Zároveň Hilton olympiádu v Německu roku 1936 označuje za nejkontroverznější sportovní událost v dějinách. Přitom konstatuje, že uspořádání olympijských her Hitlerovi i jeho vládě „dodalo nevídaným způsobem na legitimnosti“ a že „svět se na něj i na Německo díval chvíli shovívavě“.

Jablkem sváru byla německá diskriminace židů, i když se ji německá vláda snažila maskovat a skrývat. Řada zemí, mezi nimi např. i Československo, Francie, Jugoslávie, Švédsko či některé jihoamerické státy, váhala se svou účastí na olympiádě, nicméně nakonec své sportovce vyslala.

Amerika sledovala dění v Německu s narůstajícími obavami a váhala s vysláním svých sportovců do země s výrazně rasistickým režimem. Nechtěla však ignorovat mimořádné úspěchy vlastních sportovců. Přesto se našli sportovci, kteří se rozhodli olympiádu bojkotovat. Byli to například někteří Kanaďané, kteří se rozhodli podpořit šampiona ve welterové váze Sammyho Luftspringa, který byl jedním z kandidátů na vítězství, ale jako žid se rozhodl her se nezúčastnit. Hilton připomíná, že sport je využíván fašistickými režimy jako kult podoby národa. Hitler chtěl berlínské hry využít, jak píše Hilton, „aby předvedl světu nadřazenost árijské rasy“.

Avšak byl to americký černošský lehký atlet Jesse Owens, kdo „ukradl Hitlerovi olympiádu“, když získal na olympiádě hned čtyři zlaté medaile. Hilton cituje Owense, který říká, že rukou mu Hitler nepotřásl. Ale nepotřásl mu jí ani Franklin Delano Rooswelt, když se Owens vrátil do Ameriky.

O Hitlerovi tu autor zaznamenává kuriózní postřeh: „Na Hitlerovi zaráží, že pokud by neměl v plánu zabrat celý svět, a s ním i olympijské hnutí, jevil by se jako celkem příjemný člověk. Krásná německá oštěpařka Tilly Fleischerová si vzpomínala, že na závěrečném banketu seděla spolu s Leni Riefenstahlovou u Hitlerova stolu.“ A cituje její slova, že Hitler se choval „velice přirozeně, o sportu toho hodně věděl a jedl jen zeleninu a pil vodu.“

Dora Ratjenová nebyla žena

Autor si také všímá některých dalších kuriozit, například pochybností o skutečné ženskosti některých sportovkyň. Předmětem sporů bylo například pohlaví běžkyň Helen Stephensové či Stelly Walshové. Ale o německé skokance do výšky Doře Ratjenové prozrazuje, že byla mužem, ale podle jejího tvrzení ji přinutili závodit jako ženu.

Hiltonova kniha je plastickým vylíčením průběhu a okolností německé olympiády z roku 1936 a zejména, pokud jde o politické okolnosti, umožňuje srovnávat a hledat některé paralely se současným děním. Knihu doplňuje i přehled všech tehdejších vítězů v jednotlivých sportovních disciplínách.

Christopher Hilton: Hitlerova olympiáda.
Olympijské hry 1936 v Berlíně, Přeložila Ivana Nuhlíčková Nakladatelství Práh 300 stran, 299 Kč.