Vladimír Preclík, jeden z nejslavnějších východočeských rodáků by se v sobotu 23. května dožil osmdesátin. Bohužel – zemřel vloni začátkem dubna, krátce poté, co instaloval poslední sochu ve „své“ galerii v hradeckém Regiocentru Nový pivovar.

Závěr tohoto týdne tak bude patřit alespoň dvěma setkáním se vzpomínkami na na muže, který během svého dlouhého života pocítil slávu a úspěch v zahraničí, ale nikdy nepřestal být hradeckým a východočeským patriotem.

Vzpomínka v galerii

První z nich se uskuteční v pátek v podvečer v Galerii Vladimíra Preclíka v Regiocentru Nový pivovar. Mezi sochami a výtvarnými objekty, které sochař na sklonku svého života daroval Královéhradeckému kraji, představí publicistka Lenka Jaklová cédéčko s pořadem Každý si nese své břímě, který natočila pro Český rozhlas 2 Praha.

Lenka Jaklová byla s Vladimírem Preclíkem v blízkém kontaktu mnoho let a patřila k nemnoha lidem, kterým tato složitá a pozoruhodná osobnost občas nechala nahlédnout do svých myšlenek. Lenka Jaklová je mimo jiné také autorkou vynikajícího knižního rozhovoru s Vladimírem Preclíkem, který vyšel pod titulem Sochařům se netleská.

Návrat

Druhou poctou Vladimíru Preclíkovi bude právě v den jeho nedožitých osmdesátin, v sobotu 23. května, vernisáž výstavy nazvané Návrat do rodného kraje. Expozici připravilo Městské muzeum Jaroměř v místním Wenkeově domě. Ctitelé Preclíkovy osobnosti a jeho umění si tady až do 21. června budou moci prohlédnout jeho sochy, plastiky, obrazy i některé soukromé relikvie.

Na rozloučenou

Jeden z posledních rozhovorů poskytl Vladimír Preclík právě Deníku – sedm týdnů před svou smrtí. Ve chvílích, kdy dohlížel na instalaci svých děl v hradeckém Regiocentru Nový pivovar.

„Chodíval jsem tudy, kolem pivovaru, nemohl se nabažit toho barevného velkoměsta,“ vzpomínal v únoru roku 2007. „Jenom ten Chrám svatého Ducha mi přišel takový nedodělaný, neomítnutý a chudý. Hlava bláznivá jsem byl. Vzpomněl jsem si na to, když jsem před lety instaloval právě v Chrámu svatého Ducha polosochu svatého Klimenta, hned vedle oltáře. Tenkrát jsem cítil, že se sem tímto způsobem na konci života obloukem vracím. Výstavou v nedalekém pivovaru ten životní kruh dokončím.“