v hlavě. Myslím si, že to musí být příběh, který zaujme. Snad se to povede. Měla by to být hodinová prezentace, na které představím své kolekce, nebudou chybět videoprojekce, takémékresby. Zatím se připravuju duševně. (Smích.)Ato teda není ještě úplně všechno. Vydáváme odbornou brožuru v rámci našeho ústavu a tak jsem poprosila paní ředitelku Steele, zda by nenapsala úvodní povídání, které by bylo omé práci. Musímříci, že ten text byl nádherný. Vdůchodu se na něho budu dívat s nostalgií. Oceňuje tam můj přínos v oblasti oděvního designu. Vtom povídání je napsané, že budou v roce 2009 vydávat knihu nejkrásnějších šatů ve sbírkách muzea a že tam dají i ty mé. Tak co už víc? Tak trochu se bojím, abych neusnula na vavřínech. Ale to se nestane. Jsem totiž stále plná pochyb. Ato je, myslím, dobře. Tomnežene dál.

Zdá se, že Šárka Šišková prožívá krásné období.

To ano. Jsem plná nadšení. Zároveň vždycky, když odjíždím z Ameriky, slyším slova: „Šárko, nenech se semlet českými poměry…“ Slyším je od lidí, kteří mi fandí a kteří něco dokázali a vědí, jak je to těžké a že je za tím obrovský kus práce. Tak se nechci nechat semlet. Aještě jedna věc. Pozvala jsem paní ředitelku muzea, včetně zástupců z časopisu Vogue na květen do Prahy na moji přehlídku. Má myšlenka je přizvat také k této významné prezentaci i své nejlepší studenty, uvidíme, jak to dopadne, držte mi palce! Každopádně studenti jsou nadšení a tvoří už překrásné modely.

Když jsme spolu hovořily naposled, trochu jste si povzdechla nad nezájmem o vaši práci ze strany médií. Zlepšila se situace?

Nemůžu si vzdychat, když tady sedíte naproti mně a hovoříme spolu.

To ano, ale Deník je zaměřený regionálně…

To nevadí. Ale já si toho strašně cením a vážím. Já jsem Zlíňačka a region je pro mnenesmírně důležitý. Řeknu to jinak. Záleží mi na tom, co si omněbudou myslet tady na Zlínsku a třeba v tomNew Yorku. (Úsměv.) Ale když jste položila tuto otázku,musím říci, že se to vmnohémzlepšilo. Apřesně to odpovídá tomu, co jsem si myslela. Když přijdu ze Zlína, tak zájem není, když přijdu z Ameriky, zájem je. Ato se děje. Každopádně se mnohé zlepšilo a já jsem ráda.

Tak trochu už jste naťukla, že jste měla možnost se podívat do redakce jednoho z největších světových módních časopisů, časopisu Vogue. Podělte se, prosím, o své zážitky. Tam se asi běžný člověk nedostane, co?

Nozážitek to byl veliký. Samozřejmě jsem se na to patřičně oblékla do vlastní tvorby. (Smích.) Bylo to na Time Square, budovamáčíslo 4. Už samotná recepce vás dá do patřičných mezí…Noa potom nasednete do výtahu. Amně to okamžitě přišlo jako z nějakého filmu. Co patro, to jeden čtvereček časopisu, na který si jenom vzpomenete. A vždycky se ten čtvereček rozsvítil. Noa Vogue byl ve dvanáctce. Tak jsem vystoupila a překvapilomneto ticho. Nikdo nemluvil nahlas, všichni vypadali velmi zaneprázdněně. Působilo to velmi utříděnýmdojmem. Ostatně stejně jako Vogue, když jej vezmete do ruky. Všechny fotky jsou nádherné. Opravdu to vytváří dojem respektu.

Prozradíte, zda jste se na něčem domluvili?

(Smích.) Až to bude aktuální, určitě vám dám vědět.

Koho si s sebou do New Yorku berete? Budete mít kolem sebe tým lidí?

Ne. Bohužel. Situace teď není taková, že bych si mohla brát s sebou tým, ale doufám, že všechno zvládnu za pomoci Českého centra v New Yorku.

Vraťme se ještě k té přehlídce. Jaké modely představíte?

Bude to průřez celou mojí tvorbou. Budu tam brát věci, které jsem tvořila před lety, protože doufám, že jsou to modely, které nestárnou. Vytáhnu věci doma z krabic a manžel bude šťastný, že to z domu zmizí. (Smích.)

To jsou newyorské plány a co vás čeká doma?

Myslíte třeba ve škole?

Ve škole, ve vaší tvorbě… Teď si uvědomuji, nedávno jste měla přehlídku v Praze. S jakými odezvami jste se setkala?

Krásné reakce, přišla se podívat řada zajímavých lidí, byla jsem mile překvapena. MámnabídkuČTna natočení mého portrétu, je to super. A další plány? Tak samozřejmě moji studenti pracují a jsou mojí velkou radostí. Vzhledemk tomu, že jsem i ředitelka ústavu,méplány jsou, aby se tady lidem dobře pracovalo. Aby senámtady dobře žilo, abychom měli prostor pro svoji tvůrčí práci a pro práci se studenty… Takže udržet na fakultě dobrou atmosféru a slušnost.

To jsou velké plány…

Vím. Nemám neomezené pravomoci. Ale chtěla bych, aby tady bylo tvůrčí a svobodné prostředí i nadále. Chtěla bych dávat prostor šikovným studentům i šikovnýmpedagogům. Mocráda bych vzpomněla pana Světlíka, který byl děkanem fakulty. Ten mělmnohemvětší možnost ovlivňovat věci. Dával obrovskou svobodu tvůrčímu prostředí. Já bych byla nesmírně šťastná, kdybych v rámci svých možností dávala to stejné svým lidem. Víte, právě on mi obrovsky pomohl kNewYorku. Právě on mi řekl: „Ano, jeďte tam, máte moji plnou podporu. Protože když bude mít škola silné a kvalitní pedagogy, tak bude i škola silná.“ Je to člověk absolutně velkorysý a pod jeho jméno bych napsala: přej a bude ti přáno. Je škoda, že tu není. Takže ještě jednou. Chtěla bych udržet tvůrčí svobodu na pracovišti a slušnost.