Pravděpodobně žádný světový politik si nepustil filmaře tak blízko k tělu.

V roce 1992 ho požádal dokumentarista Pavel Koutecký, zda by mohl natáčet zákulisí prezidentského „panování“. A Havel kývl. Koutecký od té doby tehdejšího prezidenta doprovázel na jeho jednáních, na státních návštěvách i v kuchyni.

Za patnáct let sesbíral sedmdesát hodin záznamu, které se chystal sestříhat do unikátního příběhu, a dovést tak své časosběrné dílo k divákům na plátna kin. Jenže v dubnu minulého roku Pavel Koutecký tragicky zemřel a producentům nezbylo, než tuto ztrátu nahradit. Povolali proto „na Hrad“ Miroslava Janka, který se odvážně zhostil nesnadného úkolu.

Občan Havel bude pravděpodobně jednou z největších filmových i společenských událostí roku 2008. Poodhaluje nejen Havlův soukromý život a lásku k oběma jeho ženám, ale také naťukává věčně žhavé a nedobré politické téma -vztah mezi prezidentem Havlem a tehdejším premiérem Václavem Klausem, zákulisí příprav koalice v roce 1996 a další historické momenty.

Je pravděpodobné, že dokument hne žlučí některému z tehdejších nebo současných představitelů české politické scény. A uvidíme, jakých komentářů se dočká například právě od Václava Klause.

Václava Havla, který je většinou velmi otevřený ve svých názorech, a po konci jeho mandátu se otevřenost ještě zvýšila, je ve snímku možné vidět při návštěvě Billa Clintona hrajícího v Redutě na saxofon. Nechybí v něm ani koncert Rolling Stones a jejich návštěva na Pražském hradě. Proti tomu stojí citlivě natočené a velice intimní záběry z pohřbu Olgy Havlové. A ještě proti tomu hvizd Dagmar Veškrnové Havlové při projevu Miroslava Sládka a jeho památných slovech: „Pane prezidente, styďte se!“ Havel už viděl sestříhanou verzi dokumentu. „Doufám, že se neptáte, jak se v něm líbím sám sobě? Dokument se mi ale líbil od samého počátku. Celý štáb se stal přirozeným průvodcem některých jednání a dokázal svou práci dělat tak přirozeně a ohleduplně, že jsme po chvíli zcela zapomínali na jeho přítomnost všichni. Dnes to vidím jako jeden z klíčů k úspěchu filmu,“ řekl.

Film Občan Havel je o osudu jednoho člověka a jednoho státu a pravděpodobně víc než kterýkoli jiný snímek poodhaluje, zda není v českém státě cosi shnilého. Ovšem nečiní tak okatě, ale až v kontextu závažnosti života jednoho z nejuznávanějších prezidentů českého státu. V kontextu Havlovy recitace Jaroslava Seiferta nebo Šrámkova Stříbrného větru a střídání psích společníků. V kontextu lupů na černých oblecích a Havlovy nenávisti k fotografování. V kontextu pozvolného přestávání s kouřením. V kontextu touhy po vítězství pravdy a lásky.

Jiří Diensbier, Václav Malý a bratr Václava Havla Ivan na premiéře dokumentu Občan Havel

ROMAN HŘEBECKÝ, Autor je publicista