Od té doby, co z režisérské stoličky filmové série Harryho Pottera seskočil Chris Columbus, je každá nová epizoda více než pouhou přímočarou popcornovou zábavou. I Harry Potter a Fénixův řád v tomto trendu pokračuje, přestože za kameru tentokrát usedl nepříliš zkušený televizní režisér David Yates.

Po páté se Harry Potter vydává do Školy čar a kouzel v Bradavicích, aby zjistil, žecelý kouzelnický svět je na spirále zla opět o něco blíže finálnímu mači s Vy-víte-kým. Tentokrát se však bojuje nejen proti lordu Voldemortovi, ale i proti politikům, kteří si novou hrozbu nechtějí připustit. Proto Harry hned na začátku filmu stane před soudním tribunálem, jenž je spravedlivý asi jako čarodějnické procesy.

Osamocený teenager

Harry se proto více než kdy předtím cítí osamoceně. Stal se vzpurným teenagerem, kterého chvílemi ovládá vztek a ve snu i v bdělém stavu slýchává Voldemortův hlas. Harry vůbec tak nějak připomíná Anakina Skywalkera ze třetí epizody Hvězdných válek, kterého chtěl zase na scestí uvést císař Palpatine.

Ostatně jsou tu i další podobnosti se Star Wars – řeší se zmiňované politické intriky a v závěrečném souboji metají Brumbál a Voldemort blesky skoro jako nějací Sithové.

Michael Goldenberg si ze všech dosavadních potterovských scenáristů asi nejlépe dokázal poradit s převedením poměrně rozsáhlé knihy do filmu, jenž trvá něco přes dvě hodiny. Filmový děj snad poprvé nepůsobí jako zkrácená a ne zcela soběstačná verze literárního příběhu s chybějícími výpustkami, s čímž měl problémy především Ohnivý pohár. Logickým důsledkem toho je skutečnost, že se film soustředí pouze na dějovou linii boje proti Voldemortovi a potažmo i ministerstvu čar a kouzel, vedlejší epizody odsouvá (famfrpálová utkání a epizodyz vyučování tentokrát opravdu nečekejte).

Goldenbergsi našel výbornou zkratku, díky níž je schopen školní rok časově zhustit. Zatímco ve Vězni z Azkabanu takto posloužila Vrba Mlátička, Fénixův řád využívá jako určitého rámce vydávání jednotlivých ministerských výnosů, měnících pravidla ve škole.

Nová učitelka obrany proti magii

Pátý Potter uvádí na scénu novou učitelku obrany proti černé magii Dolores Umbridgovou, která má díky představitelce Imeldě Stantonové šanci, aby se stala podobně populární postavou, jako byl Zlatoslav Lockhart z Tajemné komnaty. Z nastrčeného zvěda ministerstva čar a kouzel se časem stane diktátorka v růžových šatičkách, na jejíž popud vzniká tolik výnosů Ministerstva čar a kouzel, že je v Bradavické chodbě časem ani není kam věšet.

Režisér David Yates se soustředil především na příběh. Triky až do samého závěru používá opravdu jen jako prostředek k vyprávění, což možná divákům zhýčkaným prvními dvěma díly Chrise Columbuse nemusí úplně vyhovovat. I když Yates sází na humor, tak originální jako režisér Alfonso Cuaron ve Vězni z Azkabanu zase není.

Triky přijdou na řadu především v závěrečné dvacetiminutové sekvenci, kterou si v pražském kině IMAX dokonce můžete vychutnat v trojrozměrné podobě. Že se opět proměnil filmový styl, je patrné hned v prvních minutách. Je to logické, protože se změnou režiséra se mění i tvůrčí tým a tedy i způsob snímání (např. ruční kamera ve Vězni z Azkabanu) i hudba (ústřední motiv Johna Williamse tu zazní pouze dvakrát, protože k temnému příběhu působí přece jen poněkud dětinsky).

Spolu s Vetřelcem je Harry Potter snad jedinou sérií, která dokáže takto radikálně měnit mezi jednotlivými díly filmovou stylistiku; u takového Bonda se mění alespoň vhorizontu desetiletí.

Pátý filmový Potter nezklame skalní fanoušky románů, i když k několika dějovým změnám se tvůrci uchýlili, a jeho příběh bez problémů vstřebají i ti, co knihu nečetli.

Zážitek první skupiny diváků však přece jen přebije asi vydání posledního knižní hodílu.

Harry Potter a Fénixův řád

Harry Potter and the Order of the Phoenix, fantasy,VB/USA 2007, režie: David Yates. Hrají: Daniel Radcliffe, Rupert Grint, Emma Watsonová, Gary Oldman, Imelda Stantonová, Michael Gambon, Alan Rickman, Maggie Smithová, Ralph Fiennes. Premiéra: 19. 7. 2007.